Georges Péclet: Nejlepší filmy
a seriály

7.2

Georges Péclet: Filmy a seriály

  • Velká iluze
    Velká iluze (1937)
    FilmRole: Le serrurier

    Dva francouzští důstojníci jsou během první světové války sestřeleni na nepřátelském německém území. Jeden je prostý dělník a druhý je aristokrat. Německý důstojník von Rauffenstein je, ačkoliv jsou jeho zajatci, pohostinně přivítá u oběda, díky aristokratickému původu jednoho z nich. Oba dva francouzi jsou následně převezeni do zajateckého tábora, ze kterého se pokusí několikrát utéct. Po neúspěšných pokusech jsou převezeni na pevnost Wintersborn, jejímž řídícím je právě von Rauffenstein. Z této pevnosti údajně není možnost úniku a francouzi se tak ocitají v pasti. Zde se francouzská dvojice opět setká s Rosenthalem, kterého potkali již v původním zajateckém kempu. Aristokrat zde přichází s plánem, během kterého by měl Rosenthal s dělníkem možnost utéct. Strhne tak na sebe pozornost, čímž umožní dvojici útěk, Rauffenstein jej však, i přes původní odpor k střelbě, zasáhne do břicha. V nemocnici pak spolu mají konverzaci, týkající se ušlechtilého původu, který je decimován válkou, což bude Rauffenstein po válce těžce snášet. Dvojice je mezitím na cestě do neutrálního Švýcarska a Rosenthal si při útěku poraní nohu. Dělník jej však odmítá nechat za sebou a pomáhá mu. Společně nacházejí útočiště u dívky Elle, do které se dělník zamiluje, stejně jako ona do něj. Po Rosenthalovi rekonvalescenci se však dvojice vydává dál, ačkoliv dělník se plánuje pro Elle po válce vrátit. I když dvojici u hranic spatří němečtí vojáci a vypálí pár varovných ran, po chvíli jsou staženi, jelikož dvojice se již úspěšně dostala na území Švýcarska. Oba dva pak mizí v dáli.

    76%

    Dva francouzští důstojníci jsou během první světové války sestřeleni na nepřátelském německém území. Jeden je prostý dělník a druhý je aristokrat. Německý důstojník von Rauffenstein je, ačkoliv jsou jeho zajatci, pohostinně přivítá u oběda, díky aristokratickému původu jednoho z nich. Oba dva francouzi jsou následně převezeni do zajateckého tábora, ze kterého se pokusí několikrát utéct. Po neúspěšných pokusech jsou převezeni na pevnost Wintersborn, jejímž řídícím je právě von Rauffenstein. Z této pevnosti údajně není možnost úniku a francouzi se tak ocitají v pasti. Zde se francouzská dvojice opět setká s Rosenthalem, kterého potkali již v původním zajateckém kempu. Aristokrat zde přichází s plánem, během kterého by měl Rosenthal s dělníkem možnost utéct. Strhne tak na sebe pozornost, čímž umožní dvojici útěk, Rauffenstein jej však, i přes původní odpor k střelbě, zasáhne do břicha. V nemocnici pak spolu mají konverzaci, týkající se ušlechtilého původu, který je decimován válkou, což bude Rauffenstein po válce těžce snášet. Dvojice je mezitím na cestě do neutrálního Švýcarska a Rosenthal si při útěku poraní nohu. Dělník jej však odmítá nechat za sebou a pomáhá mu. Společně nacházejí útočiště u dívky Elle, do které se dělník zamiluje, stejně jako ona do něj. Po Rosenthalovi rekonvalescenci se však dvojice vydává dál, ačkoliv dělník se plánuje pro Elle po válce vrátit. I když dvojici u hranic spatří němečtí vojáci a vypálí pár varovných ran, po chvíli jsou staženi, jelikož dvojice se již úspěšně dostala na území Švýcarska. Oba dva pak mizí v dáli.

