Georgino

Komentáře 15

Od nejnovějších
  1. S láskou Vincent
    S láskou Vincent (2017)
    10
    Jsem velkým fandou Vincenta Van Gogha a tenhle film je pro mě něco jako je pro malé dítě vytoužené autíčko pod stromečkem. Život Van Gogha byl neskutečný a já jen doufám, že se jednou dočkáme nějakého velkolepého životopisného filmu, který Vincentův příběh odvypráví v celé jeho velikosti. S láskou Vincent se zaměřuje na dobu před jeho smrtí a forma, jakou tvůrci zvolili, je prostě jedním slovem parádní. Obrazy Van Gogha ožívají před očima a divák se nestačí kochat tou nádherou. Navíc tvůrci nemysleli jen na formu, ale dali si záležet i na obsahu, a tak skoro až detektivní příběh nenechá diváka nudit se. Moc jsem si film užil a rád se k němu budu vracet.
  2. Národní třída
    Národní třída (2019)
    7
    Spisovatel Jaroslav Rudiš patří k mým nejoblíbenějším českým autorům a jeho Národní třídu považuji za jeho nejlepší knihu. Takže natěšenost na film byla obrovská. A mé očekávání se splnila jen napůl. Stále tu jsou skvěle napsané dialogy i výborní herci (zejména Čermák si Vandama užívá, hodně se mi líbila i Katka Janečková v roli Lucky), ale to kouzlo a atmosféra knihy tam prostě není. Navíc nevím co je to za českou specialitu, ale my prostě neumíme dělat konce. Ten závěr mě vážně zklamal. Plusové body ale film získává za to, že to není typická česká komedie, kterých se točí u nás hafo.
  3. Nabarvené ptáče
    Nabarvené ptáče (2019)
    7
    Je strašně těžké tento film hodnotit. Nejdříve jsem přečetl knihu a ta se mi vůbec nelíbila. Autor si jen lebedil v násilí a zapomínal na to, že by kniha měla mít nějaký děj. Navíc stále se opakující motiv toho, že chlapec přijde do nové chalupy, tam mu někdo šíleně a často dost nechutně ubližuje, aby pak chlapec utekl a vydal se do další chalupy, kde se mu dějí další strašné věci, mě neskutečně nudil. Jenže film nelze tak snadno odsoudit jako knihu z jednoho prostého důvodu: na české poměry se jedná o řemeslně krásnou práci. Kamera Vladimíra Smutného je neskutečná a právě kochání se jednotlivými záběry mi nedovolilo, abych se v kině nudil, jako u čtení knihy. Bravurní práci odvedli i zvukaři, herci, architekt a především Václav Marhoul jakožto producent, který tenhle náročný projekt dal dohromady. Po filmařské stránce je to prostě nádhera, po obsahové však nuda. Ten rozpor je fakt velký a o to obtížnější je hodnocení. Nakonec dávám 70%.
  4. Koruna
    Koruna (2016)
    10
    Znělka seriálu nám v detajlech ukazuje vybroušené diamanty na královské koruně a přesně takový je i samotný seriál - dokonalý vybroušený klenot. Každá složka, od rekvizit, kostýmů, výpravy, hudby, herců, až po samotný scénář, je dokonalá. Právě scénář je alfou a omegou téhle pozoruhodné série a klobouk dolů před Peterem Morganem, protože jeho dialogy a dramatické vystavění každé epizody jsou obdivuhodné. Po herecké stránce se jedná o první ligu, které vládne v každém gestu i slovu naprosto přesvědčivá Claire Foy. Za mě osobně je The Crown momentálně to nejlepší, co na poli filmů a seriálů vzniká a sám jsem zvědavý, jak se nové herecké osazenstvo ve třetí řadě srovná s nastavenou laťkou, která ční zatraceně vysoko.
  5. Ženy v běhu
    Ženy v běhu (2019)
    8
    Tenhle film mě vůbec nelákal, protože jsem se bál, že je to další stupidní romantická komedie, s kterými se v posledních letech roztrhl pytel. Moji rodiče ale chtěly film vidět a tak mě přemluvily, abych šel s nimi do kina. A musím říct, že jsem byl opravdu mile překvapen, jak skvělou komedií Ženy v běhu jsou. Od začátku do konce jsem se skvěle bavil a obdivoval režisérův cit pro komediální timing a skvělé vedení herců. Tu obrovskou návštěvnost si Ženy v běhu stoprocentně zaslouží, protože tady vznikla další česká komediální klasika, která se jen tak neomrzí.
