?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Laura De Marchi: Filmy a seriály

  • Kaos
    Kaos (1984)
    Film

    Čtyři tváře Sicílie. Italský film natočený na motivy Novel na celý rok Luigiho Pirandella.
    Prolog: Vysoko ve skalách chytí pastýři krkavce, sedícího jako samička na vejcích. To je pro ně důvod, aby ptáka začali týrat. Házejí po něm vejce a nakonec mu na krk uvážou zvonec. Krkavec krouží nad krajinou, ze své výše pozoruje „chaos" lidských životů a duší. A tam, kam zamíří svůj let, se po čtyřikráte odehraje příběh... „Jsem synem Chaosu. Ne přeneseně, zcela skutečně. Narodil jsem se ve vsi poblíž hustého lesa, kterému místní lidé říkali Cavusu, což je nářeční zkomolenina řeckého slova „chaos"." Těmito slovy Luigiho Pirandella je uveden snímek Kaos Paola a Vittoria Tavianiových. Čtyři příběhy filmu, jeho prolog a epilog, převzali tvůrci z Pirandellova rozsáhlého cyklu Novely na celý rok (psal je v letech 1901–1919, souhrnně vyšly roku 1922), jenž měl podat co nejcelistvější obraz Sicílie a všech tamních společenských vrstev.

    Bratři Tavianiové si vybrali příběhy z venkovského prostředí a usilovali nejen o postižení přirozenosti, krásy, bizarnosti a krutosti tohoto mikrosvěta, ale i hodnot nadčasových: takřka mýtických forem myšlení a prožívání. Vyprávějí o matce, upínající se k synům v zámoří a odmítající toho, kterého má nablízku (Jiný syn), o manželovi, který zatajil před ženou svou chorobu podněcovanou úplňkem měsíce (Měsíční nemoc), o hrnčíři, jenž sám sebe uvězní v obřím džbánu (Džbán), o chudých horalech, dožadujících se vlastního hřbitova (Rekviem)... Vyprávějí o tom všem s klasickým nadhledem (ten je ostatně symbolizován leitmotivem letícího krkavce a pohledem z jeho perspektivy) a s neobvyklou, až udivující stylizací rytmu a obrazového ztvárnění. Sami bratři Tavianiové o Kaosu řekli: „...Pirandello ve vesnických povídkách přistupuje ke svým hrdinům s ostychem, respektem a soucitem k jejich těžké práci, s pochopením pro jejich pověry a předsudky. Nám se však zamlouvá ještě něco jiného: povídky, které jsme vybrali, nevymyslel autor, vyprávěla mu je jeho matka Maristelle... Jestliže Fellini tvoří skutečnost v divadle, my vytváříme divadlo ve skutečnosti. Proto milujeme Sicílii. Tam je epika vždy přirozená." (citace z polského Filmu 18/87, str. 15) (Česká televize)

    77%

    Čtyři tváře Sicílie. Italský film natočený na motivy Novel na celý rok Luigiho Pirandella.
    Prolog: Vysoko ve skalách chytí pastýři krkavce, sedícího jako samička na vejcích. To je pro ně důvod, aby ptáka začali týrat. Házejí po něm vejce a nakonec mu na krk uvážou zvonec. Krkavec krouží nad krajinou, ze své výše pozoruje „chaos" lidských životů a duší. A tam, kam zamíří svůj let, se po čtyřikráte odehraje příběh... „Jsem synem Chaosu. Ne přeneseně, zcela skutečně. Narodil jsem se ve vsi poblíž hustého lesa, kterému místní lidé říkali Cavusu, což je nářeční zkomolenina řeckého slova „chaos"." Těmito slovy Luigiho Pirandella je uveden snímek Kaos Paola a Vittoria Tavianiových. Čtyři příběhy filmu, jeho prolog a epilog, převzali tvůrci z Pirandellova rozsáhlého cyklu Novely na celý rok (psal je v letech 1901–1919, souhrnně vyšly roku 1922), jenž měl podat co nejcelistvější obraz Sicílie a všech tamních společenských vrstev.

