Agatha: Za vším schovaná (2024)
7
Hodnocení 383
To se mi snad zdá (2023)
6
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
8
Šílený Max: Zběsilá cesta (2015)
7
Borderlands (2024)
4
Komentáře 118
Agatha: Za vším schovaná (2024)
7
Nevšedně zpracovaná dějová pouť, jenž plyne na hororovém podkresu a celkově čerpá z tématu, kterého se tvůrci z Marvelu doposud příliš nedotkli. Jako doplňkový dílek do puzzle hrdinských postav Agatha poslouží dobře, staví do popředí osobitý styl a snaží se být zcela jiným seriálovým počinem po boku ostatních charakterů, přestože zapadá jen zřídka. Hned z počátku bylo jasné, že zásadní převrat na poli vynikajících tvoreb se konat nebude, nicméně postupem času se dílům dařilo místy příjemně překvapovat a uchopovat koncepty originálně. Náplň jednotlivých pasáží se jeví jakožto nudná, nevýrazná či ukecaná, jenže naštěstí se najdou takové sekvence, jenž dokáží zanedbané chvíle ospravedlnit a vkusně zaujmout svým nápaditým zpracováním. Bezesporu existuje vícero lepších výtvorů, avšak je třeba ocenit snahu se odlišit a servírovat koneckonců extra neujetou podívanou, která v mých očích určitě nespadá do zbytečností, jež by neměly potenciál oslovit své publikum. 6,9/10.
To se mi snad zdá (2023)
6
Hlavu zamotávající filmový počin mi příliš nesednul, přestože ústřední zápletka se zdála býti nevšedně zajímavou komponentou. Řada nejasností vnořená do klikaté jízdy příběhu vyvolává nespočet dotazů a okamžitě zanechává intenzivní pachuť v mých ústech. Každou minutou jsem cítil, že se dějová linka vzdaluje od pocitu uvědomění a naprostého chápání mimořádného scénáře. Zkrátka je jednoduše možné, že zamýšlený nápad v kombinaci s provedením byl velkým soustem pro hladké strávení a rovněž následné ocenění představené myšlenky. Zbývá nanejvýš zanechat rozpolcený názor a smířit se s tím, že tentokrát se tvůrci sjednotit s mým vkusem nedokázali, poněvadž předkládaly smíšené emoce, které doprovodily častými probliky nebo scénami, jež ve finále nezaujaly významnější roli, čímž vyvolali stav, kdy absolutně netuším, kam měli se snímkem namířeno. 6,5/10.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
8
Nejčerstvější střípek několikadílné ságy věnuje valnou většinu času atraktivní figuře, která po boku s ostatními charaktery servíruje poutavě dravé akční úseky. Furiosa sice v sobě skrývá několik zachovaných komponentů z posledního dílu Maxe, ale balí se do moderního hávu, čímž si mě více získala, než právě devět let staré dějové pokračování. Ve scénářích postav jsou extrémně znát pokusy o vtípky, které mi zde často nezapadaly do daného kontextu a podrývaly vytvářenou atmosféru. Ačkoliv jsem se rozhodl pro vyšší hodnocení, tak je zcela na místě říct, že zápletka mi příliš nesedla a nápodobně s tvůrčím stylem, jelikož moje pozornost dostávala nejednou zabrat. K dechberoucímu snímku zde bylo ještě daleko, alespoň z mého subjektivního pohledu, ale jednoznačně se jedná o svérázný kousek, v němž si každý potenciální divák dokáže najít svoje a nechá se tím nabažit. 8/10.
Šílený Max: Zběsilá cesta (2015)
7
Fanoušky zřejmě pozitivně oplývané dílo se mi nepodařilo dostatečně představit a upoutat svými komponenty mimo akční složku. Příběhová linka oplývá ultimátně prostou myšlenkou, že jsem byl až negativně zaskočen, jelikož jsem si neuměl představit tahat snímek přes zdlouhavé akční pasáže formované v monotónním prostředí. Záběrově se jedná o divokou podívanou a není divu, že v době svého uvedení mohla natropit solidní rozruch ve filmovém světě, ačkoliv časté zrychlující se záběry a pravidelné zoomy mi spíše navozovaly stavy nechutě. Ani netuším přesně proč se mi zejména ze začátku stávalo, že jsem se nedokázal chytit do flow vyprávění a důkladně pochopit, o čem počin chce hovořit, nejspíš z mojí dobrovolné absence tří předchozích dílů. Bojové scenérie působily naštěstí věrohodně a neodbytě, dokonce s prvky nepatrné originality, ale dané hodnocení uděluji jen z důvodu, že v roce publikace by si takový posudek pravděpodobně zasloužil více, než v dnešních dnech, kdy taková zběsilá jízda už neposkytuje nadprůměrný fanservis. 7,5/10.
Borderlands (2024)
4
Výstřední výtvor laciného charakteru ve formátu herní adaptace do filmových kulis se převážnou část stopáže rozpadá pod rukama. Jakožto absolutní neznalec digitální předlohy se nemůžu vnořit do srovnávání, nicméně to nic nemění na tom, že snímku zatraceně chybí budování ústředních postav a silně záživná zápletka napříč dějovým obsahem. Táhnout sekvence pouze pomocí vtipu je téměř nemožné a zde to platí dvojnásob, poněvadž figury neoplývají precizním scénářem až na nejmenšího kovového člena výpravy, jemuž byla věnována úsměvná dávka pozornosti. Propadákem bych Borderlands nenazýval, přestože se k této metě blížily. Na logické zákonitosti či konzistentní návaznost se přiliš nedbalo a vsadilo se na bláznivou akční notu a ustřelenou legraci, která ve výsledku svou úlohu nesplnila a po boku s nesrozumitelným střihem dodala do světa kinematografie rozladěný výplod, který v dnešní době zcela oprávněně nemůže nadchnout. 4,5/10.