Yuri Arabov: Nejlepší filmy
a seriály

6.6

Yuri Arabov: Filmy a seriály

  • 1
  • Room and a Half
    Room and a Half (2009)
    Film

    Film evokuje osudy nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského (1940–1996), vypuzeného do amerického exilu (1972). Odloučený od rodného Sankt Peterburgu (do roku 1991 to byl Leningrad; jeho náhradu hledal v Benátkách, kde je pohřben), napsal memoárovou prózu. Z ní vyšel scenárista Arabov, když naplňoval režisérovu představu fragmentární struktury hraných výjevů, tmelených tokem animovaně pojednaných asociací. Souputníky dětství a zrání básníka jsou rodiče, vnímaní v neměnné podobě. Jejich láska ho provází válečnými i poválečnými peripetiemi, chrání před útoky antisemitismu a nepřízní režimu. Konflikt s dějinami se prolíná do intimních detailů rodinného zázemí, jak si je vybavuje paměť nezatížená nenávistí. Nemalou roli tu hraje i palác knížete Muruzi, kde rodině přidělili jeden a půl pokoje. Je součástí magické atmosféry města, v němž se Brodskij zrodil jako básník, po němž tesknil do konce života a do něhož se vracel toužebnými vzpomínkami. [44. MFFKV 2009]

    73%

    Film evokuje osudy nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského (1940–1996), vypuzeného do amerického exilu (1972). Odloučený od rodného Sankt Peterburgu (do roku 1991 to byl Leningrad; jeho náhradu hledal v Benátkách, kde je pohřben), napsal memoárovou prózu. Z ní vyšel scenárista Arabov, když naplňoval režisérovu představu fragmentární struktury hraných výjevů, tmelených tokem animovaně pojednaných asociací. Souputníky dětství a zrání básníka jsou rodiče, vnímaní v neměnné podobě. Jejich láska ho provází válečnými i poválečnými peripetiemi, chrání před útoky antisemitismu a nepřízní režimu. Konflikt s dějinami se prolíná do intimních detailů rodinného zázemí, jak si je vybavuje paměť nezatížená nenávistí. Nemalou roli tu hraje i palác knížete Muruzi, kde rodině přidělili jeden a půl pokoje. Je součástí magické atmosféry města, v němž se Brodskij zrodil jako básník, po němž tesknil do konce života a do něhož se vracel toužebnými vzpomínkami. [44. MFFKV 2009]

    2
  • Matka a syn
    Matka a syn (1997)
    Film

    Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka.

    Krehký príbeh o hlbokom pute, ktoré spája matku s jej dieťaťom, sa odohráva v odľahlom vidieckom dome uprostred zelených lúk a lesov. Na tomto opustenom mieste sa mladý muž láskyplne stará o svoju umierajúcu matku. S tichou samozrejmosťou jej vracia nehu a opateru, ako keby sa staral o malé a bezvládne dieťa. Matka so synom takmer bez slov spomínajú na lepšie časy a vzájomne si dodávajú odvahu pred odlúčením, ktorého nevyhnutnosť si obaja uvedomujú. Režisér Alexander Sokurov prostredníctvom sugestívnych poetických obrazov zachytil intimitu vzťahu matky a syna i smútok zo smrti najbližšieho človeka. Pri kompozíciách širokej krajiny sa inšpiroval maliarskymi plátnami, medzi inými aj metafyzickými krajinami nemeckého romantického maliara Caspara Davida Friedricha. Spolu s pôsobivým využívaním zvukovej stopy sa mu podarilo vytvoriť elegickú meditáciu, ktorá scitlivuje zmysly diváka pre obrazy a zvuky života, prírody, medziľudských vzťahov i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenickej poroty, na MFF v Moskve Zvláštnu cenu poroty, Cenu Andreja Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedným z najvýznamnejších súčasných filmárov. V roku 1995 Európska filmová akadémia zaradila Sokurova na zoznam 100 najlepších režisérov sveta.

    71%

    Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka.

