Příběh o tom, jak jsem já, kterému bylo řečeno, že mi zbývá jen rok života, byl s vámi, kterému zbývalo jen půl roku života - to je originální název tohoto filmu. A kupodivu přesně vystihuje dějovou zápletku. Téma smrti je prostě dojemné samo o sobě, takže je jasné, že tvůrci nám budou hrát na city. Takže pro cyniky a pragmatiky tento filmový žánr není prostě určen. A tento film nabídne přesně to, co můžeme očekávat.
Sedmnáctiletý Akito se dozví, že mu zbývá rok života. A tak přemýšlí nad tím, že skočí rovnou z budovy nemocnice, protože je z tohoto fatálního rozsudku k smrti vyděšen. Ale právě v tu chvíli zahlédne Ji. Haruna si na vedlejší střeše maluje. A tak se s ní dá do řeči. A ke svému překvapení zjišťuje, že jí zbývá už jen půl roku a ona se smrti vůbec nebojí, naopak se na ní překvapivě těší. A navíc Akito je talentovaný malíř, kterého by jinak nejspíš čekala velká kariéra. Ale on svůj talent okamžitě zavrhl, zatímco ona právě maluje nebe, které ji čeká.
A tak se Akito rozhodne, že bude podporovat zajímavou dívku, aby se dozvěděl, jaktože se nebojí tragického konce, zatímco on je z něj vyděšený. A vlivem okolností jí zatají, že i on má smrtelnou diagnózu. Rozvine se hezký, dojemný příběh, který nabídne vše, co od něj očekáváte.
Filmů, kde jsou dva mladí a smrtelně nemocní lidé, je dost. A je faktem, že tohle je další z nich. Ale je opravdu dobře a uvěřitelně zpracovaný. A pokud se necháte dojímat, provede vás bez problémů do samého konce. V závěru to v jednu chvíli vypadá, že autor bude mít tendenci to přece jen ukončit ještě více sladkobolně, ale nakonec se tomu tak nestane a osudy obou dvou jsou ukončeny poměrně reálně a nedojde k nečekanému zázraku či něčemu podobnému. A samozřejmě se nevyhne i zamyšlení nad tím, jestli lze na beznadějném místě a v bezvýchodné situaci najít i lásku... Ale vše je zpracováno velmi citlivě, ovšem kapesníčky je nutné mít připravené po celou dobu filmu. Přece jen se bavíme o smrti...
Velmi přesvědčiví jsou i oba dva hlavní herci Nagase Ren (25) a Deguchi Natsuki (23), kteří své role zvládli fakt moc dobře.
Zajímavý je příběh zpěváka hlavního songu seriálu Čas volá tvé jméno / A Time Called You / Neoui Sigan Sokeuro / 너의 시간 속으로.
Seo Ji Won se narodil v Soulu 19. 2. 1976, žil v Los Angeles, ale vrátil se do Koreje, aby se stal zpěvákem, což se mu opravdu povedlo, ale jeho kariéra byla neuvěřitelně krátká. Hned jeho první album Seo Ji Won slavilo velký úspěch.
Jeho debutová píseň Another Start (또 다른 시작) získala v roce 1996 sedm cen a zbourala hitparády. V té době byl však již mrtvý.
Druhé album Seo Ji Won2 Tears (Made in Heaven) vydané tři týdny po jeho skonu obsahuje nahrávku Gather My Tears (내 눈물 모아), považovaná za poslední. Nahrávka, ve které Seo Ji Won v slzách posílá závěrečný vzkaz svému okolí i svým fanouškům a dojímá je k slzám. A právě ta byla vybrána jako hlavní píseň k-drama z loňského roku. Předtím už byla použita v jiném seriálu Reply 1994 / Návrat do 1994. Remake této písně byl použitý v k-drama Hospital Playlist / Nemocniční playlist. Oba jsou také na Netflixu.
Tlak na něj byl tak velký, že po novoroční párty v noci 31. 12. 1995 ve svých 19 letech spolyká více než tři sta tablet. V závěti uvedl, že se pro tento konec rozhodl už dávno, dlouze se omlouvá rodičům, Bohu i svým šéfům a dalším příbuzným. Vysvětluje, že nějakou dobu bral léky a marně hledal stabilitu ve světě, který se zdál být až příliš drsný. Byl pak v konfliktu sám se sebou, hrál roli, bavil publikum. Litoval, že nezůstal jako obyčejný student v USA. Vyslovil také své přání dokončit rok 1995 a nezačít rok 1996. Dopis uzavírá tím, že žádá své okolí, aby se postaralo o jeho matku, a formuluje své poslední přání, aby mu bylo odpuštěno.
Bohužel v posledních letech se v tomhle ohledu scéna k-popu spíše zhoršuje a každý rok některá z mladých hvězd spáchá sebevraždu pod tlakem fanoušků, svých společností a haterů...
