salisbury: Komentáře

Komentáře 172

Od nejnovějších

Predátor: Evoluce (2018)
26. 8. 2020
5.5
Novodobý Predátor prošel nelidským krokem evolucí a máme tu dílko, které Shane Black dovedl k sebeparodující dokonalosti. Některé postavy se měly vyškrtat již při psaní scénáře včetně geneticky upraveného Predátora se svými psy, jenž nepůsobil na plátně zrovna nejlépe. Pár fórků bylo opravdu k popukání jak čerstvý popcorn, jen si nejsem jist zda jich nebylo přespříliš a zda jich bylo vůbec třeba. Pokud se rozhodnu ještě někdy na snímek podívat, tak si mozek raději oblažím lihovinou a třebas v závěru budu skomírat blahem, což se za střízliva u tohoto Predátora bohužel nestane.
Sicario 2: Soldado (2018)
26. 8. 2020
8
První pokračování Sicaria dostalo nový háv v podobě režiséra Stefana Sollima, který se prodral na výsluní výtečným snímkem Suburra. V Sicariu Del Toro neztrácí s Brolinem na charismatu a jejich herecká účast je hodna uznání. Film má plno silných momentů, které jsou obdivuhodně dechberoucí s propulsovaným hutným zvukem deroucí se z pevně ukotvených repráků, ale bohužel střípkem úrazu je scénáristova listina, která občas zaskřípe zuby a srazí snímku královský hřebínek. Soldado i přesto neztrácí na atraktivitě a pokud mu občas nějaký ten renonc odpustíme, tak ve výsledku můžeme být více než nadprůměrně spokojeni.
Ready Player One: Hra začíná (2018)
26. 8. 2020
8.5
Steven Spielberg zapnul herní konzoli a hra s názvem Ready Player One v mžiku kmitu kolibřích křídel rozzářila svou digitální smrští divákův zrak. Film je svou vizualizací působivý od alfy do omegy, jen občasně mi přišlo, že je tam toho až přespříliš. Rozhodně Steven zas ukázal, že jeho klopýtnutí v režisérském křesle je minimální a fantasmagorie jeho hravou parketou. Teď už jen dychtivě vyčkávám příchodu dalšího dobrodružství Indiana Jonese, které doufám, že bude stejně tak působivé jako velmi povedená filmová hra Ready Player One.
AVA: Bez soucitu (2020)
12. 8. 2020
6.5
Ava bez soucitu likviduje vše pod režijním vedením Tate Taylora, který se před několika lety zapsal do filmové historie skvělým snímkem Černobílý svět. Ava proskočila do akční žánrové škatulky, která je zcela odlišná od zmíněného Černobílého světa. Film nepředstavuje ve svém žánru nic převratně nového, tak nějak jde o variantu Johna Wicka v příliš těsné sukni s rozparkem táhnoucím se od země k bokům. Jessica Chastain je ve své roli věrohodná a její krvavý make-up pocházející z vlastní či cizí produkce z ní dělá více než jen ženu vamp, která film od začátku do endu vleče na svých ramenou. Spokojenost u filmu nastane rozhodně díky odpočinkové lince, kdy se zrak nechá pohyblivými obrázky unášet a mozek dostane žádaný relax.
Pacific Rim: Povstání (2018)
4. 8. 2020
5.5
Guillermo del Toro odstoupil od režisérského polokřesílka do produkční kukaně a režisér prvního pokračování Pacifické rýmy DeKnight rozhodně svým počinem zklamal. Obsazení není nijak zajímavé, řekl bych chvílemi až k smíchu a možná jím bylo cíleno včetně filmové náplně na diváctvo věkové kategorie dvanáct a méně. Na scénáři se podíleli Kira Snyder, Emily Carmichael, Steven S. DeKnight a T.S. Nowlin a ta přehršle jmen s výsledným filmem dává jasně tušit, že tady spíše šlo o společenské aktivity v rámci kokainových dýchánků, kdy při plutí na obláčkové nirváně se akčně škrtalo již použitou versatilkou o sněhem obarvený papír. Pacific Rim nepovstal, ale svou průměrností spíše upadá v zapomnění.
