Žebříčky

Nejlepší hudební filmy roku 1994

  1. Legenda o vášni
    Legenda o vášni (1994)
    • Google Play
    • iTunes
    • KVIFF TV
    • +1
    Plukovník Ludlow opustil armádu Spojených států, protože nesouhlasil s genocidou indiánských kmenů, a se svými třemi syny Alfredem, Samuelem a Tristanem se usadil na farmě v Montaně. Když si v roce 1913 přivedl Samuel na usedlost krásnou snoubenku Susannah, nikdo netušil, jak významným způsobem ovlivní život rodiny. Zatím ale v Evropě vypukla válka a všichni bratři se proti vůli otce dobrovolně přihlásí do armády. Krvavá řež válečného běsnění si brzy vybere krutou daň - Alfred je těžce raněn a Samuel umírá. Tristan pomstí smrt svého bratra a po skončení války odchází na moře. Když se po čase vrací do Montany, netuší, že ho čeká vášnivý milostný vztah s osamělou Susannah, že se jeho bratr Alfred stane kongresmanem a že on sám bude muset kvůli záchraně rodinné farmy pašovat alkohol a bojovat s bezohlednou zákeřnou konkurencí...
    77%
    Plukovník Ludlow opustil armádu Spojených států, protože nesouhlasil s genocidou indiánských kmenů, a se svými třemi syny Alfredem, Samuelem a Tristanem se usadil na farmě v Montaně. Když si v roce 1913 přivedl Samuel na usedlost krásnou snoubenku Susannah, nikdo netušil, jak významným způsobem ovlivní život rodiny. Zatím ale v Evropě vypukla válka a všichni bratři se proti vůli otce dobrovolně přihlásí do armády. Krvavá řež válečného běsnění si brzy vybere krutou daň - Alfred je těžce raněn a Samuel umírá. Tristan pomstí smrt svého bratra a po skončení války odchází na moře. Když se po čase vrací do Montany, netuší, že ho čeká vášnivý milostný vztah s osamělou Susannah, že se jeho bratr Alfred stane kongresmanem a že on sám bude muset kvůli záchraně rodinné farmy pašovat alkohol a bojovat s bezohlednou zákeřnou konkurencí...
    1
  2. Dobrodružství Priscilly, královny pouště
    Dobrodružství Priscilly, královny pouště (1994)
    • Amazon Prime Video
    • Google Play
    • iTunes
    Tato komedie je dalším snímkem, překvapujícím svou tematickou a vizuální agresivitou a opět spjatým s hudebním žánrem. Téma tolerance k sexuálním menšinám je nepochybně jedním z nejzávažnějších prvků, prostupujících filmové příběhy posledních let. Ve snímku režiséra Stephana Elliotta má toto téma provokativně výstřední podobu. Hrdiny svérázného road movie jsou dva transvestité a jeden transsexuál, kteří se ze Sydney vypraví v rozhrkaném autobuse s ženským jménem Priscilla přes poušť do australského vnitrozemí, aby v městečku Alice Springs účinkovali se svou show. V ní muži tančí v excentrických ženských kostýmech na populární hity ze 70. let. Cestou se trojice setkává s nejrůznějšími lidmi; jen někteří jsou však ochotni jejich odlišnost akceptovat. Patří k nim zestárlý automechanik Bob, který propadne melancholickému kouzlu elegantního transsexuála Bernadette, nebo skupina domorodých dělníků, kterou cizinci okouzlí svým vystoupením. Většinou však Bernadette, Tick/Mitzi a Adam/Felicia narážejí na nepochopení a odpor. I když je takové reakce zraňují, nehodlají a ani nedovedou přestat být sami sebou. Ani uvnitř trojice však nevládne harmonie: upjatá, stárnoucí Bernadette, která se jen těžce vzpamatovává z nedávné smrti svého přítele, žárlí na provokativního mladíčka Adama; Tick se zase potýká s utajovanou existencí manželky a synka. Trojice, poznamenaná střety s okolím a vzájemnými šarvátkami, však nakonec nachází dosud postrádanou naději a životní rovnováhu. Režisér se ve svém