    Bratři Tavianiové si vybrali příběhy z venkovského prostředí a usilovali nejen o postižení přirozenosti, krásy, bizarnosti a krutosti tohoto mikrosvěta, ale i hodnot nadčasových: takřka mýtických forem myšlení a prožívání. Vyprávějí o matce, upínající se k synům v zámoří a odmítající toho, kterého má nablízku (Jiný syn), o manželovi, který zatajil před ženou svou chorobu podněcovanou úplňkem měsíce (Měsíční nemoc), o hrnčíři, jenž sám sebe uvězní v obřím džbánu (Džbán), o chudých horalech, dožadujících se vlastního hřbitova (Rekviem)... Vyprávějí o tom všem s klasickým nadhledem (ten je ostatně symbolizován leitmotivem letícího krkavce a pohledem z jeho perspektivy) a s neobvyklou, až udivující stylizací rytmu a obrazového ztvárnění. Sami bratři Tavianiové o Kaosu řekli: „...Pirandello ve vesnických povídkách přistupuje ke svým hrdinům s ostychem, respektem a soucitem k jejich těžké práci, s pochopením pro jejich pověry a předsudky. Nám se však zamlouvá ještě něco jiného: povídky, které jsme vybrali, nevymyslel autor, vyprávěla mu je jeho matka Maristelle... Jestliže Fellini tvoří skutečnost v divadle, my vytváříme divadlo ve skutečnosti. Proto milujeme Sicílii. Tam je epika vždy přirozená." (citace z polského Filmu 18/87, str. 15) (Česká televize)

    1
  • Nostalgie
    Nostalgie (1983)
    FilmRole: žena s ručníkem
    Spisovatel Andrej Gorčakov, jenž je v Itálii ponořen do studia života a díla ruského skladatele Sosnovského, je stižen návalem stejné choroby, jež rozdírala již hudebníkovu duši - nostalgií, typicky ruským steskem po rodné zemi, z níž se lze vyléčit jedině návratem. Vize domova, probíhající před Andrejovým vnitřním zrakem, dokumentují stav jeho nitra, jež najde spirituální protějšek v postavě italského podivína Doménica. Ten v přesvědčení o hrozící zkáze světa naléhá na Andreje, a přiměje ho k symbolickému rituálu v lázeňském bazénu, po jehož vykonání údajně bude svět spasen. Andrej po obětování klesne k zemi ve chvíli, kdy Doménico před zraky duševně postižených diváků na římském náměstí páchá autodafé. V Tarkovského příběhu dojde Andrej Gorčakov k vnitřnímu smíru až v závěrečném imponujícím obraze, v němž se završuje mystická linie živlů ohně a vody, procházející Nostalgií.
    76%
    Spisovatel Andrej Gorčakov, jenž je v Itálii ponořen do studia života a díla ruského skladatele Sosnovského, je stižen návalem stejné choroby, jež rozdírala již hudebníkovu duši - nostalgií, typicky ruským steskem po rodné zemi, z níž se lze vyléčit jedině návratem. Vize domova, probíhající před Andrejovým vnitřním zrakem, dokumentují stav jeho nitra, jež najde spirituální protějšek v postavě italského podivína Doménica. Ten v přesvědčení o hrozící zkáze světa naléhá na Andreje, a přiměje ho k symbolickému rituálu v lázeňském bazénu, po jehož vykonání údajně bude svět spasen. Andrej po obětování klesne k zemi ve chvíli, kdy Doménico před zraky duševně postižených diváků na římském náměstí páchá autodafé. V Tarkovského příběhu dojde Andrej Gorčakov k vnitřnímu smíru až v závěrečném imponujícím obraze, v němž se završuje mystická linie živlů ohně a vody, procházející Nostalgií.
    2
  • Mám strach
    Mám strach (1977)
    FilmRole: Elsa Meroni
    75%
    3
  • 4
  • 5