?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Thomas Kufus: Filmy a seriály

  • Das schweigende Klassenzimmer
    Das schweigende Klassenzimmer (2018)
    Film
    Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média u této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse…
    Žánry:DramaRetro
    74%
    Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média u této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse…
    Žánry:DramaRetro
    1
  • Matka a syn
    Matka a syn (1997)
    Film

    Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka.

    Krehký príbeh o hlbokom pute, ktoré spája matku s jej dieťaťom, sa odohráva v odľahlom vidieckom dome uprostred zelených lúk a lesov. Na tomto opustenom mieste sa mladý muž láskyplne stará o svoju umierajúcu matku. S tichou samozrejmosťou jej vracia nehu a opateru, ako keby sa staral o malé a bezvládne dieťa. Matka so synom takmer bez slov spomínajú na lepšie časy a vzájomne si dodávajú odvahu pred odlúčením, ktorého nevyhnutnosť si obaja uvedomujú. Režisér Alexander Sokurov prostredníctvom sugestívnych poetických obrazov zachytil intimitu vzťahu matky a syna i smútok zo smrti najbližšieho človeka. Pri kompozíciách širokej krajiny sa inšpiroval maliarskymi plátnami, medzi inými aj metafyzickými krajinami nemeckého romantického maliara Caspara Davida Friedricha. Spolu s pôsobivým využívaním zvukovej stopy sa mu podarilo vytvoriť elegickú meditáciu, ktorá scitlivuje zmysly diváka pre obrazy a zvuky života, prírody, medziľudských vzťahov i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenickej poroty, na MFF v Moskve Zvláštnu cenu poroty, Cenu Andreja Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedným z najvýznamnejších súčasných filmárov. V roku 1995 Európska filmová akadémia zaradila Sokurova na zoznam 100 najlepších režisérov sveta.

    71%

    Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka.

    Krehký príbeh o hlbokom pute, ktoré spája matku s jej dieťaťom, sa odohráva v odľahlom vidieckom dome uprostred zelených lúk a lesov. Na tomto opustenom mieste sa mladý muž láskyplne stará o svoju umierajúcu matku. S tichou samozrejmosťou jej vracia nehu a opateru, ako keby sa staral o malé a bezvládne dieťa. Matka so synom takmer bez slov spomínajú na lepšie časy a vzájomne si dodávajú odvahu pred odlúčením, ktorého nevyhnutnosť si obaja uvedomujú. Režisér Alexander Sokurov prostredníctvom sugestívnych poetických obrazov zachytil intimitu vzťahu matky a syna i smútok zo smrti najbližšieho človeka. Pri kompozíciách širokej krajiny sa inšpiroval maliarskymi plátnami, medzi inými aj metafyzickými krajinami nemeckého romantického maliara Caspara Davida Friedricha. Spolu s pôsobivým využívaním zvukovej stopy sa mu podarilo vytvoriť elegickú meditáciu, ktorá scitlivuje zmysly diváka pre obrazy a zvuky života, prírody, medziľudských vzťahov i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenickej poroty, na MFF v Moskve Zvláštnu cenu poroty, Cenu Andreja Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedným z najvýznamnejších súčasných filmárov. V roku 1995 Európska filmová akadémia zaradila Sokurova na zoznam 100 najlepších režisérov sveta.

    2
  • Stát vs. Fritz Bauer
    Stát vs. Fritz Bauer (2015)
    Film
    71%
    3
  • 24 týdnů
    24 týdnů (2016)
    Film
    • Edison
    70%
    4
  • 5
  • Otec a syn
    Otec a syn (2003)
    Film

    Otec a syn žijí společně v podkrovním bytě. Otec má za sebou válečnou zkušenost, syn se pro ni teprve cvičí. Střecha sousedního domu jim slouží jako hřiště, cvičiště i místo odpočinku. Někdy vypadají jako bratři, jindy dokonce jako milenci. Syn má přítelkyni, která na otce trochu žárlí. Naproti tomu nikdo jiný než právě on neumí syna utišit, když ho ve spánku přepadnou noční můry. Oba přitom vědí, že se budou muset za čas rozloučit. Režisér Alexandr Sokurov tímto filmem navazuje na starší titul Matka a syn (1996). Z hlediska intimního tématu vytváří zajímavý protiklad k politicko-historickým dílům, jimž se v posledních letech věnoval (Moloch, Taurus, Slunce a Ruská archa).