  6. Nikdy neodvracej zrak
    Nikdy neodvracej zrak (2018)
    8
    Komorní příběh o hledání umělecké identity ve velkolepém provedení. Hned od začátku vás příběh upoutá celkem svižným tempem, jistou režijní rukou a nádhernou kamerou. K první polovině filmu nemám vlastně žádné výhrady. Druhá půlka už ale ztrácí tempo, což je škoda. Ve srovnání s českým Zahradnictvím, které je podobnou freskou na pozadí velkých historických událostí, je však Nikdy neodvracej zrak o několik tříd výš.
  7. Akta Pentagon: Skrytá válka
    Akta Pentagon: Skrytá válka (2017)
    6
    Spielberg patří mezi mé nejoblíbenější režiséry. Na jeho filmech jsem vyrostl a na každý jeho nový počin se nesmírně těším. U The Post jsem však v trochu schizofrenní situaci. Na jedné straně oceňuji řemeslné kvality snímku včetně hereckých výkonů a uvědomuji si, jak důležitý film to pro Ameriku je. Na straně druhé je však pro mě, jakožto Evropana, toto téma přeci jenom vzdálené a těch 120 minut jsem se i docela nudil. Jde i vidět, že film vznikl v rekordně rychlé době a že pro Spielberga to byla taková jednohubka. Od filmů S. S. přeci jen očekávám víc a tohle patří spíš k jeho průměrným věcem. Nedávný Most špionů byl přeci jenom o dvě třídy výš.
  8. Dej mi své jméno
    Dej mi své jméno (2017)
    8
    Trávíte prázdniny na venkově, občas se nudíte, dlouhé chvíle zaháníte četbou knih, koupáním se u vody nebo muzikou a každý den je příjemný relax. Když pak léto skončí a vy se vrátíte zpět do rušného života, v hlavě vám zůstane příjemný pocit po krásně stráveném létě a možná se vám po tom klidném venkově i začne stýskat. A přesně takový pocit mám i z filmu Call me by your name. Film ve vás dozraje a teprve časem si uvědomíte, jak příjemná tahle podívaná byla. Atmosféra 80. let a slunného italského venkova je nakažlivě výborná. A k tomu si přidejte skvělé herecké výkony v čele s Timothéem Chalametem, který si opravdu zaslouží všechny ty ceny, co za ztvárněné Elia dostává. Jeho herectví je neskutečně přirozené, bez velkých gest, jako kdyby svého Elia skládal z mikroskopických kousků nenápadných pohledů a pohybů těla. Dnes, v době okázalého herectví, je jeho výkon velice osvěžující. A také velice potěšil závěr filmu, především chápavý monolog otce. Myslím, že taková slova z úst rodičů by zachránila mnoho mladých životů.
  9. Coco
    Coco (2017)
    10
    Pixar opět dokazuje, že nemá na poli animovaného filmu konkurenci. Filmy z této dílny jsou chytré, zábavné, dojemné a technicky dokonalé. A taková je i Coco. O animaci netřeba mluvit, Coco je doslova pastva pro oči. Navíc má velmi povedený scénář, chytlavou mexickou muziku a sympatické postavy. Musím pochválit i český dabing, hlavně dětského herce, který mluví malého Miguela.
  10. Zahradnictví: Rodinný přítel
    Zahradnictví: Rodinný přítel (2017)
    4
    Uf, tak tohle bylo hodně velké zklamání. Vůbec nechápu, jak někdo tohle mohl pustit do výroby a dát na to takový rozpočet. To nikdo už u scénáře neviděl, že příběh postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, zápletku a vypravěcí potenciál? Vznikla dvouhodinová nuda, kdy divák v sále tiše trpí. Hřebejka s Jarkovským mám rád, ale tohle se vážně nepovedlo. A jakékoliv spojování tohoto filmu s Pelíšky je až urážlivé.