snímku nevyhýbá pečlivě volené vulgaritě a křiklavé melodramatičnosti. Jeho snímek, odkazující ke klasickým, často kýčovitým hollywoodským muzikálům, je zpestřen množstvím tanečních čísel, v nichž dominují výstřední kostýmy, paruky a líčení ústřední trojice. Bizarní odraz dnes módních 70. let doplňuje dobová hudba a četné odkazy na skupinu ABBA, jež je idolem jak nejmladšího z trojice, Adama, tak takřka všech Australanů. Snímek maximálně těží z bizarnosti svých protagonistů, jejichž okázalé masky a "civilní", často žalostná a pochybující podoba, tvoří "samozřejmou" jednotu. Jistou jednotvárnost dramaticky řídkého děje se autor pokouší vyvážit množstvím vizuálních atrakcí. Důležitou roli ve vyprávění má australská poušť, jíž kameraman Brian J. Breheny dodal téměř "mimozemský" vzhled. Mezi klady zajímavého snímku patří herecké výkony trojice hlavních představitelů. Dominuje tu Terence Stamp jako fascinující Bernadette, která se v touze změnit svůj mužský osud dostala snad nejdále.
    74%
    Tato komedie je dalším snímkem, překvapujícím svou tematickou a vizuální agresivitou a opět spjatým s hudebním žánrem. Téma tolerance k sexuálním menšinám je nepochybně jedním z nejzávažnějších prvků, prostupujících filmové příběhy posledních let. Ve snímku režiséra Stephana Elliotta má toto téma provokativně výstřední podobu. Hrdiny svérázného road movie jsou dva transvestité a jeden transsexuál, kteří se ze Sydney vypraví v rozhrkaném autobuse s ženským jménem Priscilla přes poušť do australského vnitrozemí, aby v městečku Alice Springs účinkovali se svou show. V ní muži tančí v excentrických ženských kostýmech na populární hity ze 70. let. Cestou se trojice setkává s nejrůznějšími lidmi; jen někteří jsou však ochotni jejich odlišnost akceptovat. Patří k nim zestárlý automechanik Bob, který propadne melancholickému kouzlu elegantního transsexuála Bernadette, nebo skupina domorodých dělníků, kterou cizinci okouzlí svým vystoupením. Většinou však Bernadette, Tick/Mitzi a Adam/Felicia narážejí na nepochopení a odpor. I když je takové reakce zraňují, nehodlají a ani nedovedou přestat být sami sebou. Ani uvnitř trojice však nevládne harmonie: upjatá, stárnoucí Bernadette, která se jen těžce vzpamatovává z nedávné smrti svého přítele, žárlí na provokativního mladíčka Adama; Tick se zase potýká s utajovanou existencí manželky a synka. Trojice, poznamenaná střety s okolím a vzájemnými šarvátkami, však nakonec nachází dosud postrádanou naději a životní rovnováhu. Režisér se ve svém snímku nevyhýbá pečlivě volené vulgaritě a křiklavé melodramatičnosti. Jeho snímek, odkazující ke klasickým, často kýčovitým hollywoodským muzikálům, je zpestřen množstvím tanečních čísel, v nichž dominují výstřední kostýmy, paruky a líčení ústřední trojice. Bizarní odraz dnes módních 70. let doplňuje dobová hudba a četné odkazy na skupinu ABBA, jež je idolem jak nejmladšího z trojice, Adama, tak takřka všech Australanů. Snímek maximálně těží z bizarnosti svých protagonistů, jejichž okázalé masky a "civilní", často žalostná a pochybující podoba, tvoří "samozřejmou" jednotu. Jistou jednotvárnost dramaticky řídkého děje se autor pokouší vyvážit množstvím vizuálních atrakcí. Důležitou roli ve vyprávění má australská poušť, jíž kameraman Brian J. Breheny dodal téměř "mimozemský" vzhled. Mezi klady zajímavého snímku patří herecké výkony trojice hlavních představitelů. Dominuje tu Terence Stamp jako fascinující Bernadette, která se v touze změnit svůj mužský osud dostala snad nejdále.
