?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Robert Maier: Filmy a seriály

  • Hairspray
    Hairspray (1988)
    Film
    • iTunes
    69%
    1
  • Polyester
    Polyester (1981)
    Film
    Doktor Arnold Švancnberg v úvodu filmu Polyester říká, že jeho producenti utratili nesčetné miliony dolarů a on sám strávil celé roky zavřený ve své laboratoři kvůli jediné věci – lidskému nosu. Skrzevá tento „frňák, raťafák, chobot, zoban, hébl, klofan“ k nám totiž podle jeho slov proudí „některé z nejhodnotnějších vněmů vůbec.“ Přesto ale donedávna zůstával orgánem, který byl filmovým uměním trestuhodně opomíjen. To se nyní mění díky jeho převratnému vynálezu – kartě Odorama. Stačí v příhodné chvíli setřít ochrannou vrstvu a přivonět a odéry ze světa stříbrného plátna proniknou až k vašemu čichovému ústrojí. Jeho revolučnímu objevu budou na projekci Festivalu otrlého diváka vystaveni i naši diváci, kteří u vstupu do sálu obdrží experimentální vzorky karet Odorama (jejich použití je přirozeně na vlastní nebezpečí a festival nemůže nést žádnou odpovědnost za případné zdravotní, psychické či jiné následky). Dr. Švancnberg navíc varuje: „Zakusíte některé pachy, které vás mohou šokovat.“ Každopádně není divu, že režisérem, který si tento bezprecedentní objev vzal pod svá křídla, byl proslulý „papež nevkusu“ John Waters, tvůrce legendárních Růžových plameňáků. V Polyesteru výrazně ubral na nechutnostech a postavil svůj film spíš na satirických dloubancích do malomešťácké mentality. I tak je ale příběh o trampotách manželky majitele vyhlášeného pornokina, kterou hraje transvestitní hvězda Plameňáků Divine, rozhodně maximálně výživným uměleckým zážitkem nejen pro váš nos. (Festival otrlého diváka)
    69%
    Doktor Arnold Švancnberg v úvodu filmu Polyester říká, že jeho producenti utratili nesčetné miliony dolarů a on sám strávil celé roky zavřený ve své laboratoři kvůli jediné věci – lidskému nosu. Skrzevá tento „frňák, raťafák, chobot, zoban, hébl, klofan“ k nám totiž podle jeho slov proudí „některé z nejhodnotnějších vněmů vůbec.“ Přesto ale donedávna zůstával orgánem, který byl filmovým uměním trestuhodně opomíjen. To se nyní mění díky jeho převratnému vynálezu – kartě Odorama. Stačí v příhodné chvíli setřít ochrannou vrstvu a přivonět a odéry ze světa stříbrného plátna proniknou až k vašemu čichovému ústrojí. Jeho revolučnímu objevu budou na projekci Festivalu otrlého diváka vystaveni i naši diváci, kteří u vstupu do sálu obdrží experimentální vzorky karet Odorama (jejich použití je přirozeně na vlastní nebezpečí a festival nemůže nést žádnou odpovědnost za případné zdravotní, psychické či jiné následky). Dr. Švancnberg navíc varuje: „Zakusíte některé pachy, které vás mohou šokovat.“ Každopádně není divu, že režisérem, který si tento bezprecedentní objev vzal pod svá křídla, byl proslulý „papež nevkusu“ John Waters, tvůrce legendárních Růžových plameňáků. V Polyesteru výrazně ubral na nechutnostech a postavil svůj film spíš na satirických dloubancích do malomešťácké mentality. I tak je ale příběh o trampotách manželky majitele vyhlášeného pornokina, kterou hraje transvestitní hvězda Plameňáků Divine, rozhodně maximálně výživným uměleckým zážitkem nejen pro váš nos. (Festival otrlého diváka)
    2
  • Dům milosrdných sester
    Dům milosrdných sester (1982)
    Film
    • iTunes
    Zahodit bělostné taláry a před odjezdem z kampusu ještě pořádně zapít konec univerzitního studia. Takový byl plán sesterstva Pí Théta. Jenže matrona Slaterová na své koleji nic podobného nestrpí a dívky si tak budou muset večírek vynutit. Stačí ale jediná chyba a namísto bezuzdné zábavy musí sedmero čerstvých absolventek řešit, kam uklidit mrtvolu a kdo se je v domě plném lidí snaží jednu po druhé umlčet. Tento nízkorozpočtový debut se krátce po uvedení do amerických kin stal hitem a dodnes si drží čestné místo v pantheonu slasherů. V našich končinách je už známý méně, v policích videopůjčoven jste na něj ale mohli narazit pod názvem Dům u milosrdných sester. A přestože umíme docenit kouzlo otrockého překladu hraničící s retardací, rozhodli jsme se tuto klasiku uvést na plátno s přiléhavějším titulem. Začínající režisér a scenárista Mark Rosman se totiž ve zdánlivě rutinní osmdesátkové vyvražďovačce snaží vyrovnat svým filmovým vzorům: Henri-Georges Clouzotovi, Mario Bavovi a Brianu De Palmovi. Do děje tak výrazně promlouvá mizanscéna i psychologie hrdinek, přičemž si žádná z postav nemůže hrát na neviňátko. Pastelové barvy brzkého léta se pak protemňují od chvíle, kdy si správcová dovolí říct partě privilegovaných studentek kategorické ne, a následně je zcela překryjí hluboké noční tóny paranoie, zbabělosti a sadismu. (Festival otrlého diváka)
    57%
    Zahodit bělostné taláry a před odjezdem z kampusu ještě pořádně zapít konec univerzitního studia. Takový byl plán sesterstva Pí Théta. Jenže matrona Slaterová na své koleji nic podobného nestrpí a dívky si tak budou muset večírek vynutit. Stačí ale jediná chyba a namísto bezuzdné zábavy musí sedmero čerstvých absolventek řešit, kam uklidit mrtvolu a kdo se je v domě plném lidí snaží jednu po druhé umlčet. Tento nízkorozpočtový debut se krátce po uvedení do amerických kin stal hitem a dodnes si drží čestné místo v pantheonu slasherů. V našich končinách je už známý méně, v policích videopůjčoven jste na něj ale mohli narazit pod názvem Dům u milosrdných sester. A přestože umíme docenit kouzlo otrockého překladu hraničící s retardací, rozhodli jsme se tuto klasiku uvést na plátno s přiléhavějším titulem. Začínající režisér a scenárista Mark Rosman se totiž ve zdánlivě rutinní osmdesátkové vyvražďovačce snaží vyrovnat svým filmovým vzorům: Henri-Georges Clouzotovi, Mario Bavovi a Brianu De Palmovi. Do děje tak výrazně promlouvá mizanscéna i psychologie hrdinek, přičemž si žádná z postav nemůže hrát na neviňátko. Pastelové barvy brzkého léta se pak protemňují od chvíle, kdy si správcová dovolí říct partě privilegovaných studentek kategorické ne, a následně je zcela překryjí hluboké noční tóny paranoie, zbabělosti a sadismu. (Festival otrlého diváka)
    3