  11. Po strništi bos
    Po strništi bos (2017)
    8
    Obecnou školu považuji za nejlepší porevoluční český film a tak má očekávání k tomuto prequelu byla obrovská. A ač nakonec Po strništi bos nedosahuje kvalit svého předchůdce, zklamán jsem rozhodně nebyl. Miluju laskavý pohled na svět pana Zdeňka Svěráka a tady se mi ho dostalo požehnaně. Přidejte k tomu neuvěřitelně malebnou kameru pana Smutného a vyjde vám krásný poetický film, který vám udělá dobře na duši.
  12. Hvězdný prach
    Hvězdný prach (2007)
    10
    Opravdu povedená pohádka. Mnozí Hvězdnému prachu vyčítají, že na výpravě filmu jde až okatě znát malý rozpočet a tudíž není tak velkolepá, jako jiné fantasy snímky. Já si ale myslím, že právě tohle je jeden z kladů filmu. Triky sice nejsou tak velkolepé, ale zase působí více pohádkověji a kouzelněji. Díky tomu nevnikla další digitální omalovánka typu Zloba nebo Alenka. Tady jasný prim hraje svěží režie M. Vaughna, nápaditý scénář, opravdu povedená hudba a všichni zúčastnění herci (pro Michelle Pfeiffer mám slabost, Robert De Niro je v roli piráta vskutku zábavný a ústřední dvojice velmi sympatická). Jedna z nejhezčích pohádek, které jsem viděl.
  13. Válka o planetu opic
    Válka o planetu opic (2017)
    8
    Zrození bylo na hollywoodském nebi zjevením. Úsvit šel ještě dál a nabídl inteligentní psychologickou sondu o tom, jak křehký je mír a jak lehké je rozpoutat válku. A nyní je tu třetí film, který je ještě ambicioznější a svým způsobem velice odvážný. Natočit trikový film s takhle pomalým tempem, plným dlouhých pohledů a scén beze slov, si zaslouží úctu. V době tupých velkofilmů, které vypadají jak prázdné omalovánky, je Válka o planetu opic neskonalým osvěžením. Není to film pro každého a většina konzumentů dnešní filmové produkce bude tou pomalostí znechucena. Je to film starého střihu, které se točily v sedmdesátých letech. První půle je klasický western se všemi těmi dlouhými záběry, které známe ze starých legendárních filmů. Akorát, že tady jsou opice! Technicky dokonalé a úžasně hrající opice. Jejich provedení opět posouvá hranici dnešních vizuálních možností zase o kousek dál. Jak to jen ti trikoví mágové dělají, že ty postavy tak neuvěřitelně dobře hrají? Klobouk dolů. A to je také hlavní síla této série. Nejde tu o to, aby vám efekty braly dech, ale aby prostřednictvím nich vám byl vyprávěn příběh a přenášeny emoce. Který dnešní velký blockbuster tohle dělá? Moc jich bohužel není.
  14. Kong: Ostrov lebek
    Kong: Ostrov lebek (2017)
    5
    Po skvělé návnadě v podobě traileru přišlo zklamání. Kdy už se proboha Hollywood poučí, a začne se kromě technické stránky zaměřovat také na kvalitní scénáře? Je hezké, že kamera je oku lahodící, že vizuální efekty jsou opulentní, že celé je to megalomanské a akční, když samotný děj je tak strašně prázdný. A není to problém nejen Konga - přesně to samé trápí většinu blockbusterové produkce posledních let. Jako kdyby filmy přestaly být příběhy a staly se jen na první signální útočící atrakcí. Škoda, zrovna u Konga zůstal nevyužitý jeho potenciál.
  15. Room
    Room (2015)
    10
    Přiznávám, že na oskariádě minulý rok jsem fandil právě Pokoji. Mám rád takové ty malé filmy, které i bez obřího rozpočtu přináší divákovi ohromný zážitek. Mám rád ve filmech emoce, rád se směju i dojímám. A Room má těch emocí skutečně mnoho. Bezmoc, vztek, smutek, stesk, naději - to vše si prožijete společně s hlavními hrdiny. Brie Larson i malý Jacob Tremblay jsou v každém gestu i v každé větě dokonalí. Oskar za hlavní ženský herecký výkon je zcela oprávněný. Škoda, že na Jacoba nezbyla alespoň nominace. To, co on ve svém věku předvádí, je neuvěřitelné a jeho výkon je mnohdy dospělejší než herectví mnoha populárních hvězd. Četl jsem i knižní předlohu, ale film se mi líbil víc. Asi právě díky tomu hereckému koncertu.