Přání smrti (2018)
4. 8. 2020
6
Eli Roth upekl na horkém pekáči remake filmu Přání smrti v jehož prapůvodu exceloval Charles Bronson. Zde byl nahrazen neméně zdatným Bruce Willisem. Filmu se dá spousta věcí vytknout, scénář je pln několika krvavých skvrn nepochopení, ale když dojde na věc, je v ní, díky bohu, ten náš starý dobrý Bruce. Poslední dobou jsem neměl možnost zaznamenat nějaký výtečný Willisův film, což není ani tento, ale rozhodně je dobré poděkovat i za těch několik příjemných akčních sekvencí přející smrt. Eli Roth žádný velký majstrštyk prozatím nenatočil a ani u Death Wish tomu není jinak, ale jako klasická oddechovka to splnilo normu i můžu se v poklidu bez zaplacení dalšího jízdného s příznačnou kapucí na hlavě cournout multiplexem na jiný film.
Akta Pentagon: Skrytá válka (2017)
4. 8. 2020
7.5
Steven Spielberg rozevřel složku s označením Top secret a Pentagonská akta spatřila, díky pevně rozprostřenému filmovému plátnu, divákovo oko. Dialogová smršť provázející celý film rozkmitala verbální ústrojí hereckého ensemble v čele s Tomem Hanksem a Meryl Streep. Z počátku jsem lapal po stále ještě nezažehnuté svíci v myslitelně, neb mi chvíli trvalo sesoustředit mozek na patřičnou úroveň. Film je pln slov, třepotajících se neustále ve větru, jak čerstvě otištěný novinový papír a já po nějaké chvilce byl zahlcen akty obnažující zcela válečný konflikt ve Vietnamu. Spielberg určitě má lepší filmy než tento, ale vzhledem k zajímavosti probíraného tématu nemohu říct, že bych byl zneradostněn stráveným časem v kinosálovém lóži. Ba naopak mohu s poklidem v duši poděkovat za danou možnost zapojení mozkového aparátu.
Tvář vody (2017)
13. 11. 2019
8
Tvář vody v rukou Guillerma del Tora zmutovala do podoby obojživelné a del Torův typický vizuál je opět příjemně filmem provoněn. Můj oblíbený Faunův labyrint překonán nebyl, ale i tak si film The Shape of Water nějaké to mé zalíbení získal. Michael Shannon je v roli vládního agenta Richarda Stricklanda ďábelsky skvělej, jen mě trošku mrzí, že nezískal nějakou tu nominace na zlatou sošku v oblasti vedlejší role herecké. Film se před nějakým časem problýskl na výsluní třinácti nominacemi v rámci Oscariády, což je číslo věru jen tak nevídané. Závěrem mohu jen říct, že Tvář vody je velmi zajímavým mezníkem v del Torově filmografii.
Nit z přízraků (2017)
13. 11. 2019
8
Nit byla utkána z přízraků a také díky herecké účasti Daniela Day-Lewise, který se tímto filmem rozloučil s hereckou kariérou i odchází na zasloužilý předdůchodovský odpočinek, což je pro obrázkový svět velká škoda. Paul Thomas Anderson stvořil film, který je co se týče kvalit na vyšším levelu, jen asi nezapadne do filmotéky s názvem "To musím vidět znova a zas". Melodramatická nitka nás provede nepokornou stopáží a divák se nejedním pohledem pokochne herectvím, které je hodné nějaké té zlaté sošky. Andersonovy filmy Magnolie či Až na krev nebyly tímto snímkem překonány, ale už jen kvůli hereckým projevům film za zkouknutí určitě stojí.
Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017)
13. 11. 2019
9
Tři billboardy kousek za Ebbingem mohou zdejší klientelu trošku vystrašit, neb se to tu billboardy jen hemží, ale musím přiznat, že film je to nadmíru výtečný. Drama jenž příjemně okrášluje houfně vtipných scén co opravdu pobaví a snímek tím od ryzího dramatu znatelně odlehčí. Frances McDormand již ve Fargu dala o sobě vědět i já tušil, že její časy budou stále přicházet a zde se to jen potvrzuje. Její skvělé herecké kreace doplňuje výtečný Sam Rockwell. Né nadarmo jsou tito dva ověšeni již nějakou tou nablýskanou filmovou cenou. Woody Harrelson předvádí svou hereckou klasiku, která statně ostatním vteřinuje, ikdyž přeci jen je nepatrně již zmíněnými stíněn. Martin McDonagh natočil svůj momentálně nejlepší film a snad ještě někdy s nějakým podobně chutným kouskem přijde. Pokud ano, budu velmi povděčen.