Tohle je další úspěšná libůstka pro fandy a milovnice k-dramas. Nepatřím mezi ty, co se řídí popularitou fenoménu korejských hvězd, takže žádného herce, ani herečku neznám podle jména. Vystačím si s tím, že poznávám mnoho jejich hvězd a mám mezi nimi oblíbence. Zde je to asi dost populární Ro Woon, který mě už zaujal v historické sérii Přízeň krále, a až když jsem se zde podíval, jsem zjistil, že jsem ho viděl také v k-drama Zítra je taky den. S hlavní ženskou představitelkou Jo Bo-Ah jsem zatím čest neměl. V jiných dílech jsem si oblíbil Lee Bong-Ryun, která hraje paní "Mrchovou". Zpočátku jsem si říkal, že je to průměrné k-drama, protože už někdy v druhém, třetím díle jsem uhádl hlavní zápletku, vzápětí hlavního záporáka, ještě, než dali scénáristé jasné nápovědy. Ale hodně stěžejních věcí jen tam mezi řečí je tam zmíněno. Takže po shlédnutí docela dost velkého počtu korejských telenovel jsem si říkal, že už se dostávám do toho, co je typické u hollywoodské tvorby - průhledná klišovitost bez nápadu a invence, kdy lze děj poměrně snadno odhadnout dopředu.' Korejskou tvorbu jsem objevil během lockdownů a zaujala mě svou jinakostí, a to že dokáží tu přeslazenost natáhnout mnohem dál, než Amíci, přitom si to drží tempo, hrají adekvátně na city, a tam kde by to končilo v USA, oni vesele nebo tragicky pokračují dál. Tento seriál má vše, co se od korejské romance čeká - hlavní ušlápnutou a nevýraznou hrdinku, která přes všechny předpoklady zaujme dva nejkrásnější chlapy v okolí, do toho zamotává kouzla, kletby, krimi a sympatické vedlejší postavy, z nichž je nejkouzelnější románek kolegů z radnice pana Gonga a šéfky Ma Eun-Young. A ačkoliv lze mnoho stěžejních prvků děje odhadnout dopředu, tak přesto to dokázají tvůrci pořádně promíchat tak, aby si to udrželo pozornost a pokud to vydržíte, tak konec je opravdu jízda na horské dráze, ne vždy snadno uvěřitelná. Ale takový je svět reality a magie. A musím říct, že jsem si to pustil s tím, že to Netflix označuje jako "minisérii", takže jsem očekával něco do 10 dílů a zpočátku jsem si říkal, že to přece jen vydržím, protože se obvykle dopředu nedívám ani na anotaci a často ani na trailer, prostě to zkusím a uvidím. Navíc se mi moc líbí atraktivita korejské historie, která je do toho také promíchaná. A je k tomu i dobrý soundtrack - viz YouTube. Takže také zkuste a uvidíte... :)
Téma smrti je prostě dojemné samo o sobě, takže je jasné, že tvůrci nám budou hrát na city. Takže pro cyniky a pragmatiky tento filmový žánr není prostě určen. A tento film nabídne přesně to, co můžeme očekávat.
Sedmnáctiletý Akito se dozví, že mu zbývá rok života. A tak přemýšlí nad tím, že skočí rovnou z budovy nemocnice, protože je z tohoto fatálního rozsudku k smrti vyděšen. Ale právě v tu chvíli zahlédne Ji. Haruna si na vedlejší střeše maluje. A tak se s ní dá do řeči. A ke svému překvapení zjišťuje, že jí zbývá už jen půl roku a ona se smrti vůbec nebojí, naopak se na ní překvapivě těší. A navíc Akito je talentovaný malíř, kterého by jinak nejspíš čekala velká kariéra. Ale on svůj talent okamžitě zavrhl, zatímco ona právě maluje nebe, které ji čeká.
A tak se Akito rozhodne, že bude podporovat zajímavou dívku, aby se dozvěděl, jaktože se nebojí tragického konce, zatímco on je z něj vyděšený. A vlivem okolností jí zatají, že i on má smrtelnou diagnózu. Rozvine se hezký, dojemný příběh, který nabídne vše, co od něj očekáváte.
Filmů, kde jsou dva mladí a smrtelně nemocní lidé, je dost. A je faktem, že tohle je další z nich. Ale je opravdu dobře a uvěřitelně zpracovaný. A pokud se necháte dojímat, provede vás bez problémů do samého konce. V závěru to v jednu chvíli vypadá, že autor bude mít tendenci to přece jen ukončit ještě více sladkobolně, ale nakonec se tomu tak nestane a osudy obou dvou jsou ukončeny poměrně reálně a nedojde k nečekanému zázraku či něčemu podobnému. A samozřejmě se nevyhne i zamyšlení nad tím, jestli lze na beznadějném místě a v bezvýchodné situaci najít i lásku... Ale vše je zpracováno velmi citlivě, ovšem kapesníčky je nutné mít připravené po celou dobu filmu. Přece jen se bavíme o smrti...
