Kaskadér s Goslingem a Blunt potvrdil soumrak filmových hvězd. Do kina se na ně už nechodí

Zdá se, že pouze ty největší filmové události, podpořené masivní reklamou a srozumitelně představující produkt své cílové skupině. Už během pandemie se globálně téměř přestalo chodit na ambiciózní dramata a své diváky a divačky si tak našla buď specifická artová tvorba (jejíž návštěvnost se samozřejmě pohybuje v nízkých číslech dlouhodobě), srozumitelná oddychová zábava ve formě hororů či rodinných snímků, a pak hvězdami překypující události dalece přesahující hranice běžné kinematografie – jako třeba loňské duo Barbie a Oppenheimer.

Tento trend trvá dosud, případ Kaskadéra však ukazuje, že i samotná hollywoodská studia poněkud tápou v tom, co publiku předložit. Snímek totiž teoreticky naplňuje marketingový ideál filmu pro všechny čtyři klíčové demografické kvadranty – tedy muže a ženy nad i pod 25 let věku. Ryan Gosling a Emily Blunt jsou dlouhodobě řazeni do první hollywoodské herecké ligy, dvojice má ve snímku velmi dobrou chemii, jejíž součástí je jak komediální popichování, tak i romantické napětí.

Kaskadér navíc obsahuje zdařilé a propracované akční scény, trochu až surrealistického humoru a poněkud zamotanou, přesto zábavně podanou zápletku. Jde o film, na který lze bez obav vzít celou rodinu, každý si v něm najde to své a každý bude odcházet z kina spokojen. V zámoří bývá klíčovým ukazatelem úspěšnosti filmů tzv. CinemaScore neboli hodnocení od publika po zhlédnutí snímku. Kaskadér si vysloužil velmi nadějné skóre A-, lidem se tedy dílo líbí a v jeho kvalitách problém zřejmě není.

Singer popisuje i další Kaskadérovy trumfy. Nejde o superhrdinský film ani sequel, které už spoustu lidí štvou, a tak není potřeba dopředu nic znát či se orientovat v množství předchozích filmů a seriálů. Navíc jde o ukázkově popcornovou zábavu v odbrzděném a hravém stylu 90. let, i nostalgici by si tedy měli přijít na své. Proč na něj tedy lidé nechodí?

Pár důvodů by se přece jen našlo, vždyť zámořská média neúspěch hvězdného titulu vehementně analyzují. Jednak je problematická propagace Kaskadéra jakožto hollywoodské výkladní skříně téhle profese. Je jasné, že se režisér David Leitch chtěl zaměřit na to, co má nejraději, je však třeba si přiznat, že filmy o kaskadérech (či obecně filmy o natáčení či zákulisí filmů) zajímají jen málokoho. Romantická linka se kvůli tomu odsunula do pozadí, což je škoda, jelikož příznivci akčních podívaných na auru Ryana Goslinga nikdy příliš neslyšeli.

Přestože jsou tedy v Kaskadérovi všechny jednotlivosti v pořádku, dohromady na potenciálního diváka příliš nefungují a nedokážou ho nalákat k zakoupení lístku. Nenapomáhá tomu ani situace s přeplněním trhem se streamovacími službami, které za cenu zhruba jednoho lístku nabízejí měsíc neomezené zábavy v klidu domova, na což slyší čím dál více dřívějších návštěvníků kin.

Dát na projekt jako Kaskadér nějakých 130 milionů dolarů se tedy ze zpětného pohledu jeví jako nerozum, mnohem více by mu slušela poloviční cenovka i za cenu kratší stopáže a méně akcí nabušených scén. Pro leckoho však přesto bude nejpřekvapivější selhání tak atraktivně obsazeného titulu. Vždyť Gosling loni zářil v Barbie a Blunt si připsala sice vedlejší, přesto výraznou roli v Oppenheimerovi. Oba si za kreace v diváckých hitech navíc vysloužili nominace na Oscara. Co víc chtít? Jaké zářivější hvězdy obsadit?

To si zjevně říkali i v Universalu a přání využít tento herecký potenciál ke stvoření obřího hitu se ukázalo být otcem myšlenky. Jenže se opět ukazuje, že éra hollywoodských hvězd, na něž by publikum chodilo do kina, je pryč. Předloňský triumf Top Gun: Maverick stojící na hvězdném statutu Toma Cruise byl pouze falešnou nadějí.

Studia v rámci šetření osekala množství středně rozpočtových dramat, na něž se přestalo chodit do kin a které dávaly charakterním hercům a herečkám nejvíce prostoru k ukázání svých schopností – a tedy i přesvědčení publika o tom, že právě za tento typ zážitku se vyplatí utratit peníze. Marvelovské komiksy a další franšízy spolkly potenciální herecké hvězdy, jež lidé následně znají prostě jako Kapitána Ameriku, Black Widow či Supermana, ale na novinku Chrise Evanse, Scarlett Johansson či Henryho Cavilla se nehrnou. A zřejmě lze obviňujícím prstem ukázat i na sociální sítě, jež zbavily herce a herečky aury tajemství a nedostupnosti a přiblížily je běžnému publiku natolik, že koupení lístku do kina je až jednou z posledních možností, jak oblíbenou tvář vidět.

Jak zmiňuje filmař Jason Hellerman pro web No Film School, hvězdy jsou přitom klíčovou součástí hollywoodského ekosystému. Angažování lukrativních herců a hereček napomáhá zajistit financování projektu i jeho následný marketing. Film, který nestojí na úspěšné a dobře známé značce a ani se nemůže opřít o milovanou tvář, jen těžko zaujme masy potenciálního publika. Což znamená, že pokud z této rovnice ony milované tváře vyškrtneme, zbyde v podstatě jen jediný recept studií na vytvoření kasovně úspěšného titulu: sequely, prequely, remaky a rebooty čili nekonečné těžení franšíz, na což většina z nás sice hlasitě nadává, zároveň ale následně sklopíme uši a beztak na nic jiného do kina nechodíme.

Jenže tradiční recept na utvoření hvězdy, zdá se, selhává. Osvědčená kombinace série kasovních úspěchů, globální slávy, uznání od kritické obce, herecké všestrannosti a těžko popsatelného charismatu sice obecně platí pro jména jako Leonardo DiCaprio, Margot Robbie či Zendaya, ale právě u poslední jmenované vidíme vrtkavost hvězdného statutu. Zendaya se totiž na ploše pouhých pár týdnů objevila ve dvou kriticky chválených snímcích, jenže zatímco druhá Duna jakožto součást franšízy dopadla s více než 700 miliony dolarů na tržbách vcelku uspokojivě, středně rozpočtové a artovější Rivaly ke kasovnímu úspěchu nedotáhla ani ona.

Ačkoli se novináři kvůli zachování kontinuity i vlastní relevanci snaží tvářit, že hvězdy stále nevymřely, matné výsledky účetnictví kin tvrdí spíše opak. I Kaskadér je totiž důkazem, že ani hvězdní herci a herečky v atraktivním žánrovém mixu za určitých okolností nepřitáhnou do kin potřebné miliony diváků a divaček. Těžko se pak divit studiím, že hodlají sázet na osvědčené značky a rizikům se raději vyhnou. Trpět ale nakonec budeme hlavně my…

Ještě předtím, než vyrazíte zachraňovat kina, se můžete podívat i na naše nové herecké žebříčky, v nich Gosling, Blunt i Zendaya figurují na nejvyšších příčkách.

Zdroje: ScreenCrush, No Film School, Wikipedia