Tohle je náš svět (2016)
9
Bóžo. Mám čím dál tím vice rád artové filmy. Snímky, které nemají potřebu narvat vám do chřtánu kilotuny akce, nekonečné hordy zvratů a neprozírné zástupy rádobyepičnosti. Občas zkrátka i obyč “spříznění s přírodou” a jednoduchý život dokáže způsobit, že si ukápnete z oka…
Captain Fantastic, který mi (fakt výjimečně) ještě víc sedí v českém překladu “Tohle je náš svět”, je snímek, který kombinuje mé tři oblíbené životní ikony – Viggo “Aragorn” Mortensen, zrzky a clash “přirozeného” života s tím moderním. Je to dílo o rodině, která dokázala najít cestu ze spárů novodobého světa, vydobila si přirozené spojení s přírodou a svým mentálním nastavením jak vychillovaný jogín přehopsává po rozpálených uhlících očekávání od toho, jak je dnes OK žít.
'
Už po pár minutách tohohle díla – pokud jste aspoň trochu znechuceni přehnaným konzumerstvím dnešní doby (zejména v Americe, kterouž vám film poměrně rychle vyhejtí něžně, přesto bravurně sám o sobě) – začnete přemýšlet nad oním Ideálem, který jen nám I přes všechny ty snahy (některých) pořád (a čím dál tím vice) dost vzdálen. Tohle je náš svět ale exceluje nikoliv v tom, že by byl dokonalým nářkem na “zvrásněnou realitu” nýbrž realistickým pojetím všech pro a proti obou pólu těchto dvou zcela protichůdných světů. Zahrává si s naší tendency “natřít to těm nahoře”, ale současně nás posílá do kolen krutou realitou určitých rozhodnutí, byť jsou motivovány dobrými úmysly. A stejně jako Buddhismus hraje roli v příběhu, následuje celý film rovnováhu všech aspektů v modusu jin a jang. Je to zkrátka krásná ukázka toho, jak lze skloubit dvě strany mince v jeden šperk a současně ve dvou rádoby dokonalých světech najít drásající nedostatky.
Captain Fantastic, který mi (fakt výjimečně) ještě víc sedí v českém překladu “Tohle je náš svět”, je snímek, který kombinuje mé tři oblíbené životní ikony – Viggo “Aragorn” Mortensen, zrzky a clash “přirozeného” života s tím moderním. Je to dílo o rodině, která dokázala najít cestu ze spárů novodobého světa, vydobila si přirozené spojení s přírodou a svým mentálním nastavením jak vychillovaný jogín přehopsává po rozpálených uhlících očekávání od toho, jak je dnes OK žít.
'
Už po pár minutách tohohle díla – pokud jste aspoň trochu znechuceni přehnaným konzumerstvím dnešní doby (zejména v Americe, kterouž vám film poměrně rychle vyhejtí něžně, přesto bravurně sám o sobě) – začnete přemýšlet nad oním Ideálem, který jen nám I přes všechny ty snahy (některých) pořád (a čím dál tím vice) dost vzdálen. Tohle je náš svět ale exceluje nikoliv v tom, že by byl dokonalým nářkem na “zvrásněnou realitu” nýbrž realistickým pojetím všech pro a proti obou pólu těchto dvou zcela protichůdných světů. Zahrává si s naší tendency “natřít to těm nahoře”, ale současně nás posílá do kolen krutou realitou určitých rozhodnutí, byť jsou motivovány dobrými úmysly. A stejně jako Buddhismus hraje roli v příběhu, následuje celý film rovnováhu všech aspektů v modusu jin a jang. Je to zkrátka krásná ukázka toho, jak lze skloubit dvě strany mince v jeden šperk a současně ve dvou rádoby dokonalých světech najít drásající nedostatky.
