Ekaterine Verulashvili: Nejlepší filmy
a seriály

27. 7. 1917 - 29. 9. 1973 (56 let)
?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Ekaterine Verulashvili: Filmy a seriály

  • Ne goryuy
    Ne goryuy (1969)
    Film
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801 – 1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mom oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminům spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko – filozofickém přemítáním nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    Hrají:Vakhtang KikabidzeSergo ZaqariadzeAnastasiya VertinskayaEvgeni LeonovFrunzik MkrtchyanSofiko Chiaureli
    Režie:Georgi Daneliya
    80%
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801 – 1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mom oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminům spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko – filozofickém přemítáním nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    Hrají:Vakhtang KikabidzeSergo ZaqariadzeAnastasiya VertinskayaEvgeni LeonovFrunzik MkrtchyanSofiko Chiaureli
    Režie:Georgi Daneliya
    1
  • Aladinova kouzelná lampa
    Aladinova kouzelná lampa (1966)
    FilmRole: Alladin's mother
    Ruská verzia slávnej rozprávky o zlom kúzelníkovi, čestnom chlapcovi Aladinovi a Džinovi z lampy, ktorý splní každé prianie... Chamtivý kúzelník Magribinets (Andrej Fajt) túži po zázračnej lampe ,v ktorej sídli Džin, plniaci všetky priania jej majiteľa. Lampu však môže získať a z mesta Mŕtvych bezpečne vyniesť iba poctivý mladík Aladin (Boris Bystrov), syn Ali-Al-Marufa z Bagdadu. Tomu však ide práve o hlavu. Nielenže sa odvážil pozrieť sa na princeznú Budhur (Dodo Chogovadzeová), keď sa prešla mestom do kúpeľov, ale ešte mal aj tú drzosť osloviť ju a vyznať jej lásku. Magribinets ho v poslednej chvíli zachráni a chlapca presvedčí, aby sa vydal na nebezpečnú cestu a získal lampu, ktorá mu potom pomôže splniť jeho najväčšie prianie. Aladinovi sa nakoniec podarí predmet získať, ale namiesto sľubovanej odmeny mu Magribinets chystá smrť. Aladin našťastie stihne vyvolať Džina, ktorý vie, čo je čarodejník zač a škodoradostne začne plniť zloduchove nevedomky vyslovené priania. A tak sa Magribinets vydá na nedobrovoľnú cestu do všetkých štyroch strán sveta. Jedno z Aladinových neuvážených prianí však opäť spôsobí, že je zatknutý a uvrhnutý do najtemnejšieho väzenia.
    Prial si totiž princeznú Budhur. Tej sa jeho smelosť zapáči. Vzala by si ho za muža omnoho radšej, ako prihlúpleho vezírovho syna Mubaraka, ktorého jej otec v záchvate zlosti vybral za manžela...
    Žánry:FantasyPohádka
    Hrají:Boris BystrovDodo ChogovadzeAndrei FajtOtar KoberidzeSarry KarryevGeorgij Milljar
    Režie:Boris Rytsarev
    55%
    Ruská verzia slávnej rozprávky o zlom kúzelníkovi, čestnom chlapcovi Aladinovi a Džinovi z lampy, ktorý splní každé prianie... Chamtivý kúzelník Magribinets (Andrej Fajt) túži po zázračnej lampe ,v ktorej sídli Džin, plniaci všetky priania jej majiteľa. Lampu však môže získať a z mesta Mŕtvych bezpečne vyniesť iba poctivý mladík Aladin (Boris Bystrov), syn Ali-Al-Marufa z Bagdadu. Tomu však ide práve o hlavu. Nielenže sa odvážil pozrieť sa na princeznú Budhur (Dodo Chogovadzeová), keď sa prešla mestom do kúpeľov, ale ešte mal aj tú drzosť osloviť ju a vyznať jej lásku. Magribinets ho v poslednej chvíli zachráni a chlapca presvedčí, aby sa vydal na nebezpečnú cestu a získal lampu, ktorá mu potom pomôže splniť jeho najväčšie prianie. Aladinovi sa nakoniec podarí predmet získať, ale namiesto sľubovanej odmeny mu Magribinets chystá smrť. Aladin našťastie stihne vyvolať Džina, ktorý vie, čo je čarodejník zač a škodoradostne začne plniť zloduchove nevedomky vyslovené priania. A tak sa Magribinets vydá na nedobrovoľnú cestu do všetkých štyroch strán sveta. Jedno z Aladinových neuvážených prianí však opäť spôsobí, že je zatknutý a uvrhnutý do najtemnejšieho väzenia.
    Prial si totiž princeznú Budhur. Tej sa jeho smelosť zapáči. Vzala by si ho za muža omnoho radšej, ako prihlúpleho vezírovho syna Mubaraka, ktorého jej otec v záchvate zlosti vybral za manžela...
    Žánry:FantasyPohádka
    Hrají:Boris BystrovDodo ChogovadzeAndrei FajtOtar KoberidzeSarry KarryevGeorgij Milljar
    Režie:Boris Rytsarev
    2

VOD žebříčky