    Otec a jeho dospievajúci syn vyzerajú ako dvaja bratia. Žijú v malom podkrovnom byte. Otec dlhé roky slúžil u letectva a hoci je ešte stále mladý, predpisy ho prinútili odísť už v strednom veku do dôchodku. Ešte počas štúdií prežil jedinú lásku svojho života, oženil sa s ňou a narodil sa mu syn. Manželka však čoskoro zomrela a tak zostal so synom sám. Syn vyrástol a má sa z neho tiež stať vojak. Pre otca je jeho syn jediným spojivom s minulosťou a mŕtvou manželkou - každý deň mu črty synovej tváre pripomínajú tvár milovanej ženy. Syn, ktorý vyrastal bez materinskej nehy, miluje svojho otca hlbokou synovskou láskou. Otca so synom spája krehké puto a vzájomná zodpovednosť. Ale teraz už na syna čaká dospelosť. Musí sa rozhodnúť medzi oddanosťou k otcovi a vlastným životom so svojím dievčaťom. Cesty otca a syna sa musia rozísť, aby sa v budúcnosti opäť a inakšie spojili. Film režiséra Alexandra Sokurova je po filme Matka a syn druhým dielom trilógie o medziľudských vzťahoch. Zatiaľ čo prvé dva diely sa venujú putu medzi rodičmi a dieťaťom, tretí zamýšľaný diel s názvom Dvaja bratia a sestra má byť analýzou súrodeneckých vzťahov. Podobne ako Matka a syn je aj snímka Otec a syn skôr meditáciou ako príbehom. Zobrazuje ideál otcovsko-synovskej lásky, ale aj bolesť, ktorú nevyhnutné nalomenie tohto ideálneho vzťahu prináša. Na MFF Cannes získal film Cenu FIPRESCI.

    Žánry:DramaLGBTQ+
    64%

    Otec a syn žijí společně v podkrovním bytě. Otec má za sebou válečnou zkušenost, syn se pro ni teprve cvičí. Střecha sousedního domu jim slouží jako hřiště, cvičiště i místo odpočinku. Někdy vypadají jako bratři, jindy dokonce jako milenci. Syn má přítelkyni, která na otce trochu žárlí. Naproti tomu nikdo jiný než právě on neumí syna utišit, když ho ve spánku přepadnou noční můry. Oba přitom vědí, že se budou muset za čas rozloučit. Režisér Alexandr Sokurov tímto filmem navazuje na starší titul Matka a syn (1996). Z hlediska intimního tématu vytváří zajímavý protiklad k politicko-historickým dílům, jimž se v posledních letech věnoval (Moloch, Taurus, Slunce a Ruská archa).

    Otec a jeho dospievajúci syn vyzerajú ako dvaja bratia. Žijú v malom podkrovnom byte. Otec dlhé roky slúžil u letectva a hoci je ešte stále mladý, predpisy ho prinútili odísť už v strednom veku do dôchodku. Ešte počas štúdií prežil jedinú lásku svojho života, oženil sa s ňou a narodil sa mu syn. Manželka však čoskoro zomrela a tak zostal so synom sám. Syn vyrástol a má sa z neho tiež stať vojak. Pre otca je jeho syn jediným spojivom s minulosťou a mŕtvou manželkou - každý deň mu črty synovej tváre pripomínajú tvár milovanej ženy. Syn, ktorý vyrastal bez materinskej nehy, miluje svojho otca hlbokou synovskou láskou. Otca so synom spája krehké puto a vzájomná zodpovednosť. Ale teraz už na syna čaká dospelosť. Musí sa rozhodnúť medzi oddanosťou k otcovi a vlastným životom so svojím dievčaťom. Cesty otca a syna sa musia rozísť, aby sa v budúcnosti opäť a inakšie spojili. Film režiséra Alexandra Sokurova je po filme Matka a syn druhým dielom trilógie o medziľudských vzťahoch. Zatiaľ čo prvé dva diely sa venujú putu medzi rodičmi a dieťaťom, tretí zamýšľaný diel s názvom Dvaja bratia a sestra má byť analýzou súrodeneckých vzťahov. Podobne ako Matka a syn je aj snímka Otec a syn skôr meditáciou ako príbehom. Zobrazuje ideál otcovsko-synovskej lásky, ale aj bolesť, ktorú nevyhnutné nalomenie tohto ideálneho vzťahu prináša. Na MFF Cannes získal film Cenu FIPRESCI.

