Jsem muzikant zabývající se starou a klasickou hudbou, věnuji se výtvarnu, mám rád hudbu všeho druhu, rád navštěvuji koncerty a výstavy, mám rád běh, jídlo, filmy, někdy mi zbude čas i na čtení.
Kdyby nikdy neexistoval Simon a Garfunkel, nevím, co by si celý štáb počal – propojení jejich výborných a úžasných písniček s tápajícím a ztraceným Dustinem Hoffmanem ztělesňuje základní kámen celého filmu. Potom už jen stačí přidat zničenou a proradnou Anne Bancroft, jednu malou holku a máte z toho jeden z nejsilnějších romantických filmů vůbec - vedle toho také velmi silné drama. A závěr v autobuse to dokazuje. Jinak dokonale zpracované po vší technické stránce, herci geniální.
Výborný, stylový, až kultovní film. Zobrazující lidské možnosti v té nejotevřenější a vizuálně hodně bohaté míře. Ukazuje a popisuje boj člověka a všechna jeho rozhodnutí zužovaná nepředstavitelným množstvím překážek, zanechat svinstva a přiklonit se k druhé straně. Co si divák může opravdu plně uvědomit v závěru – „ze sraček do sraček“ – to je tedy pointa celého filmu. Stačí si jen vybrat, do jakých chcete. Je totiž přece jedno, jestli si celý den pícháte a pak kradete, nebo žijete ten typický, nudný, průměrný, televizní a stupidní život. Super herecké sestavení.
Nadčasová sociální myšlenka, špičkoví až bezchybní herci, výborná a silně depresivní hudba. Depresivní film s tím nejsilnější a nejdojemnější filmovým závěrem v dějinách kinematografie.
Tim Burton je génius – jeho dokonalý cit pro stylizaci, celkovou scénu a emoční stránku je neuvěřitelný a dech beroucí. Johnny Depp v roli toho nejlepšího nejhoršího režiséra všech dob přímo září – je to opravdu skvostná radost se na něho dívat (stejně jako na všechny ostatní postavy). Hudba je výborná, při závěrečných scénách v kině jsem nedýchal. Nelze vypisovat všechny tyhle detaily, aby se dala vystihnout přirozená genialita tohoto filmového skvostu. I přes to, že tento film záměrně působí na rozdíl od jiných Burtonovek trochu sušeji, něco mu přesto dává jiskru, která z něj dělá ještě něco mnohem víc.
Unikátní, hypnotický film. Nejvyspělejší dílo svého žánru. Kamera v hotelových chodbách přeplněných teplými barvami (vrhající kontrast na ledovou zimu, sníh a okolní prostředí), doprovázející skvělou hudbou a postavy s někdy záměrně nejasným charakterem či způsobem jednání tvoří dohromady dokonalý Kubrickovský celek, který k nám promlouvá spíše ve smyslu jednotlivých obrazů (tedy scén, někdy až s nádechem nepatrného uměleckého dojmu). Byl jsem v transu. Neskutečná atmosféra. Já asi nikdy tento film úplně nepochopím, ale vůbec mi to nevadí – budu dál po chvilkách hledat.