Heda Melicherová

Hedviku (Hedu) Melicherovou pomohla přivést na svět její babička, která v byla Bratislavě porodní asistentkou. Vyrůstala pak na okraji Bratislavy v krásném prostředí zahrady svého dědy, kde pořádala svá dětská "divadelní" vystoupení. Začala chodit do baletu. Ale po prvním veřejném vystoupení usoudila, že to není nic pro ni. Protože byla zručná v šití (pomáhala své druhé babičce švadleně), absolvovala dvouleté studium na Odborné škole pre ženská povolania v Živnodome. Tam ji učila tvořit střihy paní učitelka Šarlota Mitická, která s nimi nacvičovala také lidové tanečky. Po škole, v roce 1949 dostala Heda nabídku na konkurs do budoucího Slovenského ľudového umeleckého kolektívu (SĽUK) a tak odjela do Sliača, kde ji přijali. Když se soubor stal profesionálním a přemístil se do Piešťan, soubor doznal velkých personálních změn. Heda vzpomíná, jak byl soubor roztroušen po celém městě a jak nacvičovali pokaždé v jiném prostoru. Nakonec našli ideální prostory v novogotickém zámku v Rusovciach. V roce 1961 si doplnila vzdělání studiem taneční pedagogiky na VŠMU. Pak byla asistentkou choreografa v SĽUK-u. Do roku 1995 vyučovala lidové tance a pohybovou výchovu na Konzervatóriu v Bratislave. Podílela sa na založení Hudobnej a tanečnej školy, později Tanečného konzervatória. V televizi působila jako dramaturgyně dokumentů s folklorní tématikou. Ještě v důchodu dávala do pořádku archiv SĽUKu. Byla jen jednou krátce vdaná za kolegu tanečníka Júliusa Antalíka, ale rozvedli se. Heda už se nikdy nevdala.a zůstala bezdětná. (EŠ)