?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Sanne Gravfort: Filmy a seriály

  • Prolomit vlny
    Prolomit vlny (1996)
    Film
    • O2 TV
    • KVIFF TV
    • DaFilms
    Bess je mladá, věřící protestantská dívka žijící v 70. letech ve Skotsku v malé vesničce. Jednoho dne se naivní dívka provdá za těžaře Jana, který je okouzlen její nevinností a čistotou. Jan ale pracuje na naftařské plošině v Severním moři, takže bývá často z domova pryč, což zamilovaná dívka těžce snáší a často se modlí, aby s jí manžel vrátil domů. Když na plošině dojde k explozi, Jan je těžce zraněn a ochrne. Bess si to vyčítá, myslí, že bůh vyslyšel její modlitby. Jan trpí tím, že už svou ženu nikdy nepomiluje, a tak manželce navrhne, aby spala s jinými muži a své zážitky mu doma líčila. Věří, že mu to přinese úlevu. Jenže, pak se její chování rozkřikne po vesnici a Bess se stává vyvržencem. I tak je ale odhodlaná, naplnit svůj osud...
    78%
    Bess je mladá, věřící protestantská dívka žijící v 70. letech ve Skotsku v malé vesničce. Jednoho dne se naivní dívka provdá za těžaře Jana, který je okouzlen její nevinností a čistotou. Jan ale pracuje na naftařské plošině v Severním moři, takže bývá často z domova pryč, což zamilovaná dívka těžce snáší a často se modlí, aby s jí manžel vrátil domů. Když na plošině dojde k explozi, Jan je těžce zraněn a ochrne. Bess si to vyčítá, myslí, že bůh vyslyšel její modlitby. Jan trpí tím, že už svou ženu nikdy nepomiluje, a tak manželce navrhne, aby spala s jinými muži a své zážitky mu doma líčila. Věří, že mu to přinese úlevu. Jenže, pak se její chování rozkřikne po vesnici a Bess se stává vyvržencem. I tak je ale odhodlaná, naplnit svůj osud...
    1
  • Tanec v temnotách
    Tanec v temnotách (2000)
    Film
    • O2 TV
    • KVIFF TV
    • DaFilms
    Přední evropský režisér Lars von Trier je jedním ze zakladatelů dánského manifestu Dogma 95. Zde se však od těchto pravidel odklonil, aby vytvořil stylizovaný žánr hudebního a tanečního filmu. Na nákladném evropském projektu se podílela řada zemí, např. Dánsko, Francie, Švédsko, Itálie, SRN, Norsko či Finsko. Děj se ovšem odehrává ve Spojených státech v polovině šedesátých let. Hrdinkou je svérázná československá emigrantka Selma Ježková, jíž hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Států, aby tu zajistila oční operaci synovi, postiženému dědičnou chorobou. Selmu obklopují dobří lidé, přesto však zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálu. S amatéry zkouší muzikál Za zvuků hudby a často pak muzikálová čísla v představách přenáší do reálného prostředí, v němž se pohybuje. Dominantou filmu, který podobně jako snímek Prolomit vlny řeší téma sebeobětování, zůstává výkon islandské zpěvačky Björk, jež se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří pak zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Jedněmi obdivovaný, druhými odmítnutý film si odnesl z festivalu v Cannes obě hlavní ocenění - Zlatou palmu a navíc hereckou cenu pro Björk.
    Žánry:DramaKrimiMuzikálRetro
    77%
    Přední evropský režisér Lars von Trier je jedním ze zakladatelů dánského manifestu Dogma 95. Zde se však od těchto pravidel odklonil, aby vytvořil stylizovaný žánr hudebního a tanečního filmu. Na nákladném evropském projektu se podílela řada zemí, např. Dánsko, Francie, Švédsko, Itálie, SRN, Norsko či Finsko. Děj se ovšem odehrává ve Spojených státech v polovině šedesátých let. Hrdinkou je svérázná československá emigrantka Selma Ježková, jíž hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Států, aby tu zajistila oční operaci synovi, postiženému dědičnou chorobou. Selmu obklopují dobří lidé, přesto však zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálu. S amatéry zkouší muzikál Za zvuků hudby a často pak muzikálová čísla v představách přenáší do reálného prostředí, v němž se pohybuje. Dominantou filmu, který podobně jako snímek Prolomit vlny řeší téma sebeobětování, zůstává výkon islandské zpěvačky Björk, jež se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří pak zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Jedněmi obdivovaný, druhými odmítnutý film si odnesl z festivalu v Cannes obě hlavní ocenění - Zlatou palmu a navíc hereckou cenu pro Björk.
    Žánry:DramaKrimiMuzikálRetro
    2
  • Evropa
    Evropa (1991)
    Film
    Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu... Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
    74%
    Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu... Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).
    3
  • 4