Véra Belmont: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Véra Belmont: Filmy a seriály

  • Boj o oheň
    Boj o oheň (1981)
    Film
    • iVysílání
    Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v MEDVĚDOVI se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou "řeč" pralidí a jejich gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za susedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získaním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za "polidštěním". Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásna kamera (kanadské, skótske a keňské exteriéry) a starostlivě vybraní herci. Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oskarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky.
    75%
    Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v MEDVĚDOVI se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou "řeč" pralidí a jejich gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za susedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získaním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za "polidštěním". Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásna kamera (kanadské, skótske a keňské exteriéry) a starostlivě vybraní herci. Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oskarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky.
    1
  • Enfance nue, L'
    Enfance nue, L' (1968)
    Film

    Než Maurice Pialat natočil svůj první dlouhometrážní film Nahé dětství, realizoval několik krátkých dokumentárních filmů. Jedním z nich byl i pozoruhodný dokument Láska existuje, nevybíravý komentář a pronikavý pohled do života obyvatel pařížských předměstí. Filmař, který se tolik chtěl stát opravdovým malířem, byl zároveň citlivým i drsným mužem. Tento fakt vyzařuje z celého filmu Nahé dětství, fikce, která je na začátku pojata jako dokument obohacený o pátrání po předešlém životě dětí umístěných službou sociální péče do náhradních rodin v severní Francii. Fakt, že jsou role obsazovány neherci, kteří měli stejný osud, dodává filmu na autenticitě a emocionalitě. Když se mladý François chová krutě a strhává na sebe průšvihy, dochází Joignovým trpělivost a odmítají si ho ponechat. Přesto, že mu poté starý pár v důchodu "děda", "babička" Thierry a "prababička" věnují veškerou lásku, zkrocený, ale pořád temperamentní François zůstává nezměněn. Maurice Pialat nám nechává proniknout do zlomků života tohoto desetiletého chlapce, malého bratra Antoina Doinela z Nikdo mě nemá rád Françoise Truffauta a mladých rebelů z Trojky z mravů Jeana Viga, který se může každým okamžikem ocitnout na okraji společnosti.

    Jak píše filmový kritik Jacques Lourcelles ve svém kinematografickém slovníku vydaném Robertem Laffontem: "Celkové záběry v prodloužené délce, kde je jen málo využíván střih, drsné fotky bez zbytečného přikrášlování přesně vystihují zájem autora o téma a vyjadřují jeho přání sdílet toto téma s divákem. [...] Pialat nechce soudit ani objasňovat jeho chování, chce ho jen ukázat divákům a nechat jim volný prostor k utvoření vlastního názoru."

    (Luce Vigová, LFŠ 2007)

    Žánry:DramaDětský
    73%

    Než Maurice Pialat natočil svůj první dlouhometrážní film Nahé dětství, realizoval několik krátkých dokumentárních filmů. Jedním z nich byl i pozoruhodný dokument Láska existuje, nevybíravý komentář a pronikavý pohled do života obyvatel pařížských předměstí. Filmař, který se tolik chtěl stát opravdovým malířem, byl zároveň citlivým i drsným mužem. Tento fakt vyzařuje z celého filmu Nahé dětství, fikce, která je na začátku pojata jako dokument obohacený o pátrání po předešlém životě dětí umístěných službou sociální péče do náhradních rodin v severní Francii. Fakt, že jsou role obsazovány neherci, kteří měli stejný osud, dodává filmu na autenticitě a emocionalitě. Když se mladý François chová krutě a strhává na sebe průšvihy, dochází Joignovým trpělivost a odmítají si ho ponechat. Přesto, že mu poté starý pár v důchodu "děda", "babička" Thierry a "prababička" věnují veškerou lásku, zkrocený, ale pořád temperamentní François zůstává nezměněn. Maurice Pialat nám nechává proniknout do zlomků života tohoto desetiletého chlapce, malého bratra Antoina Doinela z Nikdo mě nemá rád Françoise Truffauta a mladých rebelů z Trojky z mravů Jeana Viga, který se může každým okamžikem ocitnout na okraji společnosti.

    Jak píše filmový kritik Jacques Lourcelles ve svém kinematografickém slovníku vydaném Robertem Laffontem: "Celkové záběry v prodloužené délce, kde je jen málo využíván střih, drsné fotky bez zbytečného přikrášlování přesně vystihují zájem autora o téma a vyjadřují jeho přání sdílet toto téma s divákem. [...] Pialat nechce soudit ani objasňovat jeho chování, chce ho jen ukázat divákům a nechat jim volný prostor k utvoření vlastního názoru."