Velmi přesvědčiví jsou i oba dva hlavní herci Nagase Ren (25) a Deguchi Natsuki (23), kteří své role zvládli fakt moc dobře.
Netflix nabízí i české titulky.
Seo Ji Won se narodil v Soulu 19. 2. 1976, žil v Los Angeles, ale vrátil se do Koreje, aby se stal zpěvákem, což se mu opravdu povedlo, ale jeho kariéra byla neuvěřitelně krátká. Hned jeho první album Seo Ji Won slavilo velký úspěch.
Jeho debutová píseň Another Start (또 다른 시작) získala v roce 1996 sedm cen a zbourala hitparády. V té době byl však již mrtvý.
Druhé album Seo Ji Won2 Tears (Made in Heaven) vydané tři týdny po jeho skonu obsahuje nahrávku Gather My Tears (내 눈물 모아), považovaná za poslední. Nahrávka, ve které Seo Ji Won v slzách posílá závěrečný vzkaz svému okolí i svým fanouškům a dojímá je k slzám.
A právě ta byla vybrána jako hlavní píseň k-drama z loňského roku. Předtím už byla použita v jiném seriálu Reply 1994 / Návrat do 1994. Remake této písně byl použitý v k-drama Hospital Playlist / Nemocniční playlist. Oba jsou také na Netflixu.
Tlak na něj byl tak velký, že po novoroční párty v noci 31. 12. 1995 ve svých 19 letech spolyká více než tři sta tablet. V závěti uvedl, že se pro tento konec rozhodl už dávno, dlouze se omlouvá rodičům, Bohu i svým šéfům a dalším příbuzným. Vysvětluje, že nějakou dobu bral léky a marně hledal stabilitu ve světě, který se zdál být až příliš drsný. Byl pak v konfliktu sám se sebou, hrál roli, bavil publikum. Litoval, že nezůstal jako obyčejný student v USA. Vyslovil také své přání dokončit rok 1995 a nezačít rok 1996. Dopis uzavírá tím, že žádá své okolí, aby se postaralo o jeho matku, a formuluje své poslední přání, aby mu bylo odpuštěno.
Bohužel v posledních letech se v tomhle ohledu scéna k-popu spíše zhoršuje a každý rok některá z mladých hvězd spáchá sebevraždu pod tlakem fanoušků, svých společností a haterů...
Zpočátku jsem si říkal, že je to průměrné k-drama, protože už někdy v druhém, třetím díle jsem uhádl hlavní zápletku, vzápětí hlavního záporáka, ještě, než dali scénáristé jasné nápovědy. Ale hodně stěžejních věcí jen tam mezi řečí je tam zmíněno. Takže po shlédnutí docela dost velkého počtu korejských telenovel jsem si říkal, že už se dostávám do toho, co je typické u hollywoodské tvorby - průhledná klišovitost bez nápadu a invence, kdy lze děj poměrně snadno odhadnout dopředu.'
Korejskou tvorbu jsem objevil během lockdownů a zaujala mě svou jinakostí, a to že dokáží tu přeslazenost natáhnout mnohem dál, než Amíci, přitom si to drží tempo, hrají adekvátně na city, a tam kde by to končilo v USA, oni vesele nebo tragicky pokračují dál.
Tento seriál má vše, co se od korejské romance čeká - hlavní ušlápnutou a nevýraznou hrdinku, která přes všechny předpoklady zaujme dva nejkrásnější chlapy v okolí, do toho zamotává kouzla, kletby, krimi a sympatické vedlejší postavy, z nichž je nejkouzelnější románek kolegů z radnice pana Gonga a šéfky Ma Eun-Young.
A ačkoliv lze mnoho stěžejních prvků děje odhadnout dopředu, tak přesto to dokázají tvůrci pořádně promíchat tak, aby si to udrželo pozornost a pokud to vydržíte, tak konec je opravdu jízda na horské dráze, ne vždy snadno uvěřitelná. Ale takový je svět reality a magie. A musím říct, že jsem si to pustil s tím, že to Netflix označuje jako "minisérii", takže jsem očekával něco do 10 dílů a zpočátku jsem si říkal, že to přece jen vydržím, protože se obvykle dopředu nedívám ani na anotaci a často ani na trailer, prostě to zkusím a uvidím. Navíc se mi moc líbí atraktivita korejské historie, která je do toho také promíchaná.
A je k tomu i dobrý soundtrack - viz YouTube.
Takže také zkuste a uvidíte... :)