6.2

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Joni Ruth White: Filmy a seriály

  • Polyester
    Polyester (1981)
    FilmRole: La Rue
    Doktor Arnold Švancnberg v úvodu filmu Polyester říká, že jeho producenti utratili nesčetné miliony dolarů a on sám strávil celé roky zavřený ve své laboratoři kvůli jediné věci – lidskému nosu. Skrzevá tento „frňák, raťafák, chobot, zoban, hébl, klofan“ k nám totiž podle jeho slov proudí „některé z nejhodnotnějších vněmů vůbec.“ Přesto ale donedávna zůstával orgánem, který byl filmovým uměním trestuhodně opomíjen. To se nyní mění díky jeho převratnému vynálezu – kartě Odorama. Stačí v příhodné chvíli setřít ochrannou vrstvu a přivonět a odéry ze světa stříbrného plátna proniknou až k vašemu čichovému ústrojí. Jeho revolučnímu objevu budou na projekci Festivalu otrlého diváka vystaveni i naši diváci, kteří u vstupu do sálu obdrží experimentální vzorky karet Odorama (jejich použití je přirozeně na vlastní nebezpečí a festival nemůže nést žádnou odpovědnost za případné zdravotní, psychické či jiné následky). Dr. Švancnberg navíc varuje: „Zakusíte některé pachy, které vás mohou šokovat.“ Každopádně není divu, že režisérem, který si tento bezprecedentní objev vzal pod svá křídla, byl proslulý „papež nevkusu“ John Waters, tvůrce legendárních Růžových plameňáků. V Polyesteru výrazně ubral na nechutnostech a postavil svůj film spíš na satirických dloubancích do malomešťácké mentality. I tak je ale příběh o trampotách manželky majitele vyhlášeného pornokina, kterou hraje transvestitní hvězda Plameňáků Divine, rozhodně maximálně výživným uměleckým zážitkem nejen pro váš nos. (Festival otrlého diváka)
    69%
    Doktor Arnold Švancnberg v úvodu filmu Polyester říká, že jeho producenti utratili nesčetné miliony dolarů a on sám strávil celé roky zavřený ve své laboratoři kvůli jediné věci – lidskému nosu. Skrzevá tento „frňák, raťafák, chobot, zoban, hébl, klofan“ k nám totiž podle jeho slov proudí „některé z nejhodnotnějších vněmů vůbec.“ Přesto ale donedávna zůstával orgánem, který byl filmovým uměním trestuhodně opomíjen. To se nyní mění díky jeho převratnému vynálezu – kartě Odorama. Stačí v příhodné chvíli setřít ochrannou vrstvu a přivonět a odéry ze světa stříbrného plátna proniknou až k vašemu čichovému ústrojí. Jeho revolučnímu objevu budou na projekci Festivalu otrlého diváka vystaveni i naši diváci, kteří u vstupu do sálu obdrží experimentální vzorky karet Odorama (jejich použití je přirozeně na vlastní nebezpečí a festival nemůže nést žádnou odpovědnost za případné zdravotní, psychické či jiné následky). Dr. Švancnberg navíc varuje: „Zakusíte některé pachy, které vás mohou šokovat.“ Každopádně není divu, že režisérem, který si tento bezprecedentní objev vzal pod svá křídla, byl proslulý „papež nevkusu“ John Waters, tvůrce legendárních Růžových plameňáků. V Polyesteru výrazně ubral na nechutnostech a postavil svůj film spíš na satirických dloubancích do malomešťácké mentality. I tak je ale příběh o trampotách manželky majitele vyhlášeného pornokina, kterou hraje transvestitní hvězda Plameňáků Divine, rozhodně maximálně výživným uměleckým zážitkem nejen pro váš nos. (Festival otrlého diváka)
    1
  • 2
  • 3
  • Špína z ulice
    Špína z ulice (1987)
    FilmRole: Old Lady Shopper

    Více než šedesát let staré laciné víno se dostane mezi bezdomovce a nadělá v jejich žaludcích pěknou paseku. Lépe řečeno, nadělá pěknou paseku z nich. První nebohý strávník se v křečích postupně rozteče na záchodové míse a další oběti ho bryskně následují. Psychopatický vietnamský veterán Bronson se mezitím prohlašuje za samozvaného krále místního smeťáku a zahajuje zde vládu teroru. Partička somráků nedaleko hraje házenou s utrženým penisem svého méně šťastného kolegy. Život na ulici v New Yorku není zkrátka žádný med. Tedy alespoň v horečnaté fantazii tvůrců osmdesátkového body hororu Špína z ulice. Jejich dílko je poctivě žluklá a zahumusená otrlá balada z hadrů, ve které je každé klišé o bezdomovcích nestoudně přefouknuto do groteskních rozměrů. „Napsal jsem to tak, abych demokraticky urazil každou komunitu na světě,“ popisuje svůj umělecký záměr scenárista a producent Roy Frumkes. Exploatační kabaret hnusu, černého humoru a sociálního pekla režíroval J. Michael Muro, který se později uchytil jako kameraman v Hollywoodu, kde svůj hledáček přesunul od špinavých skládek ke slušnějším, ale také nudnějším výjevům ve filmech jako Tanec s vlky nebo Crash. Coby technik na této produkci získával rovněž ostruhy pozdější blockbusterový režisér Bryan Singer. Abyste plně zapadli do nálady Špíny z ulice, doporučujeme se několik dní před projekcí nemýt a neměnit si oblečení. Po skončení filmu totiž dost možná dostanete touhu se pořádně osprchovat. (Festival otrlého diváka 2017)

    56%

    Více než šedesát let staré laciné víno se dostane mezi bezdomovce a nadělá v jejich žaludcích pěknou paseku. Lépe řečeno, nadělá pěknou paseku z nich. První nebohý strávník se v křečích postupně rozteče na záchodové míse a další oběti ho bryskně následují. Psychopatický vietnamský veterán Bronson se mezitím prohlašuje za samozvaného krále místního smeťáku a zahajuje zde vládu teroru. Partička somráků nedaleko hraje házenou s utrženým penisem svého méně šťastného kolegy. Život na ulici v New Yorku není zkrátka žádný med. Tedy alespoň v horečnaté fantazii tvůrců osmdesátkového body hororu Špína z ulice. Jejich dílko je poctivě žluklá a zahumusená otrlá balada z hadrů, ve které je každé klišé o bezdomovcích nestoudně přefouknuto do groteskních rozměrů. „Napsal jsem to tak, abych demokraticky urazil každou komunitu na světě,“ popisuje svůj umělecký záměr scenárista a producent Roy Frumkes. Exploatační kabaret hnusu, černého humoru a sociálního pekla režíroval J. Michael Muro, který se později uchytil jako kameraman v Hollywoodu, kde svůj hledáček přesunul od špinavých skládek ke slušnějším, ale také nudnějším výjevům ve filmech jako Tanec s vlky nebo Crash. Coby technik na této produkci získával rovněž ostruhy pozdější blockbusterový režisér Bryan Singer. Abyste plně zapadli do nálady Špíny z ulice, doporučujeme se několik dní před projekcí nemýt a neměnit si oblečení. Po skončení filmu totiž dost možná dostanete touhu se pořádně osprchovat. (Festival otrlého diváka 2017)

    4