7.3

Jacques Léonard: Filmy a seriály

  • Druhý dech
    Druhý dech (1966)
    FilmRole: Henri Tourneur

    Jean-Pierre Melville je považován za francouzského režiséra kriminálních filmů, pro nějž je charakteristické členění děje do výrazně akčních scén. Druhý dech patří možná jako první v jeho filmografii k těm, v nichž se kriminální zápletka umně propojuje s akcí. Přestože vznik filmu byl komplikovaný a jeho výslednou podobu ovlivnila řada kompromisů, pro režiséra jde o klíčový snímek řadící se svým stylem k americkému filmu noir. Filmová podoba příběhu se tentokrát dost výrazně odlišuje od své literární předlohy. Kniha je více dokumentárním soupisem skutečných událostí, zatímco filmový příběh se stává jejich symbolickým propojením, což vyplývá z faktu, že Melvilla nikdy nezajímal realismus ve filmu. Do popředí se dostává jedna z výrazných charakteristik autorova stylu – detailně natočený průběh zločinu. Zatímco v románu jde o velmi stručnou scénu, na plátně se z ní stává mistrovský výjev. Naopak režisér nakonec vystřihl scény mučení, ačkoliv to ani nebylo nařízeno cenzurní komisí. Více než kdy předtím si uvědomíme, že díky bravurnímu zvládnutí střihu a kamery se v jeho filmech čím dál tím častěji stává hlavním hrdinou čas. Nakonec je jedno, že sledujeme osudy zločince s přezdívkou Gu (Lino Ventura), který se po útěku z vězení snaží dostat k penězům, aby dosáhl finanční nezávislosti a mohl prchnout do Itálie. Formálně způsob vyprávění převažuje nad zápletkou, na níž je nejzajímavější, že jde o další variaci na téma zrady a vztahů mezi zločincem a policejním komisařem. (MFF Karlovy Vary)

    78%

    Jean-Pierre Melville je považován za francouzského režiséra kriminálních filmů, pro nějž je charakteristické členění děje do výrazně akčních scén. Druhý dech patří možná jako první v jeho filmografii k těm, v nichž se kriminální zápletka umně propojuje s akcí. Přestože vznik filmu byl komplikovaný a jeho výslednou podobu ovlivnila řada kompromisů, pro režiséra jde o klíčový snímek řadící se svým stylem k americkému filmu noir. Filmová podoba příběhu se tentokrát dost výrazně odlišuje od své literární předlohy. Kniha je více dokumentárním soupisem skutečných událostí, zatímco filmový příběh se stává jejich symbolickým propojením, což vyplývá z faktu, že Melvilla nikdy nezajímal realismus ve filmu. Do popředí se dostává jedna z výrazných charakteristik autorova stylu – detailně natočený průběh zločinu. Zatímco v románu jde o velmi stručnou scénu, na plátně se z ní stává mistrovský výjev. Naopak režisér nakonec vystřihl scény mučení, ačkoliv to ani nebylo nařízeno cenzurní komisí. Více než kdy předtím si uvědomíme, že díky bravurnímu zvládnutí střihu a kamery se v jeho filmech čím dál tím častěji stává hlavním hrdinou čas. Nakonec je jedno, že sledujeme osudy zločince s přezdívkou Gu (Lino Ventura), který se po útěku z vězení snaží dostat k penězům, aby dosáhl finanční nezávislosti a mohl prchnout do Itálie. Formálně způsob vyprávění převažuje nad zápletkou, na níž je nejzajímavější, že jde o další variaci na téma zrady a vztahů mezi zločincem a policejním komisařem. (MFF Karlovy Vary)

