John Wick: Kapitola 4 (2023)
10
1 361
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 1 059
Komentáře 56
John Wick: Kapitola 4 (2023)
10
John Wick pro mě rozhodně nebyla láska na první zhlédnutí, a i když jsem si od dvojky rozšiřující se svět zabijáků docela užíval, po třetím díle jsem měl trochu obavy, jestli skoro tři hodiny nebudou až příliš. A naštěstí nejsou. Od začátku do konce se jedná o velkolepou akční jízdu, která mi v tomhle případě nikdy nepřišla nezajímavá, a kromě pár úseků v Paříži jsem ani neměl pocit, že je jakkoliv ubíjející, což se mi u kratších předchůdců nejednou stalo. Akce je tradičně bravurně natočená, perfektně barevně vyladěná, a především i napočtvrté dokáže být svou choreografií nápaditá a nabídnout něco nového. Pasáž v Berlíně efektně využívá vodopád v baru, Paříž zase dá chvíli vzpomenout na staré 2D videohry. Do toho samozřejmě skvělý hudební podkres sladěný s děním na plátně, a je z toho další ukázka, jak John Wick dominuje žánru. Aby toho nebylo málo, tak se tentokrát přidává i plejáda výborných vedlejších postav a hvězdných herců. Ať už je to pan Nikdo se svým psem, slepec Caine či Harkan, který nám nadělí zřejmě nejlepší pokerovou scénu od Casina Royale. Naopak záporák Billa Skarsgårda je sice charismatický, ale popravdě jsem od něj čekal víc. Příběh je logicky v pozadí, funguje nicméně jako solidní lepidlo jednotlivých aktů, což naprosto stačí. Dovedu si představit hlubší prozkoumání Nejvyšší rady, na druhou stranu je zápletka opět alespoň v něčem odlišná. Těžko říct, jestli je nový díl tím nejlepším ze série, já jsem si ho každopádně možná i díky kinu užil zatím nejvíc. 9/10
Vřískot 6 (2023)
6
Šestý Vřískot příběhově navazuje na loňskou pětku, nepůsobí ale ani zdaleka tak svěžím dojmem. Hlavní devízou série je uvědomělost a pověstný „meta humor“. Nový díl jako by však na tohle trochu zapomněl, a tak se často zvrhává k víceméně obyčejnému slasheru, který zase tak chytrý není. A když už nějaká ta narážka přijde, působí spíš na sílu. I proto se hůře odpouští určité podivnosti v chování postav, které najednou nelze omluvit tvůrčím záměrem. V rámci osazenstva přibylo pár nováčků i navrátilců, ale jádro zůstalo prakticky totožné, což je trochu problém, protože hlavní hrdinové nejsou příliš zajímaví a vlastně už nemají moc co nabídnout. V kombinaci s upozaděnou „meta“ rovinou jsem si jejich interakce neužíval tolik jako posledně. Novinka nicméně není žádným propadákem. Film nabízí požehnaně napínavých až hororových pasáží, které jsou navíc dost výrazné – samoobsluha, metro či prakticky celý úvod. Pomyslná hra s divákem, kdo že je vrah, funguje na jedničku, jelikož snímek opět zvládá navodit paranoidní atmosféru, že to opravdu může být kdokoliv. Ghostface je tentokrát více brutální a nevyzpytatelný, což atmosféře také prospívá. Po odhalení sice přijde možná až zbytečně přepálený závěrečný souboj a celkový dojem úplně nevylepšuje počet přeživších, ale druhý bod beru spíše jako varovný signál do budoucna. Šestý Vřískot se tak sice nepovedl tak moc, jak jsem doufal, ale změna prostředí a stabilní kvalita určitých prvků z něj pořád dělají zdařilý slasher. V příštím díle už to ale stačit nemusí. 6/10
Velryba (2022)
8