Nejtemnější hodina (2017)
1. 10. 2019
8
Nejtemnější hodina režiséra Joe Wrighta vrhla na filmové plátno Winstona Churchilla v podání Garyho Oldmana, který byl ve své roli naprosto fantastický. Nedá se mu vytknout zhola nic a jeho přednes byl nosným pilířem celého filmu. Snímek krásně ve střípcích doplňuje i Nolanův Dunkirk a rozhodně si zasluhuje divákovu pozornost, která je odměněna již zmíněným hereckým výkonem Garyho Oldmana. S režisérovým Pokáním mohu s klidem v duši zařadit i Nejtemnější hodinu do vyjímečných filmových opusů a rád si film s absencí dabingu opět někdy prohlédnu.
Liga spravedlnosti (2017)
1. 10. 2019
7
Liga spravedlnosti alias Justice League je další skvadrou komiksových hrdinů, kteří ve stmelené partě jak Rychlé šípy bojují za spásu světa. Akční sekvence jsou velmi dobře koukatelné, nablýskané tak akurátně hrdinskými skutky. Z hudby bych rád vyzdvihl dva upravené songy Everybody Knows Leonarda Cohena a Beatlesácké Come Together, jejichž nová maska se mi nadmíru zamlouvala. Flash navodil v jednotce rychlé péče humornou nadsázku, Batman je robustní a těžkotonážní netopýr, Aquaman dostane asi více prostoru až ve své sólovce, Wonder Woman je fajn i má co ukázat, muž z oceli macho a Cyborg mě v této sestavě skoro vůbec nebavil. Film má sice několik trhlin, ale pokud si člověk chce odpočinout a nechat před svými zraky plout barevné obrázky oblažujíc ho relaxačním odpočinkem, tak bude spokojen. Pokud by došlo někdy v čase budoucím na pokračování, tak se rád podívám a snad mi to dopřeje stejný pocit oddechu jako tato jednička.
Thor: Ragnarok (2017)
1. 10. 2019
9.5
Nad Thorem se vznáší Damoklův Ragnarok a další velmi vtipné volné pokračování Strážců Galaxie s jejich absencí je na světě. Třetí Thor přehodil za pomoci Heimdalla těžkotonážní kolej a vznikla Marvelovka, která je svižná a hlavně nemravně zábavná. Cate Blanchett je pod hereckými líčidly silně démonická a skvěle se vyrovnala s padoušskou rolí nemilosrdné Hely. Thor opustil svůj hippiesácký účes a stal se z něho díky šílenému holiči hipster s pomalovaným gladiátorským xichtem. Koho nesmím opomenout zmínit je Jeff Goldblum, jenž si svou barevnou roli užil v pohodlném a hlavně vtipném rozpoložení. Thorův Ragnarok se jednoznačně pro mě stal nejlepším Thorem a mohu s klidem v duši říct, že tato Marvelovka se prostě povedla a já ji řadím k tomu nejlepšímu, co od Marvelu je momentálně k dispozici.
matka! (2017)
14. 5. 2019
9
Darren svým opusem matka! scénáristicko-režisérskou žiletkou rozpreparoval mozek v tenké šunkové plátky i rozdýchal dílo vskutku jen tak nevídané. Mozek pulzoval bouřkovými elektrickými výboji i snažil se pochopit o co tu vlastně jako jde. Film svou nepřímočarostí rozhazuje poťouchlou tajemnost, kde se myšlenky lámou jak vyhořelé sirky mezi palcem a ukazováčkem. Herecké obsazení je nadmíru výtečné, zejména Jennifer Lawrence opět dokazuje jak se dokáže bravurně vypořádat s rolí, která se již nebrodí komerčním patosem Hladových her. Film svým psychoartovým zpracováním není pro každého, ale věřím, že si i přesto najde nějaké to menší nekomerční procento obdivovatelů.
Válka o planetu opic (2017)
14. 5. 2019
8
Válku o planetu opic započal závěrečný díl Caesarovské trilogie a já se nechal unášet digitální technologií, která skvěle odvedla své řemeslo. Woody Harrelson mi na malou chvíli připomněl Marlona Branda v Apokalypse, ač tam to přeci jen mělo o dost větší dopad do půdy artové úrodnosti. Možná ta připomínka byla způsobena i podkresovou písní Hey Joe od Jimiho Hendrixe, která se rozezvučela kinosálem jak hejno helikoptér nad planinou. Andy Serkis jako loutkoherec opět odvedl skvělou práci, ikdyž vlastně ani nevím co je on a co Caesar, ale rozhodně film je parádním zakončením série a na úkor toho provedu v brzké době trisingulační promítání kompletního planetárního opičince.