    2
  3. Nehynoucí láska
    Nehynoucí láska (1994)
    "Všechnu svou hudbu a pozemské statky odkazují své nehynoucí lásce" - geniální skladatel Ludwig van Beethoven zemřel a jeho závěť šokovala pozůstalé i věrného Schindlera, jehož přátelství přežilo všechny Maestrovy rozmary. "Můj anděli, mé všechno, mé druhé já" - tak začíná dopis, který Schindler objevil v jeho písemnostech, vyznání tajemné osudové lásce, jejíž podobu nikdo netuší. poslední přání ale musí být naplněno, a tak se Anton Schindler vydává zpět do minulosti, kde se snaží objevit stopu té nehynoucí a utajené vášně. Přibližuje se k ní v recepci lázeňského hotelu, hledá ji v paláci hraběte Gallenburga a vzpomínkách půvabné Julie, zdá se mu, že ji má na dosah, když se setká s krásnou maďarskou hraběnkou Annou Marií Erdodyovou, s níž Beethoven prožil nejkrásnější období svého života. Ale všechno jsou to jen slepé uličky v Beethovenově bouřlivém životě a osudová závěť stále nenachází svého adresáta. Až neúnavný Schindler dospěje k období, kdy se skladatel zcela upnul na výchovu syna svého zesnulého bratra a téměř zničil jeho osamělou vdovu. A v tomto náhlém vzplanutí mezních emocí zachytí konečně Schindler světlo, které ho dovede k pravdě. Plastický obraz kontroverzního génia natáčel režisér a scénárista Bernard Rose v českém prostředí (Praha, Kroměříž, Buchlovice, Jaroměřice). Interpretem Beethovenovy klasické hudby je renomovaný Londýnský symfonický orchestr, řízený legendárním sirem Georgem Soltim.
    68%
    "Všechnu svou hudbu a pozemské statky odkazují své nehynoucí lásce" - geniální skladatel Ludwig van Beethoven zemřel a jeho závěť šokovala pozůstalé i věrného Schindlera, jehož přátelství přežilo všechny Maestrovy rozmary. "Můj anděli, mé všechno, mé druhé já" - tak začíná dopis, který Schindler objevil v jeho písemnostech, vyznání tajemné osudové lásce, jejíž podobu nikdo netuší. poslední přání ale musí být naplněno, a tak se Anton Schindler vydává zpět do minulosti, kde se snaží objevit stopu té nehynoucí a utajené vášně. Přibližuje se k ní v recepci lázeňského hotelu, hledá ji v paláci hraběte Gallenburga a vzpomínkách půvabné Julie, zdá se mu, že ji má na dosah, když se setká s krásnou maďarskou hraběnkou Annou Marií Erdodyovou, s níž Beethoven prožil nejkrásnější období svého života. Ale všechno jsou to jen slepé uličky v Beethovenově bouřlivém životě a osudová závěť stále nenachází svého adresáta. Až neúnavný Schindler dospěje k období, kdy se skladatel zcela upnul na výchovu syna svého zesnulého bratra a téměř zničil jeho osamělou vdovu. A v tomto náhlém vzplanutí mezních emocí zachytí konečně Schindler světlo, které ho dovede k pravdě. Plastický obraz kontroverzního génia natáčel režisér a scénárista Bernard Rose v českém prostředí (Praha, Kroměříž, Buchlovice, Jaroměřice). Interpretem Beethovenovy klasické hudby je renomovaný Londýnský symfonický orchestr, řízený legendárním sirem Georgem Soltim.