    Krehký príbeh o hlbokom pute, ktoré spája matku s jej dieťaťom, sa odohráva v odľahlom vidieckom dome uprostred zelených lúk a lesov. Na tomto opustenom mieste sa mladý muž láskyplne stará o svoju umierajúcu matku. S tichou samozrejmosťou jej vracia nehu a opateru, ako keby sa staral o malé a bezvládne dieťa. Matka so synom takmer bez slov spomínajú na lepšie časy a vzájomne si dodávajú odvahu pred odlúčením, ktorého nevyhnutnosť si obaja uvedomujú. Režisér Alexander Sokurov prostredníctvom sugestívnych poetických obrazov zachytil intimitu vzťahu matky a syna i smútok zo smrti najbližšieho človeka. Pri kompozíciách širokej krajiny sa inšpiroval maliarskymi plátnami, medzi inými aj metafyzickými krajinami nemeckého romantického maliara Caspara Davida Friedricha. Spolu s pôsobivým využívaním zvukovej stopy sa mu podarilo vytvoriť elegickú meditáciu, ktorá scitlivuje zmysly diváka pre obrazy a zvuky života, prírody, medziľudských vzťahov i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenickej poroty, na MFF v Moskve Zvláštnu cenu poroty, Cenu Andreja Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedným z najvýznamnejších súčasných filmárov. V roku 1995 Európska filmová akadémia zaradila Sokurova na zoznam 100 najlepších režisérov sveta.

    3
  • Solntse
    Solntse (2005)
    Film
    Pověstně dlouhé záběry s promyšlenou vnitřní montáží, pomalé tempo líčení, rozsáhlé plochy ticha tyto konstantní znaky Sokurovovy režie tentokrát usilují o evokaci duševního rozpoložení japonského císaře Hirohita na konci 2. světové války před podepsáním kapitulace a při samotném tomto aktu. V pomyslné první půlce filmu je sice mnohé naznačeno při jednáních císaře s různými osobnostmi, přicházejícími za ním do jeho bunkru, ale těžiště výpovědi o něm je v předivu subtilních detailů jeho mimiky a gest, které mimoděčně svědčí o jeho krajním psychickém vypětí. Ve druhé části filmu jsme svědky jeho prvních setkání s americkými vojáky a hlavně s generálem Douglasem McArthurem, jehož úkolem je přimět císaře k podpisu kapitulace. Jejich jednání je v podání Sokurova nejen vzrušující psychologickou hrou, ale rovněž holdem dvěma impozantním osobnostem a velkolepou úvahou o nepřeklenutelné rozdílnosti kultur. (MFF Karlovy Vary)
    Žánry:Drama
    71%
    Pověstně dlouhé záběry s promyšlenou vnitřní montáží, pomalé tempo líčení, rozsáhlé plochy ticha tyto konstantní znaky Sokurovovy režie tentokrát usilují o evokaci duševního rozpoložení japonského císaře Hirohita na konci 2. světové války před podepsáním kapitulace a při samotném tomto aktu. V pomyslné první půlce filmu je sice mnohé naznačeno při jednáních císaře s různými osobnostmi, přicházejícími za ním do jeho bunkru, ale těžiště výpovědi o něm je v předivu subtilních detailů jeho mimiky a gest, které mimoděčně svědčí o jeho krajním psychickém vypětí. Ve druhé části filmu jsme svědky jeho prvních setkání s americkými vojáky a hlavně s generálem Douglasem McArthurem, jehož úkolem je přimět císaře k podpisu kapitulace. Jejich jednání je v podání Sokurova nejen vzrušující psychologickou hrou, ale rovněž holdem dvěma impozantním osobnostem a velkolepou úvahou o nepřeklenutelné rozdílnosti kultur. (MFF Karlovy Vary)
    Žánry:Drama
    4
  • 5
  • 6
  • 7
  • Yuryev den
    Yuryev den (2008)
    Film
    67%
    8
  • 9
  • 10
  • 11
  • Telets
    Telets (2001)
    Film
    Film se soustředí na výsek Leninova života, léta roku 1922. Tehdy předsedu Rady lidových komisařů ranila první mozková mrtvice; vyprávění zdůrazňuje paradoxní pozici nezpůsobilého diktátora, který je izolován v Gorki, uprostřed lesní pustiny, a odkázán na péči druhých – k jeho nemilosti také Josifa V. Stalina. Duševní soumrak i tělesný rozpad bolševického vůdce pečlivě zpodobňuje formální ztvárnění. Biografické existenciální drama se oprošťuje od školometského líčení historických reálií. Výsledkem je psychologická analýza osobního skomírání, které jde ruku v ruce s úpadkem jedné nadvlády, jež má brzy vystřídat nadvláda jiná – hrozivější.
    Žánry:Drama
    66%
    Film se soustředí na výsek Leninova života, léta roku 1922. Tehdy předsedu Rady lidových komisařů ranila první mozková mrtvice; vyprávění zdůrazňuje paradoxní pozici nezpůsobilého diktátora, který je izolován v Gorki, uprostřed lesní pustiny, a odkázán na péči druhých – k jeho nemilosti také Josifa V. Stalina. Duševní soumrak i tělesný rozpad bolševického vůdce pečlivě zpodobňuje formální ztvárnění. Biografické existenciální drama se oprošťuje od školometského líčení historických reálií. Výsledkem je psychologická analýza osobního skomírání, které jde ruku v ruce s úpadkem jedné nadvlády, jež má brzy vystřídat nadvláda jiná – hrozivější.
    Žánry:Drama
    12
  • 13
  • Moloch
    Moloch (1999)
    Film

    Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
    Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
    Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
    Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
    Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova.

    Žánry:DramaRetro
    64%

    Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
    Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
    Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
    Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
    Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova.

    Žánry:DramaRetro
    14
  • Faust
    Faust (2011)
    Film
    Neopětovaná láska a bezbřehá vášeň. Film, který vás vtáhne do světa dávno minulých dob, je strhující poutí plnou poetických i drsných záběrů. Sokurovův zvláštní film naléhavě poukazuje na lidské slabosti a chyby a znovuobjevuje Fausta jako hluboce lidský příběh. Snímek zaujme nevšedními hereckými výkony Johannese Zeilera, Hanny Schygully a Antona Adasinjského (frontmana divadelního uskupení DEREVO). Jakkoliv se Sokurov nechal volně inspirovat Goetheho příběhem, známý mýtus o zaprodání duše ďáblovi radikálně reinterpretuje. Faust je myslitelem a rebelem, avšak zároveň anonymním člověkem z masa a kostí, kterého ovládají vnitřní popudy chamtivosti a chtivosti. Po filmech Moloch (o Hitlerovi), Taurus (o Leninovi) a Slunce (o Hirohitovi) je Faust závěrečným dílem Sokurovovy tetralogie. (oficiální text distributora)
    Žánry:DramaFantasyHudební
    62%
    Neopětovaná láska a bezbřehá vášeň. Film, který vás vtáhne do světa dávno minulých dob, je strhující poutí plnou poetických i drsných záběrů. Sokurovův zvláštní film naléhavě poukazuje na lidské slabosti a chyby a znovuobjevuje Fausta jako hluboce lidský příběh. Snímek zaujme nevšedními hereckými výkony Johannese Zeilera, Hanny Schygully a Antona Adasinjského (frontmana divadelního uskupení DEREVO). Jakkoliv se Sokurov nechal volně inspirovat Goetheho příběhem, známý mýtus o zaprodání duše ďáblovi radikálně reinterpretuje. Faust je myslitelem a rebelem, avšak zároveň anonymním člověkem z masa a kostí, kterého ovládají vnitřní popudy chamtivosti a chtivosti. Po filmech Moloch (o Hitlerovi), Taurus (o Leninovi) a Slunce (o Hirohitovi) je Faust závěrečným dílem Sokurovovy tetralogie. (oficiální text distributora)
    Žánry:DramaFantasyHudební
    15
  • Horda
    Horda (2012)
    Film

    Mongolský středověký svět roku 1357 v ruské produkci režiséra Andreje Proškina, který natočil historický film plný násilí a brutality. Výpravný snímek sleduje nekonečné putování a nezlomnou víru v zázrak, který by měl vrátit sílu vládnoucímu mongolskému vůdci Velkému Khanovi a jeho stoupencům. Jedna vesnice za druhou je pleněna, dokud se nenajde vhodný léčitel či šaman schopný vyléčit královnu matku Taidulu, která znenadání ztratila zrak. Kruté nájezdy a nelítostné popravy nakonec zavedou válečníky k velkému čaroději, který má osud země ve svých rukou. (Febiofest)

    60%

    Mongolský středověký svět roku 1357 v ruské produkci režiséra Andreje Proškina, který natočil historický film plný násilí a brutality. Výpravný snímek sleduje nekonečné putování a nezlomnou víru v zázrak, který by měl vrátit sílu vládnoucímu mongolskému vůdci Velkému Khanovi a jeho stoupencům. Jedna vesnice za druhou je pleněna, dokud se nenajde vhodný léčitel či šaman schopný vyléčit královnu matku Taidulu, která znenadání ztratila zrak. Kruté nájezdy a nelítostné popravy nakonec zavedou válečníky k velkému čaroději, který má osud země ve svých rukou. (Febiofest)

    16
  • 17