Nemůžu si pomoci, ale film podle trpí nemocí druhých dílů. Rodinné pojetí, které prostupovalo celou dějovou kostrou filmu, mě příliš neoslovilo a působilo na mě vyčpěle. Navíc jsme vše dostali ve větším měřítku a upřímně již mě to tak nebavilo. Nejednalo se jen o humor, ale i celou dějovou linku, která byla až přespříliš jednoduchá, navíc i akční scény občas postrádaly výraznější nápad. Na druhou stranu byla to jízda plná nekorektnosti a přisprostlého humoru, které své kouzlo stále má. A najde se i přes mé výtky spousta scén, které si rád pustím znovu a postav, které uvítám i v dalších pokračováních. Třeba si při dalších shlédnutí poupravím názor. Tak po shlédnutí Super Duper Cutu jsem hodnocení vylepšil. V tomto sestřihu jsem dostal Deadpoola, jakého jsem si představoval. Více vtipu, více blbnutí a větší prostor pro scénáristy vymyslet zábavnou scénku či odkaz. Film také dával větší smysl a byl celkově po dějové stránce atraktivnější. A to od prvního prodlouženého vyvražďování gangů až po potitulkovou scénu v porodnici.
Continuum je vzhledem k mizerným kvalitám deváté a desáté řady vítanou změnou vytvořenou primárně pro fanoušky, na které pomrkává v nejedné scéně, nejednou postavou či hláškou. Na filmu je sice vidět jeho televizní produkce, tradičně trochu odbytější šablonovitý scénář či poněkud příliš jednoduché finále, ale i tak film baví a často vyvolává úsměv i vzpomínky na zlatou dobu Stargate. Jen z nostalgie ale film není živ a docela funguje i samostatně. Dalo se ale z námětu "vytřískat" daleko více.
Jsem velký fanoušek Queenů, dokázal jsem lehce překousnout i spoustu odchylek od reality a dramaturgických změn, které měly dodat vyvrcholení filmu na síle, ale po celou dobu sledování filmu jsem se nebavil. Sled scén a zásadních okamžiků z historie kapely byl sice fajn, ale nepůsobilo to přirozeně, místy jsem měl pocit, že sleduji hraný dokument. Film je jinak vypiplaný po vizuální a zvukové stránce. Malek hraje jako o život, ale na lepší výsledný dojem to prostě nestačí.
osobních tragédií služky a jejích bohatých zaměstnavatelů není úplně příjemnou podívanou, ale o to jde o intenzivnější filmařskou výpověď. Ta je podkreslena velmi lidskými hereckými výkony, podpořena výborně komponovanými záběry a umocněna černo-bílostí filmu, která jakoby dodávala onu syrovost celého zážitku. Cuaron zde předvedl dílo hodné mistra a film si zaslouží absolutorium.
Tady je hodně věcí špatně. Počínaje odbytým a nefunkčním scénářem, příšernými dialogy i bez logičností děje, konče mizernou akcí a herci, co nevědí, proč se proboha upsali takové patlanině. Filmu hodně ubližuje mizerný dabing, ale i tak se jedná o naivní nelogickou pohádku plnou lapsů, která spíše působí jako z kresleného filmu, kde se tolik na kvalitu nehraje. Místy, ale baví a překvapuje tím o jak nevyužitý potenciál vlastně jde. Slovní výměny mezi Hardym a jeho mimozemským kamarádem mě asi bavily nejvíce a je škoda, že jsme si jejich symbiózy v reálném životě mimo hlavní linku nemohli více užít.