    1
  • Pépé le Moko
    Pépé le Moko (1937)
    FilmRole: Barsac
    • Netflix

    Dohonil jej vlastní stesk po Paříži, touha po lásce a smutek. Jean Gabin jako gangster, jemuž se uzavřela cesta zpět.
    V roce 1937 mělo v Paříži premiéru drama Pépé le Moko o francouzském zločinci, který je nucen skrývat se před policií v Alžíru. Jeho útočištěm se stala stará maruská městská čtvrť Kasba, kde se bezpečně skryje ve spleti uliček, nikdy nekončících domů a teras. Obklopí se lidmi, kteří ho uznávají a někteří i bojí. Noblesního gangstera trápí hluboký stesk po domově, především po Paříži, která se mu zhmotní v ženě, do níž se zamiluje, krásné Gaby, bývalé kabaretní umělkyni, nyní ženě bohatého obchodníka.
    Pépé le Moko je výrazným reprezentatnem poetického realismu - směru ve francouzské kinematografii druhé poloviny 30. let 20. století, který vytváří vlastní svět připomínající skutečnost, ale poznamenanou nostalgickou atmosférou. Jejími hrdiny jsou osamělí lidé, vyděděnci ze společnosti, jenž jim ukřivdila, život se jim nedaří a jen zoufale se snaží odvrátit blížící se katastrofu. (oficiální text distributora)

    72%

    Dohonil jej vlastní stesk po Paříži, touha po lásce a smutek. Jean Gabin jako gangster, jemuž se uzavřela cesta zpět.
    V roce 1937 mělo v Paříži premiéru drama Pépé le Moko o francouzském zločinci, který je nucen skrývat se před policií v Alžíru. Jeho útočištěm se stala stará maruská městská čtvrť Kasba, kde se bezpečně skryje ve spleti uliček, nikdy nekončících domů a teras. Obklopí se lidmi, kteří ho uznávají a někteří i bojí. Noblesního gangstera trápí hluboký stesk po domově, především po Paříži, která se mu zhmotní v ženě, do níž se zamiluje, krásné Gaby, bývalé kabaretní umělkyni, nyní ženě bohatého obchodníka.
    Pépé le Moko je výrazným reprezentatnem poetického realismu - směru ve francouzské kinematografii druhé poloviny 30. let 20. století, který vytváří vlastní svět připomínající skutečnost, ale poznamenanou nostalgickou atmosférou. Jejími hrdiny jsou osamělí lidé, vyděděnci ze společnosti, jenž jim ukřivdila, život se jim nedaří a jen zoufale se snaží odvrátit blížící se katastrofu. (oficiální text distributora)

    2
  • Člověk bestie
    Člověk bestie (1938)
    Film
    "Je to příběh Jacquese Lantiera, syna Augusty a Gervaisy. Pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejichž příčinu neznal." Takto popisuje Emile Zola svého hrdinu strojvůdce Lantiera ze svého románu Člověk bestie. Člověka ztraceného, který se marně snaží překonat bestii, již má v sobě. Když naváže milostný vztah se ženou přednosty stanice, která se chce svého muže zbavit, je jeho osud zpečetěn. Člověk bestie, filmové zpracování Zolova románu režiséra Jeana Renoira, je dalším dílem poetického realismu ve francouzské kinematografii, jehož hrdinou je vyděděnec, muž, který nemůže uniknout sám sobě, svému osudu.
    69%
    "Je to příběh Jacquese Lantiera, syna Augusty a Gervaisy. Pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejichž příčinu neznal." Takto popisuje Emile Zola svého hrdinu strojvůdce Lantiera ze svého románu Člověk bestie. Člověka ztraceného, který se marně snaží překonat bestii, již má v sobě. Když naváže milostný vztah se ženou přednosty stanice, která se chce svého muže zbavit, je jeho osud zpečetěn. Člověk bestie, filmové zpracování Zolova románu režiséra Jeana Renoira, je dalším dílem poetického realismu ve francouzské kinematografii, jehož hrdinou je vyděděnec, muž, který nemůže uniknout sám sobě, svému osudu.
    3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7