?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Caroline de Vivaise: Filmy a seriály

  • Un héros très discret
    Un héros très discret (1996)
    Film
    69%
    1
  • Uranus
    Uranus (1990)
    Film
    Když si konečně Evropa může vydechnout po skončení II. světové války, je čas vypořádat se s kolaboranty a napravit válečné křivdy. V malém jihofrancouzském městečku podnikají členové místní komunistické strany hon an kolaborantské čarodějnice a jejich obětí se stává také majitel kavárny Léopold. Ten se ale brání a prostředky volí podle potřeb situace. A protože se stále přiostřuje, také Léopold, který dříve působil neškodně mírumilovně, sahá po účinějších nástrojích pro svou obranu.
    Žánry:DramaKomedieRetro
    69%
    Když si konečně Evropa může vydechnout po skončení II. světové války, je čas vypořádat se s kolaboranty a napravit válečné křivdy. V malém jihofrancouzském městečku podnikají členové místní komunistické strany hon an kolaborantské čarodějnice a jejich obětí se stává také majitel kavárny Léopold. Ten se ale brání a prostředky volí podle potřeb situace. A protože se stále přiostřuje, také Léopold, který dříve působil neškodně mírumilovně, sahá po účinějších nástrojích pro svou obranu.
    Žánry:DramaKomedieRetro
    2
  • Ve stínu upíra
    Ve stínu upíra (2000)
    Film
    V roce 1921 natáčí F.W.Murnau (JOHN MALKOVICH) první filmovou verzi románu Dracula, ale protože nedostává povolení ke zfilmování od vdovy po Bramu Stokerovi, autorovi díla. Pozmění jména postav, dějiště příběhu a natáčí snímek pod názvem UPÍR NOSFERATU. Do titulní role obsadí herce Maxe Schrecka (WILLEM DAFOE), jehož chování se zdá ostatním členům štábu velice prapodivné. Murnau Schrecka hájí tím, že údajně používá hereckých postupů metodika Stanislawského, které jsou založeny na intenzivním se vcítění do role. Záhy však všichni zjišťují, co se skrývá za hrůzným Schreckovým herectvím.
    68%
    V roce 1921 natáčí F.W.Murnau (JOHN MALKOVICH) první filmovou verzi románu Dracula, ale protože nedostává povolení ke zfilmování od vdovy po Bramu Stokerovi, autorovi díla. Pozmění jména postav, dějiště příběhu a natáčí snímek pod názvem UPÍR NOSFERATU. Do titulní role obsadí herce Maxe Schrecka (WILLEM DAFOE), jehož chování se zdá ostatním členům štábu velice prapodivné. Murnau Schrecka hájí tím, že údajně používá hereckých postupů metodika Stanislawského, které jsou založeny na intenzivním se vcítění do role. Záhy však všichni zjišťují, co se skrývá za hrůzným Schreckovým herectvím.
    3
  • Germinal
    Germinal (1993)
    Film
    67%
    4
  • Čas znovu nalezený
    Čas znovu nalezený (1999)
    Film
    Čas znovu nalezený, adaptace Proustova Hledání ztraceného času, má střídmější formu, než bychom u vynalézavého Ruize, zvláště se znalostí výše zmíněných filmů, očekávali, ale i v této věrně zfilmované literární klasice občas prosákne snová atmosféra, magie obrazu, především v záběrech se samotným Proustem, jehož jako by hrál Marcel Proust sám. Píše se rok 1922, spisovatel je upoután na lůžko, probírá se starými fotografiemi a kolem něho se dávají do pohybu velké detaily věcí, které jej obklopují... a s nimi příběhy Odetty, Albertiny, Gilberty... Po marných pokusech Luchina Viscontiho a Josepha Loseye, důstojné Swannově lásce (1981) Volkera Schlöndorffa vznikla roku 1999 zřejmě nejpozoruhodnější adaptace jednoho ze stěžejních literárních děl uplynulého století.
    Režie:Raoul Ruiz
    67%
    Čas znovu nalezený, adaptace Proustova Hledání ztraceného času, má střídmější formu, než bychom u vynalézavého Ruize, zvláště se znalostí výše zmíněných filmů, očekávali, ale i v této věrně zfilmované literární klasice občas prosákne snová atmosféra, magie obrazu, především v záběrech se samotným Proustem, jehož jako by hrál Marcel Proust sám. Píše se rok 1922, spisovatel je upoután na lůžko, probírá se starými fotografiemi a kolem něho se dávají do pohybu velké detaily věcí, které jej obklopují... a s nimi příběhy Odetty, Albertiny, Gilberty... Po marných pokusech Luchina Viscontiho a Josepha Loseye, důstojné Swannově lásce (1981) Volkera Schlöndorffa vznikla roku 1999 zřejmě nejpozoruhodnější adaptace jednoho ze stěžejních literárních děl uplynulého století.
    Režie:Raoul Ruiz
    5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • Intimita
    Intimita (2001)
    Film