Transformers: Poslední rytíř (2017)
14. 5. 2019
5.5
Michael uzmul olejničku z šicího stroje značky Bay a vytřel s ní všelijaké záhyby zkorodovaných Tranďáků. Film svou stopáží dává záhul a křeslo v mžiku znepohodlní sedací ústrojí natolik, že polohy se transformují s každou přibývající vteřinou. Akce jak je zvykem u Baye střídá další akci, že chvílemi vůbec nevím co se tam krom mých sedacích poloh vlastně transformuje. Příběh semlela černá díra a jak kulička zmrzlého ložiska si pluje časoprostorem. Je na čase, aby Bay skočil do jiné filmařské vody, neb tato je natolik prosáklá olejem, že už v ní není skoro nic dobrého vidět.
Mumie (2017)
6. 6. 2018
7
Tom Cruise se střetl s mumifikací a záhrobní Mission Impossible je na světě. Akční fantasmagorický filmový kousek s příjemnou dávkou humoru umí pobavit. Tom Cruise předvedl, že ještě nestárne, Sofia Boutella zazářila v Kingsmanovi i zde opět charismem rozráží zeď na padrť a Russell Crowe rozvibroval vzduch svým hlubokým hlasem, který z Mumie serval prastaré obinadlo. The Mummy je pohodový snímek, snažíc se diváka nenudit, občas ho dokáže rozesmát, v zápětí vylekat, díky čemuž ze mě pramení spokojenost nejen z dobře odvětrané hrobky princezny Ahmanet, ale i z rtuťové chemie tmelící písečnou bouří ovátý film.
Vetřelec: Covenant (2017)
6. 6. 2018
7.5
Vetřelčí sliz se dobelhal do bia šestým dílem, který je vlastně dílem druhým i následuje pokorně Promethea, který před nějakým tím rokem rozohnil mezigalaktickou fatru plnou rozčarování. Nyní vesmírná kocábka Covenant přivezla dvouhodinovou vesmírnou nálož, která navzdor špatným kritikám mému já zainteresovala a explodovala v příjemné zkontaktování s mým okem. Potěšilo mě obsazení Jamese Franca, který má v tomto díle co říct a taky řekne. Film se hezky vklínil mezi již zmíněného Promethea a Aliena, který v roce 1979 tohle franšízové šílenství započal. Ač může Covenant někomu přejít v nechuť, já jsem si velmi pochutnal na výtečně uvařené polévce pln dobře propečených facehuggerů jenž osobně vetřelčí taťka Ridley Scott připravil i se stále neplným břichem se těším v budoucnu na repeté.
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
6. 6. 2018
8
Král Artuš v provedení Guye Ritchieho měl něco do sebe, ač film spíše zaváněl dětskou fantasmagorií. Vypravěčské scénky byly rukopisně čitelné a Guy z nich přímo, jak Excalibur z šutru, vyvěral. Jude Law je skvělý herec a zde jeho nekladná role byla výtečná, možná bych jí přidal i několik minut navíc a věřím, že by to filmu nikterak neublížilo. I Eric Bana by si zasloužil prodloužit životadárné filmové vteřiny. King Arthur je zábavný film u kterého si divák může s vypnutým mozkem odpočinout a já si odpočinul parádně.
Rychle a zběsile 8 (2017)
28. 11. 2017
8
Plechová franšíza vtrhla Rychle a zběsile na plátna kin a symbolizující osmička dává tušit, že tohle jen tak neskončí. Z hrdinů se stávají superhrdinové, neskutečná akce střídá další neskutečnou akci a divák zůstává v transu nad nitrákovou zábavou, která sviští jak dobře rozevlátá centrifuga. Dwayne a Jason heroicky hospodaří s vtipem, který dopadá na úrodnou půdu a skvěle pobaví. Některé akční scénky bych trochu otrokářským bičem zkrotil a dal jim nádech reality, ale je možné, že filmu by to ubralo na adrenalinu, který jiní diváci k sledování potřebují. Závěrečná scénka se sluchátky na uších mi přišla nejlepším počinem tohoto velkobijáku a jen díky ní přidávám ve svém hodnocení nějaký ten hvězdný bod navíc.
