6.7

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Ben Zimet: Filmy a seriály

  • Evropa
    Evropa (1991)
    FilmRole: Old Man #1
    Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu... Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
    74%
    Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu... Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
    1
  • 2
  • Swing
    Swing (2002)
    FilmRole: dr. Liberman

    Muzika plná svobody a energie vycházející nikoli z hlavy, ale přímo ze srdce - to je hudba té části romské populace, která si říká manuš. Když ji objeví desetiletý Max během prázdnin trávených u babičky kdesi v malém alsaském městečku, otevře se před ním nový svět. Není divu, že u romského překupníka vymění walkmana za starou kytaru a začne se pod vedením zkušeného hudebníka Miralda učit hrát. Místem jejich setkání se stává předměstí, kde v obytných přívěsech žije místní romská komunita. Chlapec zaznamenává do deníku své poznatky ze světa naprosto odlišného od existence, jakou dosud poznal se svou zcestovalou matkou. Ta tráví život s mobilním telefonem u ucha, zatímco synovi noví známí stěží umějí číst a psát. Do tajemství svobodné, moderní civilizací minimálně zatížené existence manušských Romů nepomáhá Maxovi proniknout jen Miraldo, ale i Swing - dívenka stejně stará jako on, která ho okouzlí svou sebejistotou a bezstarostností. Swing chlapci ukáže, že manuš není jen hudba - je to kultura a životní styl úzce spojený s přírodou a svobodnou lidskou přirozeností. Novým přátelům Max umožní v domě své staré babičky uspořádat koncert. Svět se zdá být bez chyby... Prázdniny však končí a pro chlapce si přijíždí matka. Rozloučení s Miraldem a Swing je pro Maxe rozloučením s bezstarostným světem dětství.

    Žánry:DramaHudebníKomedie
    64%

    Muzika plná svobody a energie vycházející nikoli z hlavy, ale přímo ze srdce - to je hudba té části romské populace, která si říká manuš. Když ji objeví desetiletý Max během prázdnin trávených u babičky kdesi v malém alsaském městečku, otevře se před ním nový svět. Není divu, že u romského překupníka vymění walkmana za starou kytaru a začne se pod vedením zkušeného hudebníka Miralda učit hrát. Místem jejich setkání se stává předměstí, kde v obytných přívěsech žije místní romská komunita. Chlapec zaznamenává do deníku své poznatky ze světa naprosto odlišného od existence, jakou dosud poznal se svou zcestovalou matkou. Ta tráví život s mobilním telefonem u ucha, zatímco synovi noví známí stěží umějí číst a psát. Do tajemství svobodné, moderní civilizací minimálně zatížené existence manušských Romů nepomáhá Maxovi proniknout jen Miraldo, ale i Swing - dívenka stejně stará jako on, která ho okouzlí svou sebejistotou a bezstarostností. Swing chlapci ukáže, že manuš není jen hudba - je to kultura a životní styl úzce spojený s přírodou a svobodnou lidskou přirozeností. Novým přátelům Max umožní v domě své staré babičky uspořádat koncert. Svět se zdá být bez chyby... Prázdniny však končí a pro chlapce si přijíždí matka. Rozloučení s Miraldem a Swing je pro Maxe rozloučením s bezstarostným světem dětství.

    Žánry:DramaHudebníKomedie
    3
  • 4