Dela Maria Vaags: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Dela Maria Vaags: Filmy a seriály

  • Dítě z Maconu
    Dítě z Maconu (1993)
    FilmRole: Choir Farmer's Wives (uncredited)
    V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma her o zázraku, jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která má patent na zázraky, i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se, že k dokonalosti dovedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.
    69%
    V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma her o zázraku, jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která má patent na zázraky, i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se, že k dokonalosti dovedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.
    1
  • Avonden, De
    Avonden, De (1989)
    FilmRole: Pim
    Filmová adaptace nejuznávanějšího díla spisovatele Gerarda Reveho Avonden, které patří k nejvýznamnějším nizozemským románům vůbec. Frits van Egters, třiadvacetiletý úředník, je typický antihrdina. Žije s rodiči, kteří ho svými drobnými zlozvyky přivádějí k šílenství. Dokáže se donekonečna zabývat svými úzkostmi a obsesemi. Nezadržitelným plynutím času, stárnutím, vypadáváním vlasů, zrychleným tepem. Jeho přístup k lidem kolem sebe je cynický, chladně analytický, opepřený svérázným humorem. Něžný cit projevuje jen svému bílému porcelánovému králíčkovi. Každodenní realita mu nepřináší žádné zajímavé zážitky. To nejzajímavější se odehrává v jeho snech, v nichž se naplno projevují jeho potlačené touhy, úzkosti, sexuální fantazie, ve kterých se objevují jak ženy, tak muži. Režiséru Rudolfu van den Bergovi se povedlo přenést na plátno atmosféru šedivé beznaděje poválečného Amsterodamu. (festival Mezipatra, 2006)
    Žánry:Drama
    65%
    Filmová adaptace nejuznávanějšího díla spisovatele Gerarda Reveho Avonden, které patří k nejvýznamnějším nizozemským románům vůbec. Frits van Egters, třiadvacetiletý úředník, je typický antihrdina. Žije s rodiči, kteří ho svými drobnými zlozvyky přivádějí k šílenství. Dokáže se donekonečna zabývat svými úzkostmi a obsesemi. Nezadržitelným plynutím času, stárnutím, vypadáváním vlasů, zrychleným tepem. Jeho přístup k lidem kolem sebe je cynický, chladně analytický, opepřený svérázným humorem. Něžný cit projevuje jen svému bílému porcelánovému králíčkovi. Každodenní realita mu nepřináší žádné zajímavé zážitky. To nejzajímavější se odehrává v jeho snech, v nichž se naplno projevují jeho potlačené touhy, úzkosti, sexuální fantazie, ve kterých se objevují jak ženy, tak muži. Režiséru Rudolfu van den Bergovi se povedlo přenést na plátno atmosféru šedivé beznaděje poválečného Amsterodamu. (festival Mezipatra, 2006)
    Žánry:Drama
    2