?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Aleksandar Radivojevic: Filmy a seriály

  • Čarlston za Ognjenku
    Čarlston za Ognjenku (2008)
    Film
    V malé horské vesnici Pokrp zbyl po první světové válce pouze jeden muž. Tamní ženy se o bezzubého dědu starají jako o boha, neboť se snaží zachovat posledního představitele druhého pohlaví. Když pak ale náhle umírá, dvě sestry jsou vyslány na cestu, aby do vesnice opět přivedly nějakého muže. Slzy na prodej je temnou erotickou komediální poutí, která diváka zavádí do hlubin srbského folkloru a tradic. Je jakousi alegorickou fantasy, jež pohlíží na balkánské poválečné trauma očima žen. Film oplývá velkolepými vizuálními efekty a propracovanou kamerou. Hudbu k filmu složil japonský umělec Shigeru Umebayashi, spolupracovník např. režiséra Wong Kar Waie. Jedná se o jeden z nejnákladnějších filmů v dějinách srbské kinematografie. [FebioFest 2009]
    69%
    V malé horské vesnici Pokrp zbyl po první světové válce pouze jeden muž. Tamní ženy se o bezzubého dědu starají jako o boha, neboť se snaží zachovat posledního představitele druhého pohlaví. Když pak ale náhle umírá, dvě sestry jsou vyslány na cestu, aby do vesnice opět přivedly nějakého muže. Slzy na prodej je temnou erotickou komediální poutí, která diváka zavádí do hlubin srbského folkloru a tradic. Je jakousi alegorickou fantasy, jež pohlíží na balkánské poválečné trauma očima žen. Film oplývá velkolepými vizuálními efekty a propracovanou kamerou. Hudbu k filmu složil japonský umělec Shigeru Umebayashi, spolupracovník např. režiséra Wong Kar Waie. Jedná se o jeden z nejnákladnějších filmů v dějinách srbské kinematografie. [FebioFest 2009]
    1
  • Srbský film
    Srbský film (2010)
    Film

    Jeden z nejdiskutovanějších filmů roku 2010, který obrazil desítky filmových festivalů, je mnohem více než jeden z nekonečné řady dočasných králů kategorie „nejodpornější film všech dob“. Zatímco velká část jeho konkurentů v zásadě představuje pouze přeborníky ve skoku přes laťku sugestivní zvrácenosti, Srbský film nejen šokuje, ale především zneklidňuje. Deliricky rozklížené vyprávění o sestupu vysloužilého srbského pornoherce do nejtemnějších útrob průmyslu i sebe sama na jedné straně vrší zvrácené sekvence sexuálního násilí, ale současně usiluje o to, aby diváka co nejvíce vtáhlo do dění. Vedle důmyslně vystavěného scénáře, který hrdinu nechává projít třemi odlišnými módy vnímání, toho film dociluje řemeslně precizní formou, která omezuje pochybnosti diváků a činí je tak empatičtější vůči předkládanému dění. S ohledem na extrémní obsah se nelze divit, že dílo debutujícího srbského režiséra dělí diváky na dva vyostřené tábory, ale klíčová je povaha jejich názorového rozkolu. Ten neprobíhá na rovině dojmového líbí-nelíbí, nýbrž se vztahuje k ambicím tvůrců. Srbský film totiž představuje vyhroceně expresivní metaforu pro soudobý úpadek společenských hodnot a úroveň morálky nejen v titulní zemi se stigmatem občanské války, ale i celé východní Evropy, která platí za jednu z nejčilejších porno lokalit světa. Zda je tvůrci zvolený koncept nosný, nebo jen představuje prvoplánovou provokaci, zůstává otázkou pro diváky, a právě ve vyvolání tohoto etického dilematu spočívá jedna z nepopiratelných kvalit snímku. (Festival otrlého diváka)

    51%

    Jeden z nejdiskutovanějších filmů roku 2010, který obrazil desítky filmových festivalů, je mnohem více než jeden z nekonečné řady dočasných králů kategorie „nejodpornější film všech dob“. Zatímco velká část jeho konkurentů v zásadě představuje pouze přeborníky ve skoku přes laťku sugestivní zvrácenosti, Srbský film nejen šokuje, ale především zneklidňuje. Deliricky rozklížené vyprávění o sestupu vysloužilého srbského pornoherce do nejtemnějších útrob průmyslu i sebe sama na jedné straně vrší zvrácené sekvence sexuálního násilí, ale současně usiluje o to, aby diváka co nejvíce vtáhlo do dění. Vedle důmyslně vystavěného scénáře, který hrdinu nechává projít třemi odlišnými módy vnímání, toho film dociluje řemeslně precizní formou, která omezuje pochybnosti diváků a činí je tak empatičtější vůči předkládanému dění. S ohledem na extrémní obsah se nelze divit, že dílo debutujícího srbského režiséra dělí diváky na dva vyostřené tábory, ale klíčová je povaha jejich názorového rozkolu. Ten neprobíhá na rovině dojmového líbí-nelíbí, nýbrž se vztahuje k ambicím tvůrců. Srbský film totiž představuje vyhroceně expresivní metaforu pro soudobý úpadek společenských hodnot a úroveň morálky nejen v titulní zemi se stigmatem občanské války, ale i celé východní Evropy, která platí za jednu z nejčilejších porno lokalit světa. Zda je tvůrci zvolený koncept nosný, nebo jen představuje prvoplánovou provokaci, zůstává otázkou pro diváky, a právě ve vyvolání tohoto etického dilematu spočívá jedna z nepopiratelných kvalit snímku. (Festival otrlého diváka)

    2