?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Luk Van Cleemput: Filmy a seriály

  • 1
  • 2
  • Dítě z Maconu
    Dítě z Maconu (1993)
    Film

    V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.

    68%

    V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.

    3
  • Farinelli
    Farinelli (1994)
    Film
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    66%
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    4
  • Křídla slávy
    Křídla slávy (1990)
    Film
    Světská sláva polní tráva… O pomíjivosti popularity hovoří příběh spisovatele (Colin Firth), který píše knihu o herecké hvězdě – arogantním a samolibém Cesaru Valentinovi (Peter O'Toole). Když se autor marně snaží Valentina kontaktovat, nakonec ho v afektu zabije. Sám přitom umírá a oba se společně odeberou na „onen svět“, který má podobu luxusního hotelu obývaného někdejšími celebritami. Umělci, politici, vědci, ti všichni se tu potkávají a stěhují se z patra do patra podle míry své momentální pozemské popularity.
    Žánry:DramaFantasyKomedie
    64%
    Světská sláva polní tráva… O pomíjivosti popularity hovoří příběh spisovatele (Colin Firth), který píše knihu o herecké hvězdě – arogantním a samolibém Cesaru Valentinovi (Peter O'Toole). Když se autor marně snaží Valentina kontaktovat, nakonec ho v afektu zabije. Sám přitom umírá a oba se společně odeberou na „onen svět“, který má podobu luxusního hotelu obývaného někdejšími celebritami. Umělci, politici, vědci, ti všichni se tu potkávají a stěhují se z patra do patra podle míry své momentální pozemské popularity.
    Žánry:DramaFantasyKomedie
    5
  • Létající Holanďan
    Létající Holanďan (1995)
    Film
    Holandské historické drama vypráví o zrodu a přetrvání vlámské legendy. Příběh začíná v 16. století ve Španělskem okupovaných Flandrech. Právě probíhá selská vzpoura a skupina vzbouřenců míří na Nettelneckův statek. Hned nato se objeví Španělé a útok přežije pouze jeden povstalec. Ten se pomiluje s manželkou majitele statku a zmizí. Žena následně porodí syna. O několik let později hoch potká potulného italského zpěváka jménem Campanelli. Ten byl údajně svědkem masakru a hochova početí. Zvědavému klukovi ovšem nabídne smyšlenou historku o tom, že jeho otec žije a je kapitánem bájné lodi. Namluví mu také, že jeho otec umí létat. Chlapec tomu uvěří a když vyroste, vydá se i se svou láskou Lotte otce hledat.
    [Febiofest 2008]
    62%
    Holandské historické drama vypráví o zrodu a přetrvání vlámské legendy. Příběh začíná v 16. století ve Španělskem okupovaných Flandrech. Právě probíhá selská vzpoura a skupina vzbouřenců míří na Nettelneckův statek. Hned nato se objeví Španělé a útok přežije pouze jeden povstalec. Ten se pomiluje s manželkou majitele statku a zmizí. Žena následně porodí syna. O několik let později hoch potká potulného italského zpěváka jménem Campanelli. Ten byl údajně svědkem masakru a hochova početí. Zvědavému klukovi ovšem nabídne smyšlenou historku o tom, že jeho otec žije a je kapitánem bájné lodi. Namluví mu také, že jeho otec umí létat. Chlapec tomu uvěří a když vyroste, vydá se i se svou láskou Lotte otce hledat.
    [Febiofest 2008]
    6
  • Až po vás
    Až po vás (2003)
    Film
    62%
    7
  • 8
  • Lady Chatterley
    Lady Chatterley (2006)
    Film
