Stella Májová

Stella Májová, rozená Stella Weingärtnerová, přišla na svět 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě. Její otec byl inspektorem železničních drah. Vyrůstala s rodiči a bratrem Jiřím Weingärtnerem (1920*, pozdějším pěvcem-tenoristou olomoucké opery) v Kralupech a Mělníku, díky čemuž mohla již od dětství navštěvovat taneční školu Valy Katzové v Praze a často vystupovala na jevišti. Vedle pohybového nadání projevila i talent na hru na klavír. Své první herecké zkušenosti sbírala coby studentka reálného gymnázia, kdy hrála s místními ochotníky. Již tehdy ji, dle jejích slov, osud ukázal cestu, když si zahrála ve hře Příklady táhnou. Právě stejnojmenná adaptace této hry, režírovaná Miroslavem Cikánem, se stala její první filmovou rolí vůbec. Namísto plánovaného nástupu na Státní konzervatoř v Praze (ke zkouškám ji připravovala o pár let starší herečka a zpěvačka Eva Prchlíková) se tak Stella Májová naplno pustila do natáčení filmů. Současně zpívala a stepovala na zájezdech Elit Clubu a účinkovala v Divadle O. Nového (1943). Během okupace musela opustit od herectví a naplno pracovat v modřanské továrně na léky. V poválečném období si prošla krátkými angažmá v Alhambře (1947-48) a Novém divadle (1948-49). V roce 1952 nastoupila coby první subreta v Divadle na Fidlovačce, kde vytvořila mnoho památných rolí (zazářila například v Polské krvi, Vinobraní, Krásné Saskii, Loutce). Mohlo dojít i na hostování v Německu, ale z toho díky udání jedné známé herečky sešlo. V roce 1958 ji angažoval Jan Werich do Divadla ABC, odkud posléze přešla do Městských divadel pražských (1962 – 91). Na svou filmovou kariéru navázala po dlouhých jedenácti letech snímky Stříbrný vítr a klíčovou pohádkou Byl jednou jeden král, ve které se zhostila slavné role princezny Zpěvanky. Zatímco na divadle slavila úspěchy často, ve filmu se Stelle Májové dařilo méně a tak se později ve filmech objevovala spíše sporadicky a ve vedlejších rolích. V devadesátých letech se seznámila Jaroslavem Mrázem, kterého znala již od mládí a který se dlouhá léta pohyboval v zahraničí. Ze „setkání po letech“ se stal osudový vztah. Po čase se za Mrázka provdala a odešli společně do USA. Od té doby žila až do své smrti se svojí rodinou v americkém městečku Falbrook v Kalifornii (kde se rozhodla zůstat i po smrti svého muže, který zemřel v roce 1998). 28. 6. 2001 získala Cenu Masarykovy akademie umění a v roce 2003 vydala autobiografickou knihu Kam až mě osud zavál.