    3
  4. Kinobox - mobilní aplikace

    Stáhněte si mobilní aplikaci Kinobox4.7 z 1000+ hodnocení4.7 (1000+ hodnocení)

    ZDARMA
  5. Farinelli
    Farinelli (1994)
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    66%
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    4
  6. Rapa Nui - střed světa
    Rapa Nui - střed světa (1994)
    Když v 18. století na Velikonoční neděli objevili holandští mořeplavci nejodlehlejší místo na Zemi, našli zde několik znepřátelených klanů bojujících proti sobě a domnívajících se, že jsou jedinými lidmi na světě. Společnost rozdělená na dvě kasty - dlouhouší a krátkouší, měla přísná pravidla a tabu stanovená hlavním kněžím. Dva muži, člen vládnoucího rodu Noro a kameník Makebojují v závodu o titul Ptačího muže. Během příprav vyvrcholí dlouho trvající konflikty rozdělující společnost a závěrečné boje ji rozdělí definitivně.
    Žánry:AkčníDramaHudební
    65%
    Když v 18. století na Velikonoční neděli objevili holandští mořeplavci nejodlehlejší místo na Zemi, našli zde několik znepřátelených klanů bojujících proti sobě a domnívajících se, že jsou jedinými lidmi na světě. Společnost rozdělená na dvě kasty - dlouhouší a krátkouší, měla přísná pravidla a tabu stanovená hlavním kněžím. Dva muži, člen vládnoucího rodu Noro a kameník Makebojují v závodu o titul Ptačího muže. Během příprav vyvrcholí dlouho trvající konflikty rozdělující společnost a závěrečné boje ji rozdělí definitivně.
    Žánry:AkčníDramaHudební
    5
  7. Rockeři
    Rockeři (1994)
    Říkají si Osamělí jezdci, jsou tři a hrají řízný heavy metal. Zpěvák a šéf skupiny Chazz, bubeník Pip a basista Rex. Hrají vytrvale a podle svého mínění i dobře, prorazit se jim však stále nedaří. V rádiu je nehrají, protože nejsou slavní a slavní nebudou, dokud je nebudou hrát v rádiu. Klasický začarovaný kruh, z něhož na první pohled není cesty ven. Osamělí jezdci se nehodlají vzdát a když to nejde po dobrém, rozhodnou se, že to zkusí po zlém, tedy skoro po zlém. V hračkářství si opatří několik umělohmotných napodobenin zbraní, které sice místo smrtích kulek chrlí vodu, ale vypadají dostatečně věrohodně, aby nebyly od pravých k rozeznání. Takto vyzbrojeni přepadnou malou rozhlasovou stanici, zajmou její osazenstvo jako rukojmí a vyhlásí svůj jediný požadavek. Chtějí, aby personál pustil demokazetu s jejich písničkami do éteru, tak, aby ji konečně slyšely miliony posluchačů a oni se mohli stát slavnými. Původní plán, který počítal s rychlým obsazením, okamžitým přehráním a rychlým zmizením se však poněkud zkomplikuje, když páska nešťastnou náhodou shoří. Jediná šance je pokračovat v přepadení a získat druhou pásku. Jenže tu má Chazzova dívka Kayla, se kterou se muzikant právě rozešel. A to zdaleka není všechno. Metalisti jsou z celé situace značně rozrušení, mnohem víc než jejich zajatci a navíc se venku rojí policie, která stanici obklíčila. Naštěstí se zdá, že až na výjimky mají zajatí rozhlasáci pro metalisty pochopení a dokonce se jim snaží pomoci hlídající policii přelstít.