    Málokdo ví, že kdysi tak skandální román D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové měl dvě mladší literární verze. Režisérka si pro svůj film vybrala tu druhou, vydanou ve Francii pod názvem Lady Chatterley et l´homme des bois. Na rozdíl od adaptací britských, francouzských, amerických i od české televizní adaptace z roku 1998 (se Zdenou Studenkovou, Borisem Rösnerem a Markem Vašutem), jež vycházely z oné nejslavnější třetí verze, tato neakcentuje tolik sociální, společenské ani vypjatě erotické motivy, ale klade důraz na příběh vášně, z níž se zrodí osudová láska dvou osamělých lidí. Třiadvacetiletá Constance se provdala za důstojníka a majitele dolů Clifforda Chatterleye. Píše se však rok 1917 a novomanžel se vrací z války jako mrzák. Mladý pár se uchýlí na venkovské sídlo Wragby, vzdálené veškerému společenskému dění. A tam se osamělá, nešťastná lady setkává s hajným Olivierem Parkinem a vzplane mezi nimi vášnivý hluboký cit. (MFF Karlovy Vary 2007)
    Žánry:DramaRomantický
    61%
    Málokdo ví, že kdysi tak skandální román D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové měl dvě mladší literární verze. Režisérka si pro svůj film vybrala tu druhou, vydanou ve Francii pod názvem Lady Chatterley et l´homme des bois. Na rozdíl od adaptací britských, francouzských, amerických i od české televizní adaptace z roku 1998 (se Zdenou Studenkovou, Borisem Rösnerem a Markem Vašutem), jež vycházely z oné nejslavnější třetí verze, tato neakcentuje tolik sociální, společenské ani vypjatě erotické motivy, ale klade důraz na příběh vášně, z níž se zrodí osudová láska dvou osamělých lidí. Třiadvacetiletá Constance se provdala za důstojníka a majitele dolů Clifforda Chatterleye. Píše se však rok 1917 a novomanžel se vrací z války jako mrzák. Mladý pár se uchýlí na venkovské sídlo Wragby, vzdálené veškerému společenskému dění. A tam se osamělá, nešťastná lady setkává s hajným Olivierem Parkinem a vzplane mezi nimi vášnivý hluboký cit. (MFF Karlovy Vary 2007)
    Žánry:DramaRomantický
    9
  • 10
  • 11
  • Šachová partie
    Šachová partie (1994)
    Film
    Píše se rok 1828. Dvanáctiletý Max (Denis Lavant) tulák a neúspěšný sebevrah, potkává nekonvenčního pastora Ambroise (Pierre Richard). který v chlapci objevuje geniální vlohy pro šachovou hru. Odjiždějí tedy spolu za titulem šachového šampióna. O čtrnáct let později je z Maxe napudrovaný dandy, který je obklopen tichem a tajemstvím. Do jeho světa má přístup jen jeho trenér a ochránce Ambroise. Chystá se velice podivný turnaj, připravený markýzou z Theux (Catherine Deneuve), která se rozhodne dát jako cenu svoji vlastní dceru Anne Lise. Zúčastní se ho i tehdejší mistr lord Staunton (jediná skutečná postava tohoto jinak smyšleného příběhu).V elegantních zámeckých zahradách se odehraje rozhodující partie, která nebude probíhat pouze na šachovnici. V sázce budou duše a dokonce i životy hlavních protagonistů...
    Žánry:DramaKomedie
    56%
    Píše se rok 1828. Dvanáctiletý Max (Denis Lavant) tulák a neúspěšný sebevrah, potkává nekonvenčního pastora Ambroise (Pierre Richard). který v chlapci objevuje geniální vlohy pro šachovou hru. Odjiždějí tedy spolu za titulem šachového šampióna. O čtrnáct let později je z Maxe napudrovaný dandy, který je obklopen tichem a tajemstvím. Do jeho světa má přístup jen jeho trenér a ochránce Ambroise. Chystá se velice podivný turnaj, připravený markýzou z Theux (Catherine Deneuve), která se rozhodne dát jako cenu svoji vlastní dceru Anne Lise. Zúčastní se ho i tehdejší mistr lord Staunton (jediná skutečná postava tohoto jinak smyšleného příběhu).V elegantních zámeckých zahradách se odehraje rozhodující partie, která nebude probíhat pouze na šachovnici. V sázce budou duše a dokonce i životy hlavních protagonistů...
    Žánry:DramaKomedie
    12