Život (2017)
28. 11. 2017
7.5
Ve vesmíru se probudil k životu Life distribuovaný Marsem a začala mela, která vyprskla krevní obrazec do stavu beztíže. Herecké obsazení je nadmíru hvězdné, splývajíc s galaktickou oblohou a občasně vykukujíc jak Deadpool kuchtící v laboratoři při zručném flambování svalnatého pokrmu. Film sice nemá sílu jak Alien z režisérského pera Ridleyho Scotta, ale rozhodně mohu za sebe říct, že špatné to nikterak není a dá se u toho zvednout palec vzhůry a s radostí očekávat životem probuzené pokračování.
Kong: Ostrov lebek (2017)
28. 11. 2017
6.5
Kong, král ostrova lebečního rozvířil po filmovém plátně vizuální smršť, audiostopa rozkmitala reproduktorové vibráto a další dobrodružství gorilího, radiací oplodněného opičáka je na světě. Příběh není nikterak zachvácen složitostí, obraz si občasně hraje piškvorky s kýčem a klišé goriláka velmi přátelsky objímá. Herecké obsazení je parádní, tam jsem byl spokojen, ale film mi při nárůstu minutové voltáže ubíral všetečnou radost z pozorování Konga a upadal jsem lehce do stavu plného rozpaků a melancholie. Rozhodně hlavně díky hudebnímu Black Sabbathovskému či Creedence Clearwater Revivalovskému doprovodu se přemluvím k druhému podívání, při němž se zaposlouchám do soundtrackové kulisy, která byla dokonalá.
Dunkerk (2017)
26. 7. 2017
10
Nolanova režisérsko scénáristická schizofrenie nezklamala a dala světu další filmový majstrštyk v podobě filmu Dunkirk alias Dunkerk. Válečné drama, které plachtí na několika souběžně nesouběžných přílivových vlnách s velmi příjemným hereckým obsazením. Hardy s Murphym jsou pro Nolana sázkou na jistotu, neb to není poprvé kdy si je umístil do svého filmu viz. Inception či povstávající Temný rytíř. Hardy v tomto kousku má roli spíše určenou pro oftalmologa, ale má svůj význam, který je zdatně využit. Hans Zimmer je Skladatel s velkým S a jeho hudbu bych označil v tomto filmu spíše jako hřmotný ruch, chvílemi jsem měl strach o jeho zdraví, neb jsem si myslel, že hlavou narazil do varhaních kláves pln basového rejstříku a na delší čas tam spočinul, ale filmu toto hlavové zakolísání, dle mého skromného uvážení, prospělo. Pohyblivé obrázky mě od Nolana zatím nikdy nezklamaly a již teď se velmi napjatě těším co přijde po Dunkirku, na který se vítězoslavně chystám opět podívat.
La La Land (2016)
14. 7. 2017
9.5
Ač nejsem milovníkem muzikálové scénické hudby, která mi někdy skřípe v uších jak Solvina v zubních stoličkách, tak musím říct, že tento rádoby muzikál mě dostal na kolena zajímavou jednozáběrovou kamerou, kýčovým vzhledem, skvělými hereckými výkony a občas i nějakým tím hudebním opusem, který v podobě jazzové instrumentalistiky se mi líbil ze všeho nejvíc. Již Whiplash od Damiena Chazella mě zasáhl šípem do aorty a ikdyž ten je pro mě ve srovnání s tímto filmovým tanečním songem o jeden půltón na lepší úrovni, tak La La Land mohu v klidu doporučit na úkor příjemně stráveného času před filmovým plátnem. Ryan Gosling a Emma Stone se zhostili svých rolí skvěle a já jim uvěřil, že to vůbec, ale vůbec nehrají.
T2 Trainspotting (2017)
14. 7. 2017
8
Kultovní Trainspotting se dočkal po dlouhých letech pokračování a já mohl zhlédnout další osud partičky smažek, která v tomto novodíle víceméně vystřízlivěla. T2 je nešpatný film, soundtrack nabitý hudebními peckami a děj, který má stále co nabídnout, ač přeci jen mu chybí syrovost a feťácká zhýralost prvního dílu. Najde se tam v prohřáté lžičce nažhaveného héráku i pár dobrých, travkou provoněných kousků, za které jsem byl nadmíru vděčný. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pokračování feťácké legendy, tak si myslím, že jehla neminula cíl a zabořila se úspěšně do krevního řečiště.
