Ivo Toman

Ivo Toman (10. března 1924 Praha – 23. prosince 1994 Praha) byl český scenárista a filmový režisér, který se významně zapsal do historie české kinematografie především svými válečnými a kriminálními snímky. Počátky kariéry a vzdělání Ivo Toman studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ačkoliv studia nikdy formálně nedokončil. Již během studií však spolupracoval s režisérem Bořivojem Zemanem jako spoluscenárista a asistent režie u krátkých filmů, mezi něž patřily například Vzpoura hraček či Boj proti ztrátám. I když vystudoval osm semestrů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia nikdy nedokončil. Ale už jako student spolupracoval s režisérem Bořivojem Zemanem jako spoluscenárista a asistent režie u krátkých filmů (př. VZPOURA HRAČEK, BOJ PROTI ZTRÁTÁM). Současně získával zkušenosti v zahraničí, když spolupracoval v Polsku a v Jugoslávii s holandským dokumentárním režisérem Jorisem Ivensem. Po roce 1948 se vrátil do Československa a začal natáčet různé krátké filmy. Od roku 1949 se stal režisérem Československého armádního filmu, kde dosáhl hodnosti podplukovníka v záloze a uměleckého šéfa. Filmová tvorba V oblasti hraného filmu debutoval v roce 1955 válečným snímkem Tanková brigáda, který natočil ještě v produkci Československého armádního filmu. Jako režisér hrané filmu debutoval válečným snímkem, ještě v produkci Československého armádního filmu, TANKOVÁ BRIGÁDA (1955) o bojích první československé brigády z roku 1944. Film zachycoval boje I. Československé tankové brigády po boku Sovětské armády za druhé světové války. Zachytil v něm krvavou bitvu o Dukelský průsmyk a její vítězný postup k Ostravě. O rok později natočil komedii z vojenského prostředí Váhavý střelec (1956), která pojednávala o odchodu nesmělého hodináře Martina (Jan Tříska) na základní vojenskou službu a již byla plně v produkci Filmového studia Barrandov. V 60. letech pokračoval ve své tvorbě politicky exponovaným dramatem Pevnost na Rýně (1962), odehrávajícím se v zajateckým táboře spojeneckých generálů. V hlavních rolích se představili Karel Höger, Bohumil Šmída, Wilhelm Koch-Hooge, Radovan Lukavský a Oldřich Velen. Do žánru kriminálního filmu vstoupil snímkem Slečny přijdou později (1966), kde má svoji roli i Olga Schoberová, která se později prosadila i v Hollywoodu. V 60. letech ještě natočil pro Československý armádní film dva krátké hrané filmy Náboj (1963) a Rána pod pás (1968). Vrchol kariéry V 70. letech vytvořil Ivo Toman několik významných děl. V roce 1974 natočil podle scénáře Jaroslava Dietla film Zbraně pro Prahu, který se vrací ke květnovému povstání pražského lidu. Za tento film získal Národní cenu České socialistické republiky společně s kameramanem Josefem Illíkem, hudebním skladatelem Jiřím Šustem a hercem Karlem Hlušičkou za přesvědčivé ztvárnění boje českého lidu a jeho pomoci bojující Praze v květnových dnech 1945. Z prostředí pohraničníků čerpal náměty k povídkovému filmu Boty plné vody (1976), odehrávajícímu se v zasněžených šumavských horách. V roce 1977 natočil v koprodukci s Mongolskem dobrodružný film Ve znamení Tyrkysové hory, příběh o společné expedici tamních a československých geologů, která v odlehlých horských oblastech marně hledá ložiska měděné rudy. Profesor Pudil (Josef Langmiler) se rozhodne inspirovat lidovou pověstí o Tyrkysové hoře. Snímek vyniká především záběry krásné mongolské krajiny, které jsou dílem zkušeného kameramana Josefa Illíka. Zajímavostí je, že během natáčení filmu si Slávka Budínová v Mongolsku vzala Ivo Tomana. Vzhledem k tomu, že s sebou neměla svatební šaty, musela si je vypůjčit v Mongolsku od místních obyvatel. Pozdní tvorba a odkaz Mezi jeho nejvýraznější díla patří kriminální drama Vražedné pochybnosti (1978) s vynikajícími výkony Miroslava Macháčka v úloze Milana Peška, neprávem podezřelého z úchylných vražd malých holčiček, a Slávky Budínové s Iljou Rackem. Svou režijní filmografii zakončil před odchodem do penze dobrodružným koprodukčním filmem s Bulharskem Vrak (1983), natočeným podle stejnojmenného románu Roberta Louise Stevensona. Kromě celovečerních filmů natáčel Ivo Toman také pro televizi, například snímky Jak se naučit švédsky (1979), Kozel v kufru (1979), Vánoce u Matěnů (1976) a další. Ivo Toman se ve své tvorbě zaobíral nejčastěji náměty z vojenského prostředí, dobrodružným žánrem, kriminálním nebo vojenským, ojediněle i komediálním. Často jeho snímky nesly politický a občanský podtext a postoj. Za svou práci získal několik ocenění, včetně Státní ceny, kterou obdržel na osobní návrh prezidenta za dokumentární film Přehlídka (1951) a již zmíněné Národní ceny ČSR za film Zbraně pro Prahu (1975). Od roku 1977 byla jeho manželkou vynikající česká charakterní herečka Slávka Budínová (1924 – 2002), kterou často a rád obsazoval do svých projektů. Režisér a scenárista Ivo Toman zemřel 23. prosince 1994 v Praze ve věku sedmdesáti let.