Velryba není jednoduchá na sledování a teď nemám na mysli pouze morbidně obézního protagonistu Charlieho. Stejně jako u něj se za tunou sádla skrývá pozitivní člověk se šrámy z minulosti, tak i za zdánlivě depresivním příběhem se skrývá poselství naděje. Záleží však, jestli ho v něm divák dokáže najít. Já sám s tím měl docela problém, jelikož naturalistický přístup režiséra Aronofskyho z už tak náročného dramatu dělá ještě o to tíživější záležitost. A ke konci mi to emocionálně tolik nesepnulo i z důvodu, že toho na mě po těch dvou hodinách bylo asi až moc. Úzce s tím souvisí i můj vztah k postavám, kde jsem to měl tak půl napůl. Ošetřovatelka Liz je výborná, stejně tak misionář Thomas, jehož menší příběh by vydal na samostatný snímek. Naproti tomu Ellie i její matka mě spíše nebavily a místy skoro až štvaly. U samotného Charlieho ani několik dní po projekci pořádně nevím, co si o něm myslím, ačkoliv jeho situaci film vysvětlí více než dobře. Výkon Brendana Frasera každopádně zaslouží obří pochvalu. Kromě zmíněných subjektivních výtek nicméně musím pochválit skvělý hudební podkres a povedenou práci s prostředím a kamerou. Veškerý děj se odehrává v jedné místnosti, která je ale využita na maximum a po pár minutách má divák pocit, že s Charliem v podstatě sdílí domácnost. Zároveň oceňuji ryze divadelní detaily typu siluet za okny, jež předchází nástupu postavy „na scénu“. Velryba je kvalitním počinem, který možná nejsem na první zhlédnutí schopný plně docenit, rád si jí však pro tyhle účely v budoucnu pustím znovu. 7/10
TÁR (2022)
8
Sledovat na začátku filmu závěrečné titulky je dost neobvyklé, jenže ona se výrazně vymyká i samotná hlavní hrdinka snímku Tár. Ten sleduje rozpad života slavné (fiktivní) dirigentky a dotýká se mnoha aktuálních témat, například tzv. cancel culture. Rozhovor o Bachovi se studentem na jedné přednášce v úvodu vystihuje naši dobu až děsivě přesně. Lydia Tár je jedinečná osoba a velký podíl na tom nese i Cate Blanchet. Její výkon je přímo úchvatný, a i když cestu k její postavě není úplně jednoduché si najít, budete jí věřit doslova každý pohyb. Stejně jako většina slavných lidí má však i Lydia své temné stránky, které jsou navíc dost závažné. Detaily jejích činů nicméně neznáme, protože film neodhaluje veškeré informace a dlouho nechává diváka v nejistotě. Na tom vlastně není nic špatného, přece jenom není to dokument. Svým pojetím se mu ale snímek blíží tím, jak je odtažitý. Po celou stopáž tak osciluje někde na pomezí osobního dramatu s důrazem na hlavní postavu a objektivně zpracovaného dokumentu. A tohle zvláštní žánrové pojetí mi bránilo se do děje naplno ponořit. V kombinaci s až moc ambiciózní stopáží proto Tár není po celou tak záživný, jak být mohl. Na druhou stranu ve svých nejsilnějších momentech dokáže naprosto učarovat. Navíc prezentuje neskutečné množství (nejenom) sociálních témat, které diváka nutí k zamyšlení. I z toho důvodu se jedná o dílo, které rozhodně za zhlédnutí stojí. 7/10
Medvěd na koksu (2023)
6
Medvěd na koksu vlastně funguje strašně dobře jako parodie na survival thrillery. Je ale škoda, že si to uvědomí až ve druhé polovině, a ta první tak působí spíše mdle, protože se jí moc nedaří kombinovat humor s napětím. Těžko říct, jestli mi prostě jenom trvalo se na snímek správně naladit nebo opravdu dojde k určitému zlepšení. Každopádně třeba taková scéna se sanitkou je prostě skvělá. Všechno je samozřejmě strašně přepálené, jenže co taky čekat od filmu s tímhle názvem. Jsem navíc přesvědčený, že to celé mohlo být výrazně ujetější a je škoda, že tomu tak není. Tahle látka si o to opravdu říkala. Stopáž 95 minut je tak akorát, snímek má slušné tempo i díky střídání několika příběhových linek, ne všechny jsou však záživné na sledování. Postavy jsou sice fajn a pro potřeby děje naprosto dostačují, ale problém je v tom, že jejich interakce nejsou zpočátku moc zábavné a působí až nuceně. Soundtrack mi přišel povedený a CGI medvěd vypadá obstojně, rozhodně lépe, než působil z prvních ukázek. Potenciál, a především ten komediální, byl rozhodně větší, nicméně nemůžu říct, že bych se u filmu nudil. Druhou půlku jsem si vlastně celkem užil. 5/10