Chris Barber: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Chris Barber: Filmy a seriály

  • Ohlédni se v hněvu
    Ohlédni se v hněvu (1958)
    Film
    • iTunes
    V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.

    Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní...

    Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně.
    Žánry:Drama
    69%
    V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.

    Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní...

    Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně.
    Žánry:Drama
    1
  • Jazzová revue
    Jazzová revue (1962)
    Film
    V Anglické JAZZOVÉ REVUE se představují filmovým divákům nejpopulárnější zpěváci a jazzové skupiny. Film má jednoduchý rámec: starosta venkovského města je zapřísáhlým odpůrcem jazzu. Mladí se však nechtějí vzdát své milované zábavy. Zorganizují proto velkou jazzovou přehlídku ve svém městě a pan starosta, který se všemi možnými prostředky snažil "akci" zabránit, nakonec přijímá obdiv za realizaci tak zábavné myšlenky. Jména účinkujících - Chubby Checker, Chris Barberův Jazz Band, Kenny Ballovy jazzisté, Bob Wallis a jeho Storyville Jazzmen, Terry Lightfoot a jeho New Orleans Jazz Band, David Jacobs, Pete Murray, Alan Freeman, bratří Brookové, Del Shannon, Gary Bonds, Gene Vincent, Gene McDaniels a Helen Shapirová a Craig Douglas v hlavních rolích - byla v té době známa především anglickým jazzovým nadšencům.

    Ohlas dobového tisku:

    Prvních deset minut mě téměř smetlo ze židle, ale když se mé zvukovody přizpůsobily, přistihl jsem sám sebe v dobré náladě. Dvacet šest hudebních čísel a písní je vtěsnáno do filmu a rytmicky předvedeno nejznámějšími jazzovými hudebníky a zpěváky. Acker Bilk, Chris Barber, Kenny Ball, Chubby Checker, Craig Douglas, John Leyton... vždyť je znáte. Nadaný nový režisér Dick Lester udržuje scénu nepřetržitě živou, plnou nápadů a vtipů. Příběh sám nerozhoduje. Helen Shapirová zpívá dobře, ale není ještě velkým objevem jako herečka. Celá tato přehlídka je jako bomba dobré nálady. (Daily Mirror, Londýn, 30.3.1962)

    Film je svěžím, drzým, hlučným putováním po studiích a klubech, kdy známí mladí lidé vytvářejí zvláštní formy hudby a předvádějí je věkovým skupinám, které ještě neměly dvacet, řekněme pětadvacet let. Bylo by snadné napsat oslavný článek na tento film vzhledem k sociálnímu jevu, který odráží. Musí zde stačit, když řekneme, že film byl zpracován s nemalou dovedností a inteligencí. Jsou tady satirické sekvence a jeden okamžik, který bere dech - když mladý zpěvák vykládá své soukromé mínění o svém vlastním výkonu. Helen Shapirová, Craig Douglas, Chris Barber a jeho orchestr, bratři Brookovi a Gary Bonds (USA) jsou známá jména. Film je pro všechny mladé. (The Times, Londýn, 30.3.1962)
    Žánry:MuzikálKomedie
    68%
    V Anglické JAZZOVÉ REVUE se představují filmovým divákům nejpopulárnější zpěváci a jazzové skupiny. Film má jednoduchý rámec: starosta venkovského města je zapřísáhlým odpůrcem jazzu. Mladí se však nechtějí vzdát své milované zábavy. Zorganizují proto velkou jazzovou přehlídku ve svém městě a pan starosta, který se všemi možnými prostředky snažil "akci" zabránit, nakonec přijímá obdiv za realizaci tak zábavné myšlenky. Jména účinkujících - Chubby Checker, Chris Barberův Jazz Band, Kenny Ballovy jazzisté, Bob Wallis a jeho Storyville Jazzmen, Terry Lightfoot a jeho New Orleans Jazz Band, David Jacobs, Pete Murray, Alan Freeman, bratří Brookové, Del Shannon, Gary Bonds, Gene Vincent, Gene McDaniels a Helen Shapirová a Craig Douglas v hlavních rolích - byla v té době známa především anglickým jazzovým nadšencům.

    Ohlas dobového tisku:

    Prvních deset minut mě téměř smetlo ze židle, ale když se mé zvukovody přizpůsobily, přistihl jsem sám sebe v dobré náladě. Dvacet šest hudebních čísel a písní je vtěsnáno do filmu a rytmicky předvedeno nejznámějšími jazzovými hudebníky a zpěváky. Acker Bilk, Chris Barber, Kenny Ball, Chubby Checker, Craig Douglas, John Leyton... vždyť je znáte. Nadaný nový režisér Dick Lester udržuje scénu nepřetržitě živou, plnou nápadů a vtipů. Příběh sám nerozhoduje. Helen Shapirová zpívá dobře, ale není ještě velkým objevem jako herečka. Celá tato přehlídka je jako bomba dobré nálady. (Daily Mirror, Londýn, 30.3.1962)

    Film je svěžím, drzým, hlučným putováním po studiích a klubech, kdy známí mladí lidé vytvářejí zvláštní formy hudby a předvádějí je věkovým skupinám, které ještě neměly dvacet, řekněme pětadvacet let. Bylo by snadné napsat oslavný článek na tento film vzhledem k sociálnímu jevu, který odráží. Musí zde stačit, když řekneme, že film byl zpracován s nemalou dovedností a inteligencí. Jsou tady satirické sekvence a jeden okamžik, který bere dech - když mladý zpěvák vykládá své soukromé mínění o svém vlastním výkonu. Helen Shapirová, Craig Douglas, Chris Barber a jeho orchestr, bratři Brookovi a Gary Bonds (USA) jsou známá jména. Film je pro všechny mladé. (The Times, Londýn, 30.3.1962)
    Žánry:MuzikálKomedie
    2