    Přichází k němu jednoho středečního odpoledne. Milují se. Nemluví spolu, přesto se mezi nimi něco důležitého odehrává. Příští týden, ve stejnou hodinu, stojí znovu za dveřmi. Rychle se navzájem svlékají. Beze slova. Stává se sex jedním ze způsobů mezilidské komunikace a setkávání? Francouzský režisér Patrice Chéreau využil literární předlohy britského autora indického původu Hanifa Kureishiho, aby natočil film, který sice vzbudil pozornost kvůli svým naprosto otevřeným sexuálním scénám, přesto jeho ústředním tématem je samota, základní otázky existence mezi ostatními a nesnadnost mezilidské komunikace.

    INTIMITA vzbudila pozdvižení na všech festivalech, kde byla promítána (mj. i v Karlových Varech, kdy se účast prezidenta Havla na její projekci stala v letní okurkové sezóně médii hojně přetřásanou záležitostí), na Berlinale 2001 získala i přes svou skandálnost hlavní cenu - Zlatého medvěda.

    Příběh samotný začíná tam, kde většina filmů končí - v posteli, respektive na podlaze v Jayově neútulném vypůjčeném bytě. Claire přichází za osamělým Jayem, který nedávno opustil manželku i děti, aby se s ním milovala - bez jediného slova. Sex v INTIMITĚ je daleko vzdálen obvyklému nažehlenému filmovému ztvárnění - šokovaní diváci na plátně zhlédnou zcela naturalistické zobrazení erotických scén, které se ale vyhýbá laciné atraktivitě. Sex je začátek, co ale bude dál? V okamžiku, kdy Jay chce porušit nepsané pravidlo o mlčení a zjistit o Claire něco víc, všechno se začíná hroutit. [44. MFFKV 2009]

    61%

    Přichází k němu jednoho středečního odpoledne. Milují se. Nemluví spolu, přesto se mezi nimi něco důležitého odehrává. Příští týden, ve stejnou hodinu, stojí znovu za dveřmi. Rychle se navzájem svlékají. Beze slova. Stává se sex jedním ze způsobů mezilidské komunikace a setkávání? Francouzský režisér Patrice Chéreau využil literární předlohy britského autora indického původu Hanifa Kureishiho, aby natočil film, který sice vzbudil pozornost kvůli svým naprosto otevřeným sexuálním scénám, přesto jeho ústředním tématem je samota, základní otázky existence mezi ostatními a nesnadnost mezilidské komunikace.

    INTIMITA vzbudila pozdvižení na všech festivalech, kde byla promítána (mj. i v Karlových Varech, kdy se účast prezidenta Havla na její projekci stala v letní okurkové sezóně médii hojně přetřásanou záležitostí), na Berlinale 2001 získala i přes svou skandálnost hlavní cenu - Zlatého medvěda.

    Příběh samotný začíná tam, kde většina filmů končí - v posteli, respektive na podlaze v Jayově neútulném vypůjčeném bytě. Claire přichází za osamělým Jayem, který nedávno opustil manželku i děti, aby se s ním milovala - bez jediného slova. Sex v INTIMITĚ je daleko vzdálen obvyklému nažehlenému filmovému ztvárnění - šokovaní diváci na plátně zhlédnou zcela naturalistické zobrazení erotických scén, které se ale vyhýbá laciné atraktivitě. Sex je začátek, co ale bude dál? V okamžiku, kdy Jay chce porušit nepsané pravidlo o mlčení a zjistit o Claire něco víc, všechno se začíná hroutit. [44. MFFKV 2009]