Pasažéři (2016)
14. 7. 2017
8
Star-Lord a Mystique vyrazili jako hibernující Pasažéři ve vesmírném korábu vstříc mimozemskou osidlující civilizační explozi. Ač se ve filmu neobjevuje mnoho postav, přesto nás film nenutí si rukou zakrývat zívající ústa a jsme udržováni příběhem mimo hyperspánek. Andy Garcia dostal v tomto filmu rychloštěk, který mi rozhodil časoprostor na vteřiny. Norský režisér Morten Tyldum se umí trefit do mé notové osnovy, což již dokázal filmem Lovci hlav či Kódem Enigma. Jeho Pasažéři mě bavili, krom příjemného vizuálu tu najdeme vtip, napětí a nějakou tu romantiku, která je nasládlá akurátně a film jsem zhltnul s něžně přimhouřeným okem jako jednohubku na mezigalaktické astroparty.
Mlčení (2016)
6. 5. 2017
8
Scorseseho Mlčení zařvalo do filmového světa, že křesťanství vtrhlo do Japonska a následná misijní cesta byla trnitější než Ježíšova prokrvavělá koruna. Zajímavý příběh připomínající lehce Coppolovu Apokalypsu kulhá na jednu nohu přehnanou stopáží, která mi trošku narušila pozornost upínající se občasně na zápěstí k hodinovým ručičkám a tlačící je k závěrečnému amen. Andrew Garfield sundal díky bohu svůj pavoučí kostým a ve své herecké kariéře úžasně zraje, radost pohledět. Kdyby střižna měla ostřejší nůžky tak film mohl být dokonalý, takhle na úkor tuposti zaostává jeden táhlý krůček od Golgotského majstrštykového vrcholu.
John Wick 2 (2017)
6. 5. 2017
8
John Wick se vkrvil do druhého dílu, který opět nasadil tempo podobné zrychlenému tepu netrénovaného maratónského uprchlíka. Od prvotních vteřin se vcelku jednoduchý děj nezastaví a jak na zapnutém běžícím pásu kmitá s ohlušující kanonádou kulek zařezávájících se do hromady těl, která po setkání s Johnem bezvládně padají v zem. Keanu Reeves si oblékl svůj neprůstřelný oblek, který mu sedí stejně jak na míru šitá role Johna Wicka a vrhá se střemhlav do slušivého eRkového reje. Po filmu člověk nikterak nezmoudří, vcelku si z něho nemůže ani nic moc vzít, ale rozhodně s vypnutým mozkem si ho nadmíru užije.
Logan: Wolverine (2017)
6. 5. 2017
8
Poslední Wolverine v nezapomenutelné roli Hugh Jackmana i díky eRku dokázal, že se dá odejít ze scény s velkou pompézností. Film se nenese jen na vlně komiksové jednotvárnosti, ale občas i zabrouzdá do vod dramatické tvorby. Je pravdou, že akční scénky jsou nadmíru mistrovské a možná bych jich od filmu čekal víc, ale v rámci boje s adamantiovými čepelemi jsem spokojen. Rozhodně eRkový Logan udělal z předchozích dílů tak trošku dětské pohádky o souboji dobra se zlem. Věřím, že druhé zhlédnutí mi o chloupek Wolverinského vousku vylepší karmu a s touto nadějí se velmi těším na domácí promítání Logana pro adulty.
Noční zvířata (2016)
1. 3. 2017
10
Tom Ford rozeťal mozek vedví a jeho Noční zvířata se ze všech sil do mé elektrizující hmoty zakousla i genialita díla začala proudit v mých žilách vstřebávaje tento emotivně silný zážitek. Film jenž nutí přemýšlet nad svou vícevrstvou linkou mě nenechal na pochybách, že tady se rodí úctyhodné filmové drama potřísněné stylizačním artem. Jake Gyllenhaal opět nezklamal a jsem rád, že je stále sázkou na kvalitativní jistotu, která v tomto případě naráží laťkou v strop filmových majstrštyků. Velmi rád ze zvědavosti sáhnu po předlohové knize Austina Wrighta, která mě čtivostí vrátí zpět do filmových kulis a já si to literárně prožiji bez biografických okének ještě jednou.
