Když jsem šel do kina na tenhle film tak jsem upřímně nic neočekával. Víceméně to byl jen náhlý popud. A byl jsem velmi mile překvapen. Skvělé scény které mě přikovali k sedačce, vyvolaly husí kůži i šokovaly. Skvělé sýrové drama, zajímavý thriller a akčňák.
Skvělý náhled do života Vojenských novinářů a fotografů. Jak lidé dokáží otupět a přes veškerou otupělost se zhroutit. Až ke konci filmu mi vlastně došlo že sledujeme jak stará generace odchází a nová přebírá štafetu.
Film perfektně pracuje se zvukem a hlavně tichém. Když tam Bylo ticho tak bylo pádné a hlučné jako hurikán.
Spider-Man: Napříč paralelními světy Spider-Man: Across the Spider-Verse. Přesto že jsem po Spider-Man: Paralelní světy nečekal nějaký výrazný grafický či příběhový posun, tak jsem byl příjemně překvapen. Každá verze Spider-Mana nám dodala jinou animaci což bylo osvěžující a občas trošičku matoucí. Padouch se zdá být celou dobu upozaděn oproti příběhu. Ale jeho růst či gradace chcete li, byla perfektní. A ač se tak ze začátku nezdá je perfektní(skrytou) hnací silou příběhu. Film je plný perfektních narážek na jiné Spider-filmy a komiksy. Vše je uděláno většinou jemně a chytře. Tedy až na jedno propojení které mně osobně přišlo trochu moc na sílu. Ale jinak je to perfektní fungující svět.. ehmm .. tedy světy. Film jsem viděl stejně jako předchozího Spider-Man: paralelní světy v kině a opět mi zážitek kazily rodiče kteří si řekli: Hm je to kreslené! Je to kreslený Spider-Man! Tak to bude ideální pro mé 5-8 leté dítě. A celý film potom posloucháte otázky malých dětí které jsou samozřejmě zmatené protože nechápou děj. A když neposloucháte děti tak slyšíte jak si rodiče stěžují že dělají zbytečně složité pohádky pro děti. Dávám 9/10. Dal bych 10/10 ale díky tomu serialovému Cliffhangeru to prostě nejde.
Smutné a zbytečné kopání do mrtvoly užasného filmu. Naprosto vůbec jsem nepochopil kde tvůrci vzali potřebu natočit něco takového. Původní film by skvělý a na svou dobu plný praktických vizuálních efektů. Tohle bylo doslova zneuctění.
Pocahontas v novém digitálním kabátku. Velký bílý válečník zachrání domorodce a pak se stane jedním z domorodců. Pojmenovat McGuffin filmu Unobtainium mi příjde velmi líné. Protože unobtanium je označení pro extrémně vzácný, drahý nebo fyzicky nemožný materiál v knihách a ve filmech. Zvířatům byl přidal jeden pár končetin navíc a hle máme tady nové neotřelé zvířata. Což potom jen vyvolává otázku proč Na'vi mají jen dva páry končetin. Ale jinak velmi povedený film.
Avatar dva je rozhodně lepší film než film první a to jak scenáristicky tak digitálně. Není se co divit, film nyní není vykrádačka Pocahontas a má víceméně nový příběh. Přesto že je plný klišé. Například že puberťáci jsou všude stejní. Digitální triky jsou samozřejmě nádherné. Ve filmu máme hned dva důvody proč se na Pandoru vrací nebešťané. První důvod nám je řečen téměř na začátku filmu a je poněkud zvláštní. Druhý nám je předložen až na začátku třetí hodiny. Ten je poněkud zajímavější a v podstatě je to náhrada za Unobtanium. Ve filmu máme opět scény které nám ukazují jak jsou lidé strašlivě zlý, ničí planetu a týrají zvířata. Film nám předhodí několik zajímavých otázek které nejsou zodpovězeny, ale pravděpodobně budou zodpovězeny v dalších filmech. Ale vážně máme věřit že na planetě kde je prokázáno že tam exituje něco jako bůh nebo matka příroda má hybrid mezi člověkem a Na'vi epilepsii která vysvětluje náboženské vyze spíš než že je vážně propojen s Eywou ?
Seriál v podstatě celý stojí na Pedru Pascalovi, na praktických vizuálních efektech a na trošku hloupoučké cestě hrdiny. Po zjištění že hlavní hrdina je v podstatě celou dobu zamaskován jsem neměl ani chuť seriál zapínat a hype okolo jsem považoval za klasické přehánění skalních fanoušků StarWars. Jsem upřímně rád že jeden zimní večer se mi nic nechtělo a tak jsem si pustil tento seriál. A upřímně nadšení je lehce přehnané. Ale seriál je svým zvláštním minimalizmem a surovostí zajímavý a vtáhne diváky do děje(přesto že ze začátku jsem byl lehce ztracený a nemohl jsem se z orientovat kdy že se tento příběh odehrává. Naštěstí existuje Wiki). Pedro Pascal nám krásně prodává Mandaloriana Din Djarina řečí těla a hlasem. Na jeho malém společníkovy jde občas až moc vidět že je to jen loutka, ale po zjištění že je to vlastně malé dítě divák přimouří oko a občasnou nemotornost si omluví s tím že děti jsou nemotorné tak proč né tenhle zelený mrňousek. Na druhou stranu volba loutky je o dost lepší než kompletně digitální tvor. Seriál je příjemná oddechová záležitost u které člověk v podstatě nepotřebuje ani půlku funkčního mozku. 7/10