    12
  • La princesse de Montpensier
    La princesse de Montpensier (2010)
    Film
    61%
    13
  • Sedmá velmoc
    Sedmá velmoc (1985)
    Film
    • Netflix
    Televize je médium, které tak snadno láme charaktery. Philippe Noiret a Nicole Garciaová jako novináři ve francouzském thrilleru.
    Fotoreportér Brunoli natočí tajně na video setkání francouzského ministerského předsedy s Alimem Džavauiem, vůdcem Fronty osvobození, bojující v jakési africké zemi proti vojenskému režimu. - Ve své kanceláři se připravuje na pravidelné večerní zpravodajství velmi schopná a oblíbená televizní moderátorka Catherine Carréová. Vrcholem dnešních aktualit je reportáž z místa zločinu. Catherine ještě netuší, jaký význam bude mít pro její kariéru i osobní život právě tato událost, která se zatím jeví jen jako běžná rutina. Sedmá velmoc francouzského režiséra Serge Leroye (Jako štvaná zvěř, Legitimní násilí), který se inspiroval zkušenostmi a osudem populární televizní komentátorky, nás zavede do atraktivního prostředí televizního zpravodajství. Doménou tohoto prostředí jsou nejen silné osobnosti, ale zároveń různé tlaky, snahy o manipulaci a zkrocení nezávislosti novinářů. I nezanedbatelné otázky svědomí a cti patří na jednu z misek vah této profese. Magnetem filmu je bezesporu herecké obsazení - Philippe Noiret a Nicole Garciaová.
    Žánry:Drama
    61%
    Televize je médium, které tak snadno láme charaktery. Philippe Noiret a Nicole Garciaová jako novináři ve francouzském thrilleru.
    Fotoreportér Brunoli natočí tajně na video setkání francouzského ministerského předsedy s Alimem Džavauiem, vůdcem Fronty osvobození, bojující v jakési africké zemi proti vojenskému režimu. - Ve své kanceláři se připravuje na pravidelné večerní zpravodajství velmi schopná a oblíbená televizní moderátorka Catherine Carréová. Vrcholem dnešních aktualit je reportáž z místa zločinu. Catherine ještě netuší, jaký význam bude mít pro její kariéru i osobní život právě tato událost, která se zatím jeví jen jako běžná rutina. Sedmá velmoc francouzského režiséra Serge Leroye (Jako štvaná zvěř, Legitimní násilí), který se inspiroval zkušenostmi a osudem populární televizní komentátorky, nás zavede do atraktivního prostředí televizního zpravodajství. Doménou tohoto prostředí jsou nejen silné osobnosti, ale zároveń různé tlaky, snahy o manipulaci a zkrocení nezávislosti novinářů. I nezanedbatelné otázky svědomí a cti patří na jednu z misek vah této profese. Magnetem filmu je bezesporu herecké obsazení - Philippe Noiret a Nicole Garciaová.
    Žánry:Drama
    14
  • Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem
    Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem (1998)
    Film

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    60%

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    15
  • 16
  • 17
  • Gabrielle
    Gabrielle (2005)
    Film

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    60%

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    18
  • Son frère
    Son frère (2003)
    Film

    Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    59%

    Thomas umírá. Smířil se s tím. Rozhodl se, že bude na smrt čekat tady, v domě na pláži, kde strávil dětství. „Jsem s ním. Pořád je ještě léto. Nikdy jsem si neuvědomil, že lidé mohou umírat v létě. Myslel jsem si, že smrt je cosi, co se vždycky přihodí v zimě, že vyžaduje chlad, šedivé nebe a mizérii. Uvědomil jsem si ale, že může svou práci dělat i na slunci, za denního světla. Myslím, že k Thomasovi přijde za denního světla...“ Úsporně lakonický snímek Patrice Chéreaua se ve svém popisu bolesti a chátrání dostává daleko za hranice běžně očekávaných emocí. Nechává za sebou složité rodinné vztahy, které předcházely noci, kdy Thomas navštívil svého mladšího bratra Luca, lásku, sex i lítost – to vše v té chvíli totiž ztratilo smysl. Thomasova podivná nemoc, na niž snad lékaři ani neznají lék, uvrhla oba bratry do intimity, vyhrazené jen osudově tragickým situacím, kterou sdílejí a vnímají jakoby v izolaci od zbytku světa. Režisér zcela neemocionálně, ale s tichým porozuměním, z bezprostřední blízkosti sleduje postupnou degradaci Thomasova těla i proměnu Lucovy duše a jejich cestu k té nejzákladnější nutnosti, jíž je smrt a její přijetí. Za režii minimalistického, hluboce působivého snímku, natočeného podle stejnojmenného románu Philippa Bessona, získal Patrice Chéreau na MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    19
  • Chci se líbit
    Chci se líbit (2005)
    Film
    Juliette, Florence a Marie jsou přítelkyněmi od dětství. Je jim mezi třiceti a čtyřiceti, ale to není vůbec důležité. Každá má své starosti, problémy a mají to štěstí, že si nezávidí a že naopak dokáží jedna druhou povzbudit nebo naopak, říct si někdy ne zrovna příjemnou pravdu jedna o druhé. Marie je lékařka a její manžel je umělec - malíř. Má tedy zaměstnání, které vyžaduje řád a preciznost. Stále ho velmi miluje a přesto jí "přejde přes cestu" filmový herec. Florence je atraktivní žena, která dělí svůj čas mezi práci v firmě a svým synem. Její manželství sice ochladlo, ale když se dozví, že muž má milenku, najde v sobě nečekanou sílu k rozhodnutí. Juliette je stále svobodná, jako advokátka shání klientelu a vedle toho i vyrovnaný vztah s mužem. Má neustále finanční problémy, a když je krize největší, řeší jí tím, že přečerpává konto nesmyslně drahými věcmi, které vůbec nepotřebuje.
    Žánry:Komedie
    59%
    Juliette, Florence a Marie jsou přítelkyněmi od dětství. Je jim mezi třiceti a čtyřiceti, ale to není vůbec důležité. Každá má své starosti, problémy a mají to štěstí, že si nezávidí a že naopak dokáží jedna druhou povzbudit nebo naopak, říct si někdy ne zrovna příjemnou pravdu jedna o druhé. Marie je lékařka a její manžel je umělec - malíř. Má tedy zaměstnání, které vyžaduje řád a preciznost. Stále ho velmi miluje a přesto jí "přejde přes cestu" filmový herec. Florence je atraktivní žena, která dělí svůj čas mezi práci v firmě a svým synem. Její manželství sice ochladlo, ale když se dozví, že muž má milenku, najde v sobě nečekanou sílu k rozhodnutí. Juliette je stále svobodná, jako advokátka shání klientelu a vedle toho i vyrovnaný vztah s mužem. Má neustále finanční problémy, a když je krize největší, řeší jí tím, že přečerpává konto nesmyslně drahými věcmi, které vůbec nepotřebuje.
    Žánry:Komedie
    20
  • Lepší společnost
    Lepší společnost (2001)
    Film

    Napůl pravdivou historii o tajemné smrti tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta natočil v koprodukci Kanady, Německa a Velké Británie známý režisér Peter Bogdanovich. V listopadu roku 1924 zahynul na své jachtě muž, který patřil ve své době k nejvlivnějším osobnostem Spojených států. Mezi hosty, kteří se plavby účastnili, byly slavní lidé - Charles Chaplin, Hearstova milenka Marion Davies, producent Thomas Ince či bulvární novinářka Louella Parsonsová. Co se tehdy doopravdy stalo? Jak zemřel muž, který měl v rukou osudy mnoha lidí? A jakou cenu museli zaplatit ti, jimž úspěchy záviděl celý svět?

    58%

    Napůl pravdivou historii o tajemné smrti tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta natočil v koprodukci Kanady, Německa a Velké Británie známý režisér Peter Bogdanovich. V listopadu roku 1924 zahynul na své jachtě muž, který patřil ve své době k nejvlivnějším osobnostem Spojených států. Mezi hosty, kteří se plavby účastnili, byly slavní lidé - Charles Chaplin, Hearstova milenka Marion Davies, producent Thomas Ince či bulvární novinářka Louella Parsonsová. Co se tehdy doopravdy stalo? Jak zemřel muž, který měl v rukou osudy mnoha lidí? A jakou cenu museli zaplatit ti, jimž úspěchy záviděl celý svět?

