Mojmír Sedláček

Hororovou komedii Beetlejuice z roku 1988 lze považovat za první ze série hitů Tima Burtona. Malý, leč nápady prodchnutý snímek pobavil publikum neotřelým střetem živých s mrtvými a Michael Keaton v úloze titulního ducha se navzdory střídmému času na plátně nesmazatelně zapsal do popkulturního povědomí. A zdá se, že se o tomto nezaměnitelném herci bude mluvit i v souvislosti s druhým dílem pojmenovaným Beetlejuice Beetlejuice.

„Tak už jsme tam, už jsme tam, s trikolórou na klopě, tak už jsme tam, už jsme tam, v té fotbalové Evropě,“ znělo Českem v roce 1996, kdy se náš národní fotbalový tým poprvé od rozdělení federace dostal na evropský šampionát. Již za pár týdnů začne v Německu další fotbalové Euro a česká reprezentace v něm ani tentokrát nebude chybět. Ještě předtím se sportovní nadšenci mohou pokochat hodinovým dokumentem Hrdí lvi: Postup, který mapuje cestu našeho týmu na prestižní turnaj.

Nová akční bomba George Millera s názvem Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) se v těchto dnech dostává do českých i světových kin, a tak bude zajímavé sledovat, zdali publikum na jeden z nejočekávanějších titulů letoška zareaguje tak, jak by si pochvalami hýřící kritická obec představovala. Miller však na nic nečeká a už nahlas přemýšlí o dalším filmu, v němž by dobrodružství bitvami ošlehané válečnice mohlo pokračovat.

Trochu Knight Rider, trochu Batman, hodně devadesátky. Tak bychom mohli ve zkratce charakterizovat akční seriál Zmije (Viper), který byl nedílnou součástí nabídky našich komerčních televizí před několika dekádami. Fanoušci si možná pamatují sytě rudý sporťák, jenž se v případě potřeby může proměnit na… sytě šedý a velmi nebezpečný sporťák. Takhle vypadaly devadesátky v nejlepší formě!

Vyznavači filmové vulgarity, sprostoty a hrubozrnnosti by nyní měli zbystřit. Možná se totiž v dějinách filmu vyskytují přisprostlé snímky, o nichž dosud neslyšeli, anebo třeba jen nevěděli, že se v nich vyskytuje až tolik ostřejších výrazů. Pojďme se tedy podívat, které tituly se slovíčkům, jež do slušné konverzace nepatří, rozhodně nevyhýbají.

Když se koncem roku 2013 objevila v kinech sci-fi romance Ona (Her), okamžitě se začalo mluvit o vizionářském až prorockém díle. Rodící se vztah mezi samotářským mužem v podání Joaquina Phoenixe a umělou inteligencí s hlasem Scarlett Johansson publiku položil řadu etických otázek, jak se ostatně na správnou science fiction sluší. O dekádu později se můžeme bavit nejen o proměnách vztahů v důsledku technologií, ale i o hranicích použití umělé inteligence – což na vlastní kůži pocítila právě Scarlett Johansson.

Dánský spisovatel Hans Christian Andersen před bezmála dvěma stoletími napsal pohádku o dívce, jejíž princeznovský původ se vyjeví poté, co ji během nočního spánku ruší kulička hrášku pod spoustou matrací. Veskrze průměrná pohádka se v průběhu let dočkala několika televizních či animovaných adaptací, těžko si však představit, že se nějaká z nich přiblíží té, která se na nás řítí.

Jen pár dnů po premiéře na festivalu v Cannes do našich kin přijíždí benzínem, krví a pískem nasáklá Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga), která se už v názvu odkazuje na devět let starý přelomový akčňák Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road). Prequel zaměřený na hlavní ženskou hrdinku Zběsilé cesty se v Cannes dočkal velmi pozitivních ohlasů, s nimiž se po zhlédnutí filmu lze ztotožnit – neznamená to však, že by se Furiosa zcela vyhnula nedostatkům.

„Tak dobrá, Tome Cruisi!“ Nezastavitelné duo francouzských šprýmařů Tarek Boudali a Philippe Lacheau opět servíruje další řachandu a tentokrát si dělá legraci z Cruisovy výkladní skříně v podání série Mission: Impossible. Dojde ale i na zjevné odkazy třeba na Terminátora, Indianu Jonese či (jak napovídá už název) Rychle a zběsile.

Fenomenální a publikem dodnes zbožňovaný seriál M*A*S*H si získal divácká srdce nejen díky dobře napsaným scénářům a sympatickým postavám, jež během jedenácti sezón seriálu prošly zajímavým vývojem, ale i díky poutavému skloubení příjemné komedie a tíživého válečného prostředí. Obzvláště jeden velmi vážný díl umožnil trochu odlišný pohled na jinak převládající sitcomovou řachandu.

Karta se pomalu, ale jistě obrací. Kevin Spacey loni od londýnského soudu odešel s verdiktem „nevinen“, a tak se na stole opět objevil jeho možný návrat na stříbrná plátna. Není pochyb o tom, že se Spacey v mnoha případech choval nevhodně, už jen proto se filmaři do spolupráce s ním nepohrnou – nebudou chtít riskovat nevoli ostatních herců či členů štábu. Řada lidí z branže je však toho názoru, že si už Spacey vytrpěl dost. A nový kontroverzní dokument hlasy z obou táborů ještě zesiluje.

Pohled na pokračování Smrtonosné pasti (Die Hard 2) je dnes poněkud rozporuplný. Dvojka z roku 1990 se v kinech objevila poměrně rychle, skoro přesně dva roky po premiéře jedničky a některé její momenty skutečně působí, že jsou šité horkou jehlou. V současnosti je vyzdvihovanější třetí díl z roku 1995 se Samuelem L. Jacksonem, ačkoli svého času měla dvojka o něco příznivější recenze a na kasovní neúspěch si také stěžovat nemohla. A za svůj úspěch vděčí především rozumným režijním rozhodnutím.

Marlon Brando by o nesnesitelnosti měl něco vědět. Jeden z nejuznávanějších herců filmové historie měl kvůli své vznětlivé povaze i problémům s autoritami pověst věčného rebela, však kdysi narazil na sobě rovného co se týče vytváření dusné atmosféry na place. A nebyl jím nikdo jiný než možná nejzásadnější filmař první poloviny 20. století – Charles Chaplin.

Oldřich Kaiser, Štěpán Kozub, Jiří Havelka. Tato tři výrazná jména dominují nové české komedii s hořkými podtóny s názvem Zahradníkův rok, v níž zřejmě nebude nouze o bizarně humorné okamžiky ani o melancholické zamyšlení nad vztahem člověka a jeho prostředí.

„Co ksakru lidé po filmech vlastně chtějí?“ Tuhle návodnou otázku si pokládá kritik Matt Singer z webu ScreenCrush a naráží tak na značně neuspokojivé kasovní výsledky Kaskadéra (The Fall Guy). Ten při rozpočtu kolem 130-140 milionů dolarů dosud v kinech utržil zhruba jen sto milionů, nad čímž pohlavárům studia Universal nezbývá než smutně kroutit hlavou. Přitom mělo jít o jasný divácký hit. Co tedy publikum momentálně přesvědčí k návštěvě kina?