Vladimír Čech

Vladimír Čech, narozen 25. října 1914 v Českých Budějovicích, zemřel 2. února 1992 v Praze, byl významný československý filmový režisér a scenárista. Narodil se jako Vladimír Zdeněk Hetzl, později přijal příjmení Přikryl po svém nevlastním otci, který ho adoptoval v roce 1931. Počátky kariéry a první filmové zkušenosti Vladimír Čech se k filmu dostal již jako student pražského gymnázia, kdy si ho na základě konkurzu vybrali režiséři Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann pro roli studenta Čermáka v dramatu Před maturitou (1932). O rok později si zahrál menší roli tanečníka ve Vančurově filmu Na sluneční straně (1933). Začal studovat medicínu na Univerzitě Karlově (1933-1937), ale studium nedokončil. Za okupace pracoval jako divadelní, rozhlasový a filmový kritik. S E. F. Burianem spolupracoval na scénáři filmu Věra Lukášová (1939). Po válce se zúčastnil první české záchranné mise do koncentračního tábora Buchenwald, kde v květnu 1945 natočil reportáž o nacistických zločinech. Pomáhal při procesech v koncentračních táborech, repatriaci vězňů a působil v Komisi pro stíhání válečných zločinců. Své zkušenosti z pátrání po germanizovaných dětech využil ve středometrážním hraném filmu Nerozumím (1947) o shledání lidické holčičky s její matkou. Natáčel také při Soudu národů v Norimberku, kterého se zúčastnil jako filmový zpravodaj. Režijní debut a první úspěchy V roce 1949 realizoval svůj první celovečerní hraný film Divá Bára. Tento snímek byl natočen podle povídky Boženy Němcové z roku 1856. Film vypráví příběh Báry, která se narodí během bouře, při níž zemře její matka. Proto má odmalička pověst prokleté divé dívky. Mladá žena však svým chováním mýtus o své osobě vyvrací. Nedostupná je jenom vůči neodbytným nápadníkům, mezi nimiž vyčnívají hlavně Vojta s Josífkem. Jinak ráda pomáhá všem potřebným. Při jedné takové nezištné službě se seznámí s myslivcem. Ten ji okouzlí, stejně jako ona jeho. Že mu na předsudcích nezáleží, dokáže později například tím, že se jako jediný nenechá odradit od tance s ní. Film Divá Bára byl prvním československým hraným filmem, který se promítal v Austrálii. Byl to filmový debut brněnské divadelní herečky Vlasty Fialové, kterou do role vybrali na základě konkursu i pro její plavecké schopnosti. Titul byl prodán do řady zemí a Vlastička Fialová prý patřila v Latinské Americe k obdivovaným filmovým divám. Vrchol tvorby a detektivní trilogie Vladimír Čech točil dobrodružné a špionážní filmy, detektivky, historické filmy a moralistní komedie. Známější je jeho dráha režiséra hraných filmů. V 60. letech slavil úspěch s dodnes populárními detektivkami s Karlem Högerem coby kapitánem Tůmou (105% alibi, 1959; Kde alibi nestačí, 1961; Alibi na vodě, 1965). Aktivně filmoval i v období normalizace. Spisovatel a scenárista Jiří Marek se do historie české detektivky nezapsal jen televizním seriálem Hříšní lidé města pražského, ale i posledním dílem filmové trilogie spojené s postavami kriminalistů Tůmy a Líbala. Po filmech 105 % alibi (1959) a Kde alibi nestačí (1961) se režie snímku Alibi na vodě opět ujal zkušený Vladimír Čech. Dvojice ostrovtipných kriminalistů se tentokrát pouští do pátrání po vrahovi krásné manekýnky Zuzany. Tu ukryl režisér Konrád na hausbót zakotvený v malé zátoce a tajně pak natáčel pátrání policie po zmizelé dívce. Práce na experimentálním snímku se změní v reálné drama ve chvíli, kdy je Zuzana zavražděna. Pátrání v mondénním prostředí pražských filmařů komplikuje skutečnost, že téměř všichni podezřelí mají alibi… Další významné filmy a ocenění Mezi jeho další významné filmy patří Expres z Norimberka (1953), který byl oceněn na Filmovém festivalu pracujících. Natočil také snímek Klíč, za který 28. června 1971 během zakončení letní části Filmového festivalu pracujících získal první cenu. K Čechovým dílům se řadí také: Kohout plaší smrt (scénář, režie), Mezi námi zloději (scénář, režie) a První a poslední (režie). Ve druhé polovině dvacátého století lze hovořit o vrcholu režisérského působení Vladimíra Čecha, za které byl v roce 1965 odměněn vyznamenáním Za vynikající práci a v roce 1976 udělením titulu Zasloužilého umělce. Pozdní tvorba a odkaz V pozdější fázi své kariéry natočil film V hlavní roli Oldřich Nový (1980). Když se připravoval tento film, počítalo se samozřejmě s účastí Oldřicha Nového v titulní roli. Jeden z hlavních představitelů, Jiří Suchý, se ale nesměl objevit před kamerou, a tak od projektu ustoupil i režisér Rudolf Adler. Vladimír Čech, který natáčení převzal, nepozval před kameru ani samotného Oldřicha Nového a film natočil v podobě, jak ho známe. V osmdesátých letech jeho režisérská kariéra skončila, neboť v roce 1984 odešel do penze. Vladimír Čech zemřel 2. února 1992 v Praze. Velká část jeho pozůstalosti se do Národního filmového archivu dostala prostřednictvím jeho syna Petra Přikryla v roce 2001. Vladimír Čech patří mezi významné osobnosti české kinematografie, který svou tvorbou zasáhl do několika filmových žánrů. Jeho detektivní trilogie s Karlem Högerem v hlavní roli patří dodnes k oblíbeným snímkům české kinematografie. Přestože většina jeho tvorby je ideologicky zabarvená , zanechal po sobě řadu filmů, které se zapsaly do historie českého filmu.