Jack Reacher: Nevracej se (2016)
1. 3. 2017
6
Jack Reacher je zpět a jak napovídá podtitul s názvem Nevracej se, tak v jistých filmových okamžicích si při sledování tohoto opusu řikám, ano Jacku, nevracej se. Tom Cruise si na stará, stále ještě abnormálně funkční kolena umí udržet pozici prvoligového akčního hrdiny, jen scénář není doveden k dokonalosti a tak trochu Tomův výkon stahuje do hlubokých vod průměrna. Edward Zwick není špatným režisérem, pár kousků jako Legenda o vášni, Poslední samuraj či Krvavý diamant jsou dle mého skromného uvážení velmi dobrými pohyblivými obrázky i chápu, že se nedá udržet po celý čas běhu stejný kmit dechu, jako u tohoto filmu, kde se občas po dechu lapalo. Věřím, že toto nepříliš zdařilé dýchání se v možné příští epizodě neobjeví a laťka od prvního dílu, nyní ponížena, se opět vypraví směrem vzhůru.
Inferno (2016)
1. 3. 2017
6
Danteho Inferno vteklo na filmové plátno za asistence inkoustového doteku Dana Browna a další příběh Roberta Langdona v podání Toma Hankse spatřilo divácký svět. Z počátku jsem byl rozradostněn zajímavým zpracováním lišícím se od prvních dvou již naservírovaných kousků, ale postupem sledovacího času jsem s filmem upadal do břitké normálnosti. Herectví se nedá vytknout ani špetka radioaktivního spadu, neb to je to co táhne za hodně unavený provaz celý film. Ron Howard bez velkých debat umí natočit skvělé filmy, ale tenhle mezi ně bohužel nepatří. Cítím, že jediné co mi v tomhle případě může srovnat náladovou hladinu, je začtení se do Inferní Brownovy pisatelské geniality.
Sedm statečných (2016)
19. 2. 2017
6
Novodobé zpracování Sedmi statečných se dá velmi dobře zhlédnout, ale nejsem si jist zda toto jedno zhlédnutí nebude v životě naplněném jiným filmovým bohatstvím nadmíru stačit. Pár chvil po opuštění kinosálového prostoru jsem věděl, že tohle se mi hluboko do paměti nevryje. Dokonce jsem ani nepocítil žádné duševní spojení s hrdiny, kteří se snaží ochránit vesnici před tyranstvím. Chris Pratt je zapasováván do stejného typu postavy, kterou výrazně nastartoval Star-Lordem, takže se dá vcelku velmi dobře očekávat co bude hrát. Ethan Hawke svými malými chvilkami herectví, které mu scénářem byly dopřány, pozdvihl obočí nad mými zraky a ve mně vzplála pochodeň naděje. Denzel Washington udržuje svoji kvalitu a není nutné se strachovat, že by díky svému nastavenému monotypu zklamal. Musím říct, že nyní mám velkou chuť otevřít si láhev s původní partičkou chrabrých ostrostřelců a opět si vychutnat bouquet nestárnoucí klasiky všech westernových klasik.
Star Trek: Do neznáma (2016)
19. 2. 2017
8
Se Star Trekem se Do neznáma vydávat nedá. Tahle franšíza je natolik zavedená, že málokdy umí něčím neotřelým překvapit. Spíše bych poznamenal něco ohledně rutinně skvěle odvedené práce, která umí nejen efekty pobavit. Občas je cítit, že Justin Lin ponechal nůžky ve střižně kmitat rychle a zběsile a já díky tomu blikal víčky jak splašená vrtule větrného mlýna. Rozhodně film nenudí a vzhledem k tomu, že na scénáři spolupracovalo lidí víc než je zdrávo, tak výsledek je na úkor této kvantity parádní. Tomuto týmu scénáristů bych v pohodě mohl svěřit i výměnu již odsloužené čtyřicetiwattové žárovky, aniž bych si z toho musel utírat pot z čela.