    65%
    Říkají si Osamělí jezdci, jsou tři a hrají řízný heavy metal. Zpěvák a šéf skupiny Chazz, bubeník Pip a basista Rex. Hrají vytrvale a podle svého mínění i dobře, prorazit se jim však stále nedaří. V rádiu je nehrají, protože nejsou slavní a slavní nebudou, dokud je nebudou hrát v rádiu. Klasický začarovaný kruh, z něhož na první pohled není cesty ven. Osamělí jezdci se nehodlají vzdát a když to nejde po dobrém, rozhodnou se, že to zkusí po zlém, tedy skoro po zlém. V hračkářství si opatří několik umělohmotných napodobenin zbraní, které sice místo smrtích kulek chrlí vodu, ale vypadají dostatečně věrohodně, aby nebyly od pravých k rozeznání. Takto vyzbrojeni přepadnou malou rozhlasovou stanici, zajmou její osazenstvo jako rukojmí a vyhlásí svůj jediný požadavek. Chtějí, aby personál pustil demokazetu s jejich písničkami do éteru, tak, aby ji konečně slyšely miliony posluchačů a oni se mohli stát slavnými. Původní plán, který počítal s rychlým obsazením, okamžitým přehráním a rychlým zmizením se však poněkud zkomplikuje, když páska nešťastnou náhodou shoří. Jediná šance je pokračovat v přepadení a získat druhou pásku. Jenže tu má Chazzova dívka Kayla, se kterou se muzikant právě rozešel. A to zdaleka není všechno. Metalisti jsou z celé situace značně rozrušení, mnohem víc než jejich zajatci a navíc se venku rojí policie, která stanici obklíčila. Naštěstí se zdá, že až na výjimky mají zajatí rozhlasáci pro metalisty pochopení a dokonce se jim snaží pomoci hlídající policii přelstít.
    6
  8. Backbeat
    Backbeat (1994)
    Svět popmusic byl pro filmaře odjakživa lákadlem; je vlastně kupodivu, že slavní Beatles se stali v této oblasti středem pozornosti až nyní. Třicet let po legendární show Eda Sullivana, díky níž proslulá britská skupina dobyla Spojené státy, byl natočen snímek BACKBEAT, zabývající se začátky Beatles (1960-62). Zakládajících členů kapely bylo pět: vedle Johna Lennona, Paula McCartneyho a George Harrisona s Beatles hráli bubeník Pete Best a Lennonův kamarád z malířské školy, baskytarista Stuart Sutcliffe. Hamburské turné, jež začínající skupině sjednal Allan Williams od srpna 1960, znamenalo zásadní obrat v historii dosud neznámé kapely. Dnes legendární účinkování v klubu Kaiserkeller stmelilo hudební styl Beatles, přestože tehdy hráli většinou převzaté rockové skladby. Vliv na mladé Brity měla hamburská módní fotografka Astrid Kirchherrová, kterou na ně upozornil její přítel Klaus Voorman; oba mladí Němci přivedli do klubu své existenciálně laděné intelektuálské přátele. Astrid je autorkou fotografií, jež dodnes patří k vůbec nejlepším svědectvím o Beatles; ovlivnila také vizuální podobu skupiny pro příští roky (je např. "autorkou" jejich účesů).

    Film režiséra Iaina Softleyho se pokouší zmapovat hamburskou epizodu Beatles v souladu se známými fakty. Hlavní osou vyprávění je trojúhelník Lennon-Kirchherrová-Sutcliffe. Důvodem Stuova postupného odcizování kolegům bylo přátelství s Astrid i konflikty ne zcela disponovaného hudebníka s přáteli. Zakládající člen skupiny, prudce stoupající k popularitě, zvolil raději malířskou kariéru. Vytvořil několik pozoruhodných obrazů, ale v dubnu 1962 náhle zemřel na krvácení do mozku. Vedle snahy postihnout atmosféru vzrůstající beatlemánie, jež na počátku 60. let zachvátila svět, se autoři filmu spolehli na postižení napětí mezi třemi hlavními aktéry; ostatní členové slavné skupiny jsou odsouzeni do rolí pouhých přihrávačů. Ve filmu se naznačuje i Lennonova tajná slabost pro půvabnou fotografku a citové vazby ke Stuovi. Na rozdíl od pouze krásné Sheryl Leeové (Astrid) a od konvenčně "rozhněvaného" Stua v podání Stephena Dorffa je právě ambiciózní sršatý John v zajímavé, byť poněkud sporné interpretaci Iana Harta motorem příběhu. V očividné snaze postihnout tep doby vycházejí tvůrci filmů z poněkud uměle evokované atmosféry pop-artu, z fotografií Kirchherrové a částečně i z filmu Richarda Lestera PERNÝ DEN. Ve filmu nezazní ani jedna píseň Beatles. Hrají se zde jen písničky jiných autorů, jež měla skupina tehdy na repertoáru. Pro snímek je natočila skupina The Backbeat Band.
