Na to, že je mezi prvním a druhým filmem tolika leté rozpětí, se dá mluvit o docela solidně povedeném sequelu. Paul Mescal do hlavní role padl jako ulitý, příběh nepůsobil zbytečně složitě a jeho propletení s původním provedením se dalo s klidem uvítat. Jen tu možná bylo zbytečně moc narážek na nostalgické podobnosti, přesto se ale daly zkousnout. Dalším příjemným prvkem rozhodně bylo znovu setkání s Connie Nielsen, která se do své role pro pokračování vrátila, jen jsem trošku víc čekala od Josepha Quinna a Freda Hechingera-jejich výstup byl spíše komický, což je škoda, myslím, že zde bylo hodně potencionálu k vytvoření opravdu mrazivě zastrašující dvojky, ten však bohužel nebyl naplněn. Vcelku hodnotím pozitivně, za srdce vás to stejně jako film z roku 2000 rozhodně nechytne, ale pro dobré bojové scény, fajn podívanou a kvalitní ozvučení 7/10.
Rozhodně jsem neměla velká očekávání a o to víc se to možná stalo překvapujícím. Tahle romantická jednohubka byla v podstatě “mišmašem” všemožných již použitých nápadů, které jste mohli vidět v jiných námětech, a přesto na mě ten zábavný chaos zafungoval. Od začátku do konce jsem se bavila, film dokázal i v určitých částech nebýt naprosto předvídatelným. Když samozřejmě pomineme naprostou nereálnost všech sobě nahrávajících si náhod-jedná se vlastně o pestrou oddychovku k sobotnímu večeru.
Jediným, ale v podstatě největším problémem celého snímku byl fakt, že se tvůrci spoléhali na velikost působení postav, herecké výkony skvělého obsazení, úžasně natočené scény a výstižnou hudbu. Všechno ze zmíněného totiž fungovalo na jedničku, jen ne v jednom příběhu, který snímku výrazně chyběl a tudíž jej tyhle pozitiva nijak nezachránily, naopak dohromady působily jako jeden velký chaos. Nebylo jasné, co přesně se příběh snaží sdělit, jak se ohledně něj máte cítit a chvílemi působil tak nataženě, že jste si jen přáli, aby byl konec a vy už nemuseli sledováním tak zprvu obrovského potencionálu, který se proměnil ve zklamání, trpět.
Billa Skarsgårda i FKA Twigs si jako umělců cením ve svém žebříčku opravdu vysoko-o to víc bylo shlédnutí jejich účinkování v daném snímku bolestivějším; krom toho, že jejich chemie byla v podstatě neexistující, to však pravděpodobně nebylo jejich vinou. Nejsem si jistá, o co přesně se tvůrci pokusili, ale já osobně jsem se většinu filmu, sama sebe ptala ,,Tak a už se to stane?”. Ani jsem nevěděla, co přesně, možná jen něco, co by mě konečně vtáhlo do děje. Tenhle moment, ke vší smůle, nepřišel. Budu se bohužel opakovat, když i tady zmíním, že kamera, vizuální stránka, ani dobré efekty samotný děj či jeho pointu skutečně nezachrání.
Tady se pravděpodobně dají skutečně ocenit pouze herecké výkony, které všechny ostatní nedostatky snímku držely nad vodou. Přesto jen hodně ztěžka, protože ať už co se týká nezáživného děje nebo opakujících se nudných kamerových záběrů, tak ani jedno výstupy dvou herců nijak zvlášť nevyzdvihlo.