    (Luce Vigová, LFŠ 2007)

    Žánry:DramaDětský
    2
  • 3
  • 4
  • Farinelli
    Farinelli (1994)
    Film
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    66%
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    5
  • Válka policajtů
    Válka policajtů (1979)
    Film
    Napínavé francouzské krimi líčí nemilosrdný boj dvou soupeřících policejních oddělení. Šéf speciálního oddělení boje proti gangsterům Fusch se snaží v rámci možností hrát čistě a bez podrazů. Ale nedá se říct, že by jeho kolega z kontrašpionáže, inteligentní a cynický komisař Ballestrat, ctil za všech okolností zákon. Ballestrat čeká na vhodnou příležitost, jak svého protivníka i s jeho mladou kolegyní zničit. Ta se brzy naskytne a válka policajtů začíná.
    Žánry:Krimi
    66%
    Napínavé francouzské krimi líčí nemilosrdný boj dvou soupeřících policejních oddělení. Šéf speciálního oddělení boje proti gangsterům Fusch se snaží v rámci možností hrát čistě a bez podrazů. Ale nedá se říct, že by jeho kolega z kontrašpionáže, inteligentní a cynický komisař Ballestrat, ctil za všech okolností zákon. Ballestrat čeká na vhodnou příležitost, jak svého protivníka i s jeho mladou kolegyní zničit. Ta se brzy naskytne a válka policajtů začíná.
    Žánry:Krimi
    6
  • Přežít s vlky
    Přežít s vlky (2007)
    Film
    Pravdivý příběh sedmileté židovské dívenky, která se sama uprostřed zuřící války vydá z Belgie směrem na východ, kam Němci odvezli její rodiče. Obrovské útrapy, jaké na neuvěřitelné cestě prodělá, ji poznamenají na celý život. V nejtěžších chvílích jí pomáhají přežít vlci, naproti tomu setkání s lidmi jí pokaždé přinese pouze stres, bolest a zklamání. Nezvyklý a mimořádně působivý pohled na válku očima dítěte, které všechno intenzivně prožívá, ale nic plně nechápe, dokázala autorka ztvárnit tak přesvědčivě jen proto, že ho zakusila osobně.
    63%
    Pravdivý příběh sedmileté židovské dívenky, která se sama uprostřed zuřící války vydá z Belgie směrem na východ, kam Němci odvezli její rodiče. Obrovské útrapy, jaké na neuvěřitelné cestě prodělá, ji poznamenají na celý život. V nejtěžších chvílích jí pomáhají přežít vlci, naproti tomu setkání s lidmi jí pokaždé přinese pouze stres, bolest a zklamání. Nezvyklý a mimořádně působivý pohled na válku očima dítěte, které všechno intenzivně prožívá, ale nic plně nechápe, dokázala autorka ztvárnit tak přesvědčivě jen proto, že ho zakusila osobně.
    7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • Markýza
    Markýza (1997)
    Film
    • iVysílání
    Film Markýza je volně inspirován osudy markýzy du Parc (1633–1668), která zazářila v divadle XVII. století ve Francii. Postavu herečky, jež dokázala uchvátit Moliera, Racina i Ludvíka XIV., ztvárnila půvabná Sophie Marceauová. Markýza touží po divadle, ale odmítá se podrobit dobovým hereckým konvencím, její svobodomyslnost i odvaha, s jakou dokázala milovat, z ní dělají zářivou, talentovanou osobnost. V jejím příběhu, natočeném jako velkolepé kostýmní představení, nahlédneme do historie nesmrtelného divadla Moliérovy doby, obklopeného intrikami a rivalitou mezi herci i autory, až k piedestalu božského Krále slunce. (Česká televize)
    58%
    Film Markýza je volně inspirován osudy markýzy du Parc (1633–1668), která zazářila v divadle XVII. století ve Francii. Postavu herečky, jež dokázala uchvátit Moliera, Racina i Ludvíka XIV., ztvárnila půvabná Sophie Marceauová. Markýza touží po divadle, ale odmítá se podrobit dobovým hereckým konvencím, její svobodomyslnost i odvaha, s jakou dokázala milovat, z ní dělají zářivou, talentovanou osobnost. V jejím příběhu, natočeném jako velkolepé kostýmní představení, nahlédneme do historie nesmrtelného divadla Moliérovy doby, obklopeného intrikami a rivalitou mezi herci i autory, až k piedestalu božského Krále slunce. (Česká televize)
    14
  • 15
  • Bažanti kontra Dracula
    Bažanti kontra Dracula (1980)
    Film
    41%
    16