    1
  • Armáda stínů
    Armáda stínů (1969)
    FilmRole: War Camp Prisoner (uncredited)
    • iTunes
    Napínavým příběhem oslavujícím francouzský odboj za II. světové války se režisér vrací k poměrně osobnímu tématu. Detaily o jeho působení v odboji zůstávají z větší částí záhadou, lze však věřit tomu, že sám byl součástí ilegálního odboje. V roce 1943 pobýval v Londýně, kde přečetl dvě nejvýznamnější literární díla francouzské literatury, která vznikla během války – Moře mlčí a Armádu stínů Josepha Kessela. Filmovou adaptací prvního díla zahájil svou kariéru; k druhému se dostal ve svých jednapadesáti letech. Scénář se poměrně věrně drží literární předlohy, i když několik drobných změn režisér přece jen provedl. Hlavní linii tvoří detailní popis fungování odbojářské špionážní a záškodnické sítě, který je vykreslen téměř jako detektivní film, ovšem s reálnými postavami. Zatímco autor literární předlohy musel totožnost svých hrdinů maskovat, Melville ji záměrně odhaluje, protože ji považuje za nejpřesnější vyjádření podstaty odboje. Vynecháním emocionálních výlevů v ději zase zachovává čistý odraz doby a právě nadřazení zájmů formy nad počitky je u Melvilla charakteristickým postupem dvojznačnosti, která je silně přítomná téměř ve všech jeho filmech. Také v Armádě stínů je věnována zvláštní pozornost kvalitě barev. Obraz je laděn do monochromatického šerosvitu s odstíny béžové a vždy v jednobarevném tónu.(MFF Karlovy Vary)
    77%
    Napínavým příběhem oslavujícím francouzský odboj za II. světové války se režisér vrací k poměrně osobnímu tématu. Detaily o jeho působení v odboji zůstávají z větší částí záhadou, lze však věřit tomu, že sám byl součástí ilegálního odboje. V roce 1943 pobýval v Londýně, kde přečetl dvě nejvýznamnější literární díla francouzské literatury, která vznikla během války – Moře mlčí a Armádu stínů Josepha Kessela. Filmovou adaptací prvního díla zahájil svou kariéru; k druhému se dostal ve svých jednapadesáti letech. Scénář se poměrně věrně drží literární předlohy, i když několik drobných změn režisér přece jen provedl. Hlavní linii tvoří detailní popis fungování odbojářské špionážní a záškodnické sítě, který je vykreslen téměř jako detektivní film, ovšem s reálnými postavami. Zatímco autor literární předlohy musel totožnost svých hrdinů maskovat, Melville ji záměrně odhaluje, protože ji považuje za nejpřesnější vyjádření podstaty odboje. Vynecháním emocionálních výlevů v ději zase zachovává čistý odraz doby a právě nadřazení zájmů formy nad počitky je u Melvilla charakteristickým postupem dvojznačnosti, která je silně přítomná téměř ve všech jeho filmech. Také v Armádě stínů je věnována zvláštní pozornost kvalitě barev. Obraz je laděn do monochromatického šerosvitu s odstíny béžové a vždy v jednobarevném tónu.(MFF Karlovy Vary)
    2
  • Samuraj
    Samuraj (1967)
    FilmRole: Garcia
    • iVysílání
    76%
    3
  • Sicilský klan
    Sicilský klan (1969)
    FilmRole: Plane Ticket Hoodlum (uncredited)
    Roger Sartet má za sebou bohatou kriminální minulost. Osudnou se mu stala poslední loupež v klenotnictví, po které byl brzy odhalen a po přestřelce dopaden. Po ukončení předběžného vyšetřování převáží policie Rogera do jiného vězení. Během transportu jim však vězeň za pomoci tzv. sicilského klanu uteče. Klan tvoří rodina Manalesových, v čele s otcem Vittoriem. Společně totiž plánují další velkou loupež, protože Roger ve vězení vytáhl ze svého spoluvězně plán zabezpečovacího zařízení, které instaloval ve vile Borgese. Tam se právě koná výstava šperků v hodnotě padesáti milionů dolarů
    76%
    Roger Sartet má za sebou bohatou kriminální minulost. Osudnou se mu stala poslední loupež v klenotnictví, po které byl brzy odhalen a po přestřelce dopaden. Po ukončení předběžného vyšetřování převáží policie Rogera do jiného vězení. Během transportu jim však vězeň za pomoci tzv. sicilského klanu uteče. Klan tvoří rodina Manalesových, v čele s otcem Vittoriem. Společně totiž plánují další velkou loupež, protože Roger ve vězení vytáhl ze svého spoluvězně plán zabezpečovacího zařízení, které instaloval ve vile Borgese. Tam se právě koná výstava šperků v hodnotě padesáti milionů dolarů
    4
  • Osudový kruh
    Osudový kruh (1970)
    FilmRole: Policeman
    • iVysílání
    • iTunes
    74%
    5
  • Práskač
    Práskač (1962)
    FilmRole: A police inspector
    71%
    6
  • Paris brűle-t-il?
    Paris brűle-t-il? (1966)
    FilmRole: American soldier (uncredited)
    Významný francouzský režisér René Clément se ve své práci pravidelně a systematicky vracel k událostem druhé světové války. Film Paris brûle-t-il? byl natočen v průběhu roku 1966 jako téměř tříhodinový epos o hrdinství Francouzů v době osvobozovacích bojů v srpnu 1944. Film byl kvůli použití autentických záběrů z konce války natočen celý černobíle. Žádný ze zúčastněných herců nedostal vzhledem k typu snímku a obrovskému množství hrajících nijak velký prostor, nicméně objevila se zde řada významných osobností francouzského, amerického i německého filmu. Ve francouzské kinematografii má film Paris brûle-t-il? značný význam jako historicky věrný opus oslavující Francii a Francouze na sklonku války. Oceňován byl však především odborníky, zatímco diváci v kinech upřednostňovali v případě válečných filmů spíše veseloherní žánr, což dokládá podstatně větší úspěch komedie Velký flám, která měla premiéru o měsíc později.
    71%
    Významný francouzský režisér René Clément se ve své práci pravidelně a systematicky vracel k událostem druhé světové války. Film Paris brûle-t-il? byl natočen v průběhu roku 1966 jako téměř tříhodinový epos o hrdinství Francouzů v době osvobozovacích bojů v srpnu 1944. Film byl kvůli použití autentických záběrů z konce války natočen celý černobíle. Žádný ze zúčastněných herců nedostal vzhledem k typu snímku a obrovskému množství hrajících nijak velký prostor, nicméně objevila se zde řada významných osobností francouzského, amerického i německého filmu. Ve francouzské kinematografii má film Paris brûle-t-il? značný význam jako historicky věrný opus oslavující Francii a Francouze na sklonku války. Oceňován byl však především odborníky, zatímco diváci v kinech upřednostňovali v případě válečných filmů spíše veseloherní žánr, což dokládá podstatně větší úspěch komedie Velký flám, která měla premiéru o měsíc později.
    7
  • Muž jménem La Rocca
    Muž jménem La Rocca (1961)
    FilmRole: Jack Léonard
    • Netflix
    62%
    8
  • Temps des loups, Le
    Temps des loups, Le (1969)
    FilmRole: Le père de l'enfant à la gare (uncredited)
    • Netflix
    59%
    9