    63%
    Svět popmusic byl pro filmaře odjakživa lákadlem; je vlastně kupodivu, že slavní Beatles se stali v této oblasti středem pozornosti až nyní. Třicet let po legendární show Eda Sullivana, díky níž proslulá britská skupina dobyla Spojené státy, byl natočen snímek BACKBEAT, zabývající se začátky Beatles (1960-62). Zakládajících členů kapely bylo pět: vedle Johna Lennona, Paula McCartneyho a George Harrisona s Beatles hráli bubeník Pete Best a Lennonův kamarád z malířské školy, baskytarista Stuart Sutcliffe. Hamburské turné, jež začínající skupině sjednal Allan Williams od srpna 1960, znamenalo zásadní obrat v historii dosud neznámé kapely. Dnes legendární účinkování v klubu Kaiserkeller stmelilo hudební styl Beatles, přestože tehdy hráli většinou převzaté rockové skladby. Vliv na mladé Brity měla hamburská módní fotografka Astrid Kirchherrová, kterou na ně upozornil její přítel Klaus Voorman; oba mladí Němci přivedli do klubu své existenciálně laděné intelektuálské přátele. Astrid je autorkou fotografií, jež dodnes patří k vůbec nejlepším svědectvím o Beatles; ovlivnila také vizuální podobu skupiny pro příští roky (je např. "autorkou" jejich účesů).

    Film režiséra Iaina Softleyho se pokouší zmapovat hamburskou epizodu Beatles v souladu se známými fakty. Hlavní osou vyprávění je trojúhelník Lennon-Kirchherrová-Sutcliffe. Důvodem Stuova postupného odcizování kolegům bylo přátelství s Astrid i konflikty ne zcela disponovaného hudebníka s přáteli. Zakládající člen skupiny, prudce stoupající k popularitě, zvolil raději malířskou kariéru. Vytvořil několik pozoruhodných obrazů, ale v dubnu 1962 náhle zemřel na krvácení do mozku. Vedle snahy postihnout atmosféru vzrůstající beatlemánie, jež na počátku 60. let zachvátila svět, se autoři filmu spolehli na postižení napětí mezi třemi hlavními aktéry; ostatní členové slavné skupiny jsou odsouzeni do rolí pouhých přihrávačů. Ve filmu se naznačuje i Lennonova tajná slabost pro půvabnou fotografku a citové vazby ke Stuovi. Na rozdíl od pouze krásné Sheryl Leeové (Astrid) a od konvenčně "rozhněvaného" Stua v podání Stephena Dorffa je právě ambiciózní sršatý John v zajímavé, byť poněkud sporné interpretaci Iana Harta motorem příběhu. V očividné snaze postihnout tep doby vycházejí tvůrci filmů z poněkud uměle evokované atmosféry pop-artu, z fotografií Kirchherrové a částečně i z filmu Richarda Lestera PERNÝ DEN. Ve filmu nezazní ani jedna píseň Beatles. Hrají se zde jen písničky jiných autorů, jež měla skupina tehdy na repertoáru. Pro snímek je natočila skupina The Backbeat Band.
    7
Které jsou top hudební filmy roku 1994? Filmovému žebříčku hudební filmy 1994 s celkovým počtem 7 titulů vévodí těchto 5 nejlepších filmů: Legenda o vášni, Dobrodružství Priscilly, královny pouště, Nehynoucí láska, Farinelli, Rapa Nui - střed světa, s hlavními hvězdami, jako jsou: Brad Pitt, Anthony Hopkins, Aidan Quinn, Julia Ormond, Henry Thomas, Karina Lombard. Dostupnost na online streamovacích platformách (Netflix, Max, Amazon Prime Video, Disney+, VOYO, Prima Plus, SkyShowtime a nebo iVysílání) poznáte podle ikony u názvu filmu.Stále nevíte, na co se podívat? Vytvořte si svůj vlastní žebříček filmů pomocí vyhledávacího filtru.