?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Michael Wadleigh: Filmy a seriály

  • Kdo to klepe na moje dveře
    Kdo to klepe na moje dveře (1967)
    Film

    Celovečerný debut režiséra Martina Scorseseho rozpráva o konzervatívnej morálke v strete s moderným svetom. J.R. je mladý Italoameričan, neveľmi vzdelaný, zato však bystrý. Žije v uzatvorenej komunite "Malého Talianska" v New Yorku a väčšinu voľného času zabíja poflakovaním spolu s kamarátmi z miestneho gangu. Jedného dňa na trajekte spozná dievčinu, ktorá pochádza z odlišného sveta. Študuje na vysokej škole, zaujíma sa o literatúru, žije sama vo vlastnom byte. Hoci zázemie a výchova týchto dvoch mladých ľudí sú si vzdialené, ich sympatie postupne prerastú do lásky. Keď sa však J.R. dozvie, že jeho priateľka už nie je panna, nedokáže sa s tým vyrovnať a vzťah ukončí. Nepomôžu ani vyznania lásky a vysvetlenie, že v minulosti bola znásilnená. J.R., vychovávaný podľa zásad prísnej katolíckej morálky a vedený k úcte voči ideálu ženy-matky a ženy-panny, sa napriek vlastným citom nedokáže zbaviť predsudkov. V jeho svete totiž jestvujú len dva typy dievčat: cnostné panny a budúce matky, s kto rými sa muži ženia, a štetky, s ktorými si muži občas môžu užiť. Prvý film jedného z najväčších amerických režisérov predznamenal témy i štýl jeho vyše štyridsaťročnej filmárskej práce. Podobne ako v neskorších dielach Mizerné ulice, Zúriaci býk či Taxikár sa Scorsese v Kto mi to klope na dvere venoval katolíckemu komplexu viny a skrytým vášňam, ktoré ovládajú i ničia jeho hrdinov. Zároveň sa mu podarilo vytvoriť autentický a živý obraz New Yorku šesťdesiatych rokov a verne i zasvätene nahliadnuť do života, mentality a jazyka Italoameričanov.

    66%

    Celovečerný debut režiséra Martina Scorseseho rozpráva o konzervatívnej morálke v strete s moderným svetom. J.R. je mladý Italoameričan, neveľmi vzdelaný, zato však bystrý. Žije v uzatvorenej komunite "Malého Talianska" v New Yorku a väčšinu voľného času zabíja poflakovaním spolu s kamarátmi z miestneho gangu. Jedného dňa na trajekte spozná dievčinu, ktorá pochádza z odlišného sveta. Študuje na vysokej škole, zaujíma sa o literatúru, žije sama vo vlastnom byte. Hoci zázemie a výchova týchto dvoch mladých ľudí sú si vzdialené, ich sympatie postupne prerastú do lásky. Keď sa však J.R. dozvie, že jeho priateľka už nie je panna, nedokáže sa s tým vyrovnať a vzťah ukončí. Nepomôžu ani vyznania lásky a vysvetlenie, že v minulosti bola znásilnená. J.R., vychovávaný podľa zásad prísnej katolíckej morálky a vedený k úcte voči ideálu ženy-matky a ženy-panny, sa napriek vlastným citom nedokáže zbaviť predsudkov. V jeho svete totiž jestvujú len dva typy dievčat: cnostné panny a budúce matky, s kto rými sa muži ženia, a štetky, s ktorými si muži občas môžu užiť. Prvý film jedného z najväčších amerických režisérov predznamenal témy i štýl jeho vyše štyridsaťročnej filmárskej práce. Podobne ako v neskorších dielach Mizerné ulice, Zúriaci býk či Taxikár sa Scorsese v Kto mi to klope na dvere venoval katolíckemu komplexu viny a skrytým vášňam, ktoré ovládajú i ničia jeho hrdinov. Zároveň sa mu podarilo vytvoriť autentický a živý obraz New Yorku šesťdesiatych rokov a verne i zasvätene nahliadnuť do života, mentality a jazyka Italoameričanov.

    1
  • Vlci
    Vlci (1981)
    FilmRole: Terrorist Informer
    60%
    2
  • David Holzman's Diary
    David Holzman's Diary (1967)
    Film

    Jim McBride v roce 1967 připravoval pro Muzeum moderníhio umění brožuru o cinéma vérité, jejíž součástí byly rozhovory s tvůrci věnujícími se natáčení deníků, a to ho inspirovalo k natočení vlastního filmu reagujícího na tehdy módní vlnu osobních snímků. Trik jeho filmu – a zde doporučuji přestat číst, pokud nechcete přijít o překvapení! – spočívá v tom, že se ve skutečnosti jedná o falešný, hraný deník, parodicky vyjevující všechny konvence a nešvary filmových deníků. Film, řazený mezi důležitá postmoderní, sebereflexivní filmová díla, zaujme mj. uvažováním o problematické hranici mezi životem a uměním a ironickou dekonstrukcí deníkového žánru, založenou především na postupném odkrývání skutečnosti, že hlavní hrdina je nezajímavý voyeur, který vlastně nemá co natáčet.

    60%

    Jim McBride v roce 1967 připravoval pro Muzeum moderníhio umění brožuru o cinéma vérité, jejíž součástí byly rozhovory s tvůrci věnujícími se natáčení deníků, a to ho inspirovalo k natočení vlastního filmu reagujícího na tehdy módní vlnu osobních snímků. Trik jeho filmu – a zde doporučuji přestat číst, pokud nechcete přijít o překvapení! – spočívá v tom, že se ve skutečnosti jedná o falešný, hraný deník, parodicky vyjevující všechny konvence a nešvary filmových deníků. Film, řazený mezi důležitá postmoderní, sebereflexivní filmová díla, zaujme mj. uvažováním o problematické hranici mezi životem a uměním a ironickou dekonstrukcí deníkového žánru, založenou především na postupném odkrývání skutečnosti, že hlavní hrdina je nezajímavý voyeur, který vlastně nemá co natáčet.

    3