Tak jsem se zase podíval na nějakou tu "topovku" z minulých sezón. A začátek byl takový jako "ehmmm?". Co mi to jen připomíná... už vím, Evangelion. Mecha - máme, děti, které ho řídí - máme, post-apo svět - máme. Já moc mecha anime nemusím, ale plot byl od začátku Franxxu zajímavý, tak jsem svoje výhrady posunul stranou. A opravdu, první polovina anime nebyla o ničem jiném, než o tom, jak se všichni Franxxové "zdokonalují" ve vraždění nevinných modrých monster (o kterých se do půlky anime nedozvíte vůbec nic, kdo jsou, proč je vraždí, atd.). A tak jsem s chutí sledoval, jak se hlavní protagonista Hiro dává dohromady s Zero Two, aby mohli spolu pilotovat Franxx Zero Two. A tak nějak v půlce jsem si začal říkat "no jo, a kam to teď půjde dál". Vztahy už byly víceméně rozebrané (občas nějaká míchačka, což mě vcelku překvapilo) a monster už taky umřelo pár desítek. Ruku na srdce, od půlky série si začínáte říkat, co je to vlastně za utopický svět, ve kterém ty děcka žijou. A v ten moment to do vás příběh vyloženě napálí! Začnete se s každým dílem hlouběji nořit do těch "sraček", které v jejich světě existují. S každým dalším dílem se dozvíte nějakou novou informaci, která vysvětluje co a jak a hlavně proč se to tak děje. A ke konci, wooow, ke konci je to vážně lepší a lepší. Celé to graduje do posledního dílu a v momentě, kdy to celé skončilo, jsem jen bezduše seděl před telkou a čuměl do prázdna. Už dlouho mě nějaký příběh tak nevzal, jako byl tento. Ano, z části za to může právě ten konec a teď, když se na to podívám zpětně, tak vlastně ta první půlka oproti té druhé je nezajímavá. Nicméně i přes to všechno, vykouklo tam na mě spousty překvapení a spousta krutostí (které tak rád prožívám s postavama, když mě příběh chytne). Ať už jde o mazání paměti dětem, pokud natropí něco, co by neměly, způsob, jakými se k těm děckám chovají, tajemné společenství (AKA Illumináti) přes "svatbu" (jo, opravdu), až po tom, že tam vlastně regulérně řeší reprodukci a jedna z hlavních postav čeká dítě (které i úspěšně porodí). Celý příběh Hira a Zero Two mě od začátku do konce fascinoval, velmi jsem jim to přál a jsem rád, že jsem mohl být svědkem celého jejich příběhu. Zlatá tečka na konci, kdy dojde k jejich "reinkarnaci" už je jen třešnička na dortu, na kterou jsem se díval s úšklebkem. Darling in the Franxx si u mě vysloužilo místo v síni slávy TOP 10 a právem. EP 20 - 24 mě opravdu vzalo za srdce a já nemůžu nic jiného než doporučit všem, kdo váhají, nebo kdo skončil u půlky anime, ať se na to dodívá. Stojí to za to.
Bohužel, filmový formát The Last Kingdom úplně nesvědčí. Všechno je tak nějak zrychlené. Asi nejvíc mě dostala asi 10 minutová pasáž, kde Uhtred stihl 1. naštvat krále, 2. nechat se vlákat do pasti, 3. přijít o svou pevnost, 4. najít nepřátelské krále a nechat se nabriefovat co má udělat, 5. vrátit se zpátky do Winchesteru, 6. nalézt své ztracené přátelé, 7. opět navštívit (teď už) svoji zpustošenou pevnost. Opravdu hodně věcí nacpaných do stopáže, tvůrci si s tím nevěděli prostě rady. A to je škoda, protože seriál je vážně dobrý. Alespoň tu poslední bitvu nechali vkuse celou a to je v podstatě asi ta nejlepší pasáž z celého filmu (i když i k té bitvě mám své výhrady). Hlavním faktem je, že věci tak nějak nedávají smysl, zvlášť pokud je divák z seriálu zvyklý na nějaký standard vyprávění, tak tady se na něco takového úplně vykašlalo.
Další z prvních anime filmů, které se dostávají na plátna kin v Česku a je dobře, že zrovna Demon Slayer, jakožto jedno z kultovních anime posledních let. Co dodat k filmu, určitě jiný formát, než na který by mohl být divák zvyklý, totiž film rozkouskovaný na 3 "delší" díly seriálu. Určitě mi to v tomto případě vůbec nevadilo, ale určitě bych asi příště raději viděl ten jeden klasický monolitický děj. K celku jako takovém - není co vytknout. Animace je, stejně jako u předešlých seriálů a filmu, prostě skvělá. Příběhově je to trochu slabší, ale to bude asi tím hypem, který člověk dostane po prvních 10 minutách filmu.
Za mě určitě nejlepší díl z celé série. Celé 3 hodiny filmu jsou napěchované akcí a souboji, tu a tam nějaká nudná výplň... no kdo by se na to nechtěl podívat, 15 minut čisté akce bez mluvení, pak si řeknou pár slov a zase dalších 15 minut akce. Určitě se vyplatí zajít do kina mrknout na plátno. Hudba ve filmu je jeden velký master piece, prostě přímo ušitá na míru pro tento film (stejně jako sako velikost 42 pro Johna ;)).