    Žánry:DramaLGBTQ+
    6
  • Moloch
    Moloch (1999)
    Film

    Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
    Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
    Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
    Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
    Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova.

    Žánry:DramaRetro
    64%

    Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
    Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
    Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
    Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
    Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova.

    Žánry:DramaRetro
    7
  • Kdo, když ne my
    Kdo, když ne my (2011)
    Film

    Na začátku 60. let se v dusné atmosféře provinčního Západního Německa do sebe vášnivě zamilují Bernward Vesper a Gudrun Ensslinová, spolužáci z vysoké. Tito dva nadšení vyznavači psaného slova najdou vydavatelství, jehož první publikací bylo, paradoxně, kontroverzní dílo Bernwardova ostrakizovaného otce, nechvalně známého nacistického autora. Bernward hájí tvůrčí schopnosti svého otce, dokonce i když je pronásledován tátovou podezřelou minulostí. Gudrun se vehementně pouští do pátrání po roli svého vlastního otce v rámci Hitlerovi Třetí říše.

    Vrůstající neklid tehdejší doby na ně značně působí a oba mladí lidé se snaží bojovat proti konformismu a popírání skutečností. Poté, co se jejich bouřlivý vztah téměř rozpadne kvůli Bernwardově nevěře, začínají znovu. Roku 1964 se přestěhují do Západního Berlína. Své síly spojí s levicovými spisovateli a politickými aktivisty, stávají se součástí rozšiřujícího se globálního povstání: „Kdo, když ne my; Kdo, když ne my?“ Ale nespokojenost se světem znamená naprostý konec jejich vztahu. Na konci 60. let se Gudrun přidává k cílům rebelského Andrease Baadera a Bernward riskuje své zdraví užíváním psychedelických drog ve snaze konečně dopsat román odkazující na změnu světa…

    59%

    Na začátku 60. let se v dusné atmosféře provinčního Západního Německa do sebe vášnivě zamilují Bernward Vesper a Gudrun Ensslinová, spolužáci z vysoké. Tito dva nadšení vyznavači psaného slova najdou vydavatelství, jehož první publikací bylo, paradoxně, kontroverzní dílo Bernwardova ostrakizovaného otce, nechvalně známého nacistického autora. Bernward hájí tvůrčí schopnosti svého otce, dokonce i když je pronásledován tátovou podezřelou minulostí. Gudrun se vehementně pouští do pátrání po roli svého vlastního otce v rámci Hitlerovi Třetí říše.

    Vrůstající neklid tehdejší doby na ně značně působí a oba mladí lidé se snaží bojovat proti konformismu a popírání skutečností. Poté, co se jejich bouřlivý vztah téměř rozpadne kvůli Bernwardově nevěře, začínají znovu. Roku 1964 se přestěhují do Západního Berlína. Své síly spojí s levicovými spisovateli a politickými aktivisty, stávají se součástí rozšiřujícího se globálního povstání: „Kdo, když ne my; Kdo, když ne my?“ Ale nespokojenost se světem znamená naprostý konec jejich vztahu. Na konci 60. let se Gudrun přidává k cílům rebelského Andrease Baadera a Bernward riskuje své zdraví užíváním psychedelických drog ve snaze konečně dopsat román odkazující na změnu světa…

    8