    21
  • 22
  • Homme blessé, L'
    Homme blessé, L' (1983)
    Film
    • Netflix

    Na nejsmutnějším ze všech míst – pánských záchodcích pařížského nádraží – nechává Patrice Chéreau prožít svého hrdinu objevení vlastní homosexuality. Plachý osmnáctiletý Henri, poslušně doprovázející spolu s rodiči sestru k vlaku, sem zabloudil čirou náhodou a více než akt násilí, jehož tu byl svědkem, ho zasáhl nečekaný polibek násilníka. Tehdy začala jeho temná odysea, protože nedokázal odolat a vrátil se – do polosvěta homosexuálních prostitutů, lačně obcházejících starších pánů i ztracených duší, marně hledajících vyhaslou lásku. Především ale k Jeanovi (Vittorio Mezzogiorno), věčně unikající bludičce, stejně odpuzující bezohlednou brutalitou a lhostejností jako fascinující náhlou něhou. Cesta, po níž se Henri dostává k vytouženému naplnění své vášně, je ale zároveň cestou nenávisti k sobě samému a nevyhnutelně končí tragicky... Sugestivní síla Chéreauova filmu je dílem jak minimalisticky střídmého scénáře (oceněného Césarem), tak lakonicky přesné realizace, umístěné převážně do chladných kulis noční Paříže. V neposlední řadě však vděčí film za svůj emocionální účinek autentickému (a velmi odvážnému) hereckému výkonu, jaký předvedl tehdy začínající Jean-Hugues Anglade v hlavní roli. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaKrimiLGBTQ+
    58%

    Na nejsmutnějším ze všech míst – pánských záchodcích pařížského nádraží – nechává Patrice Chéreau prožít svého hrdinu objevení vlastní homosexuality. Plachý osmnáctiletý Henri, poslušně doprovázející spolu s rodiči sestru k vlaku, sem zabloudil čirou náhodou a více než akt násilí, jehož tu byl svědkem, ho zasáhl nečekaný polibek násilníka. Tehdy začala jeho temná odysea, protože nedokázal odolat a vrátil se – do polosvěta homosexuálních prostitutů, lačně obcházejících starších pánů i ztracených duší, marně hledajících vyhaslou lásku. Především ale k Jeanovi (Vittorio Mezzogiorno), věčně unikající bludičce, stejně odpuzující bezohlednou brutalitou a lhostejností jako fascinující náhlou něhou. Cesta, po níž se Henri dostává k vytouženému naplnění své vášně, je ale zároveň cestou nenávisti k sobě samému a nevyhnutelně končí tragicky... Sugestivní síla Chéreauova filmu je dílem jak minimalisticky střídmého scénáře (oceněného Césarem), tak lakonicky přesné realizace, umístěné převážně do chladných kulis noční Paříže. V neposlední řadě však vděčí film za svůj emocionální účinek autentickému (a velmi odvážnému) hereckému výkonu, jaký předvedl tehdy začínající Jean-Hugues Anglade v hlavní roli. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaKrimiLGBTQ+
    23
  • 24
  • Špion(i)
    Špion(i) (2009)
    Film

    Geniální samotář Vincent - absolvent jedné z nejprestižnějších amerických univerzit - se vzdá závratné kariéry ve prospěch místau letištní bezpečnostní služby. Spolu s kolegou Gerardem začnou pro ukrácení dlouhé chvíle vykrádat odbavovaná zavazadla. Jejich hra končí v okamžiku, kdy Gerardovi přímo do obličeje exploduje diplomatický kufřík a výbuch ho brutálně usmrtí. Do případu se vloží tajná služba, která vyšetřuje londýnského obchodníka Petera Burtona. Ten je podezřelý z nezákonného obchodování a přinutí Vincenta vydat se inkognito do Londýna. Cesta k řešení případu vede přes Burtonovu krásnou, ale velmi přecitlivělou francouzskou manželku Claire. Kdo se vlastně stane čí kořistí? Smyčka se stahuje a Vincent musí volit mezi svým citem a svobodou. (oficiální text distributora)