Mělčiny (2016)
19. 2. 2017
7
Žraločí delikatesní jednohubka v podobě svůdné Blake Lively si na Mělčinách užila plno hrůzostrašné zábavy při hraní s hřbetní ploutví ozubeného mořského patvorečka. Film to není vyloženě špatný, pokud nebudete brát v potaz to, co je možné a co nikoliv. Občas jsem byl trošku na pochybách, zda Supermanka je toho všeho v rámci normální ženskosti schopna, ale díky tomu, že film není nikterak dlouhý a uběhl rychleji než Bolt svojí stovku, tak nemohu říct, že bych si to v rámci těchto okolností neužil.
Buchty a klobásy (2016)
14. 2. 2017
8
Seth Rogen a jeho parta HIC vytvořila animák, u něhož i dospělý jedinec lape po dechu a snaží se nečervenat. Slovo FUCK zaznívá snad v každé větě, v některé i vícekrát pro větší zdůraznění tématicky laděné akce. Z počátku jsem se tohoto snímku bál, neb mi to přišlo jak sledování pornofilmu na nějaké noblesní společenské události, ale ve finále to není tak strašlivé a dá se u toho opravdu dobře pobavit. Pár scének je nadmíru výtečných, je u nich cítit scénáristické pyžmo s náznakem chvíle, kdy se zapojil do hry i mozek vypumpovávajíc nápaditou gagystickou orgii. Několik perverzně znějících kousků se pohybuje nad rámec nechutné bizarnosti, ale s tím se tak nějak dalo u tohoto sprostého adult animáku počítat. Závěrem tedy mohu s klidným narušeným svědomím říct, že nemám nic proti případnému pokračování v nově nastaveném trendu eRkových omalovánek.
Božská Florence (2016)
14. 2. 2017
8
Božská Meryl rozvlnila svůj hlas do operní falše a Florence na plátnech kin povstala jak Valkýra v úžasnou podívanou. Herecké trio v seskupení Streep, Grant a Helberg bylo opravdu výtečné, spoluladilo krom zmíněného zpěvu naplněného děsivým kvílením a já si vychutnával každý hlt tohoto citlivě vtipného dramatu za neustálého tikotu metronomu. Inspirací filmového opusu je skutečná událost, která naučila lid si pevně svírat ušní dutiny, aby náhodou díky Božské Florence nedošlo k jejich destrukci a necitlivému zahlušení. Naštěstí film mi žádnou destrukci nezpůsobil, ba naopak mě příjemně po duši pohladil.
Ve jménu krve (2016)
14. 2. 2017
7.5
Nepříliš dlouhý film s Melem Gibsonem v hlavní roli mě nenutil zíráním trpět. Kdyby film byl o několik kusů látky delší, asi bych se raději díval do tmy, ale takhle jsem v rámci tohoto akčního žánru spokojen. Klišoidní, ale přímočaře pohodové. Mel do starého kovošrotu ještě nepatří, pořád má co nabídnout, aby utáhl film jen tím, že tam prostě je. Ve jménu krve se Blood Father jen tak nevzdává a s úsměvem sobě vlastním drtí písek svými nezkaženými zuby za zvuku cvakajících kohoutků dobře ošetřených devítek. Odpočinkové pokoukání po náročném dni.
Joy (2015)
10. 8. 2016
7.5
Jennifer Lawrence alias Joy je hlavním tahounem celé této filmové cesty za úspěchem, která dostala inspiraci z reálného prožitku. Film zpočátku nabíral pozvolné obrátky, které vzápětí v motoru rotovaly již setrvačností, bohatě dostačující k tomu, abych ocházel z kina spokojen. Jennifer herecky září a zaslouženě je hodnocena kritiky pozitivně i ostatní účastníci této jízdy radosti nezapadají sněhem a jsou výraznými postavami tohoto filmu. Robert De Niro či Isabella Rossellini snad ani neumí nehrát, takže ty jsou vždy potěchou hereckého oka. Teď už jen zbývá si objednat od Horsta tolik žádaný a vychvalovaný mop, abych pocítil kvalitu na sto procent.
Komorná (2016)
10. 8. 2016
9
Bermudský trojúhelník v korejsko-japonském dialektu překvapil a Komorná si získala mou pozornost. Nečekané zvraty, erotické dusno či tajemnost příběhu, kterému bych mohl vyčíst jen pro mě trošku delší vzdálenost od startu do cíle, ale jinak jízda bez nijaké kolísavosti napětí. Chan-wook Park hold umí zajímavě obzvláštnit vcelku jednoduchý příběh a tím vytvořit velmi netradiční dílo zasluhující touhu po znovuzhlédnutí.