    56%

    Geniální samotář Vincent - absolvent jedné z nejprestižnějších amerických univerzit - se vzdá závratné kariéry ve prospěch místau letištní bezpečnostní služby. Spolu s kolegou Gerardem začnou pro ukrácení dlouhé chvíle vykrádat odbavovaná zavazadla. Jejich hra končí v okamžiku, kdy Gerardovi přímo do obličeje exploduje diplomatický kufřík a výbuch ho brutálně usmrtí. Do případu se vloží tajná služba, která vyšetřuje londýnského obchodníka Petera Burtona. Ten je podezřelý z nezákonného obchodování a přinutí Vincenta vydat se inkognito do Londýna. Cesta k řešení případu vede přes Burtonovu krásnou, ale velmi přecitlivělou francouzskou manželku Claire. Kdo se vlastně stane čí kořistí? Smyčka se stahuje a Vincent musí volit mezi svým citem a svobodou. (oficiální text distributora)

    25
  • 26
  • Lásko moje, kde jsi?
    Lásko moje, kde jsi? (2003)
    Film
    Romantická komédia o krásnej a rozmarnej žene, ktorá sa rozhodne opustiť svojho stále zaneprázdneného a nudného manžela a vrhnúť sa do náručia svojej novej ideálnej lásky, ktorá ma všetko po čom kedy túžila. Všetka romantika a idylka však padá, keď sa jej opustený manžel a súčasný milenec stanú najlepšími priateľmi a až nápadne sa začnú na seba podobať. Napriek priateľstvu obaja súperia o jej priazeň... Čo teraz ? Pre ktorého sa rozhodne ? A čo takto niekto tretí...
    51%
    Romantická komédia o krásnej a rozmarnej žene, ktorá sa rozhodne opustiť svojho stále zaneprázdneného a nudného manžela a vrhnúť sa do náručia svojej novej ideálnej lásky, ktorá ma všetko po čom kedy túžila. Všetka romantika a idylka však padá, keď sa jej opustený manžel a súčasný milenec stanú najlepšími priateľmi a až nápadne sa začnú na seba podobať. Napriek priateľstvu obaja súperia o jej priazeň... Čo teraz ? Pre ktorého sa rozhodne ? A čo takto niekto tretí...
    27
  • Vítejte ve Švýcarsku
    Vítejte ve Švýcarsku (2004)
    Film
    Komedie výborně obsazená francouzskými hereckými hvězdami, jejíž humor je založen na rozdílnosti povah Švýcarů a Francouzů. Preciznost a dokonalý pořádek občanů neutrální země je v kontrastu s francouzským savoir vivre a určitou ležérností, se kterou právě tito milovníci vína přistupují k odhazování papírků na ulici či přecházení na červenou.

    Pohřeb babičky ve Švýcarsku je spojen s rozdělováním dědictví. Babička byla černá ovce rodiny, která i přes odpor rodičů odešla za svou láskou. Otec ji vydědil, ale rozhodl, že druhá generace už nebude zatížena tímto hříchem a může tedy dostat rodinné peníze. Dědictví rozdělují její synové, kteří pečlivě zkoumají, na co budou tyto peníze použity. Při rodinné sešlosti, kde je ve hře šest milionů švýcarských franků, se vyjevují nejen jemné nuance charakterů jednotlivých příbuzných, jejich rodinné problémy, ale vyplouvají na povrch i tajemství, která měla být raději pohřbena v rodinných albech.
    Žánry:Komedie
    Režie:Léa Fazer
    51%
    Komedie výborně obsazená francouzskými hereckými hvězdami, jejíž humor je založen na rozdílnosti povah Švýcarů a Francouzů. Preciznost a dokonalý pořádek občanů neutrální země je v kontrastu s francouzským savoir vivre a určitou ležérností, se kterou právě tito milovníci vína přistupují k odhazování papírků na ulici či přecházení na červenou.

    Pohřeb babičky ve Švýcarsku je spojen s rozdělováním dědictví. Babička byla černá ovce rodiny, která i přes odpor rodičů odešla za svou láskou. Otec ji vydědil, ale rozhodl, že druhá generace už nebude zatížena tímto hříchem a může tedy dostat rodinné peníze. Dědictví rozdělují její synové, kteří pečlivě zkoumají, na co budou tyto peníze použity. Při rodinné sešlosti, kde je ve hře šest milionů švýcarských franků, se vyjevují nejen jemné nuance charakterů jednotlivých příbuzných, jejich rodinné problémy, ale vyplouvají na povrch i tajemství, která měla být raději pohřbena v rodinných albech.
    Žánry:Komedie
    Režie:Léa Fazer
    28
  • 29