Jean-Paul Belmondo je francouzský herec a producent. K umění měl vždy blízko, neboť otec Paul Belmondo byl sochař a matka Sarah zase malířka. Přesto Jean-Paul od malička spíše tíhnul ke sportu, zvláště k boxu a fotbalu. Zároveň ale chodil i na divadelní kroužek. V šestnácti letech měl první amatérský boxerský zápas. Zvítězil a i v dalších třech zápasech své soupeře knockoutoval v prvním kole. Přesto se rozhodl s boxem skončit, částečně za to mohla i tuberkulóza, kterou onemocněl a rodiče ho na zotavenou poslali do Alp, kde se rozhodl, že bude hercem. Po návratu do Paříže na žádost otce dokončil střední školu a přihlásil se na konzervatoř. Dvakrát u zkoušek neprošel a uspěl až v roce 1952. Po absolutoriu v roce 1956 začal účinkovat na divadle, v kabaretech a cestoval po Francii s přáteli Annie Girardot, Guyem Bedosem a dalšími. Filmová kariéra Jeana-Paula Belmonda Před kamerou Jean-Paul Belmondo debutoval v roce 1957 v komedii A pied, a cheval et en voiture, ačkoli jeho role byla nakonec vystřižena. V pokračování À pied, à cheval et en sputnik (1958) už ale dostal větší příležitost. Ještě v témže roce se objevil v malé úloze v komedii Buď hezká a mlč (1958), v níž se poprvé setkal se svým pozdějším kamarádem Alainem Delonem. Jeho rozjíždějící se filmovou kariéru přerušila povinná vojenská služba, která Jeana-Paula Belmonda zavedla do Alžíru. Sloužil půl roku, ale poté, co mu jeden z vojáků přerazil nos pažbou od zbraně, byl z armády propuštěn jako neschopný služby. Svou první hlavní roli získal Jean-Paul Belmondo v komedii Přátelé na neděli (1958) a o rok později se po boku Romy Schneider představil v romantické komedii Anděl na zemi (1959). Ke zlomu v kariéře došlo v 60. letech a z Jeana-Paula Belmonda se začala stávat jedna z největších hvězd francouzského filmu. V roce 1960 se ujal titulní role v dramatu U konce s dechem, komedii Francouzka a láska, dramatu Horalka a gangsterce Velký risk. Šel z role do role a ročně točil v průměru tři filmy. Díky nadmíru kladnému vztahu ke sportu byl Jean-Paul Belmondo vždy ve skvělé fyzické kondici a odmítal se nechávat zastupovat kaskadéry. Milovali ho muži i ženy a zakrátko se z něj stal milovaný Bebel. Nejvýznamnější snímky tohoto období jsou drama Statek (1961), komedie Žena je žena (1961), komedie Opice v zimě (1962), thriller Práskač (1962), dobrodružná komedie Cartouche (1962) a hlavně drama Kněz Léon Morin (1961). Za postavu mladého kněze svůdníka získal Jean-Paul Belmondo první nominaci na cenu BAFTA. Zapomenout ale nesmíme ani na dobrodružnou komedii 100 000 dolarů na slunci (1964), akční komedie Muž z Ria (1964), Muž z Hongkongu (1965) a Bláznivý Petříček (1965), jež mu vynesla další návrh na BAFTA, drama Siréna od Mississippi (1969) a kriminální komedii Velký šéf (1969). V 70. a 80. letech úspěšná kariéra Jeana-Paula Belmonda pokračovala. Sice už nenatáčel tolik filmových projektů ročně jako v předešlém období, ale stále každý rok točil minimálně jeden. A v najdeme mezi nimi skutečně výjimečné kousky. Za všechny můžeme jmenovat gangsterku Borsalino (1970), krimi Kořist (1971), komedii Manželé z roku II (1971), akční komedii Muž z Acapulca (1973), thriller Strach nad městem (1975), komedii Zvíře (1977), akční komedii Policajt nebo rošťák (1979), thriller Profesionál (1981), dobrodružnou komedii Eso es (1982), komedii Veselé velikonoce (1984), kriminální komedii Bezva finta (1985) a drama Cesta zhýčkaného dítěte (1988). Role bývalého artisty, který po své předstírané smrti hodlá pomoci rodině, mu vynesla cenu Césara za nejlepší herecký výkon roku. Od 90. let už Jean-Paul Belmondo začal odcházet do hereckého důchodu a pečlivě si vybíral, v čem má zájem účinkovat. S Annie Girardot se pustil do dramatu Bídníci 20. století (1995), v akční komedii Poloviční šance (1998) si rád zopakoval spolupráci s Alainem Delonem. V roce 2003 se sešel před kamerou s dcerou své herecké kolegyně Marlène Jobert Evou Green v dramatu Snílci a v dojemném dramatu Muž a jeho pes (2009) i s dcerou Romy Schneider Sarah Biasini. Nakonec v roce 2011 kvůli zdravotním důvodům aktivní hereckou kariéru ukončil. Osobní život Jeana-Paula Belmonda Jean-Paul Belmondo byl dvakrát ženatý. Poprvé od roku 1952 s tanečnicí Élodie Constantin. Měli spolu tři děti, dcery Patricii a Florence a syna Paula. Jejich vztah skončil v roce 1965 rozlukou a v roce 1968 rozvodem. Podruhé se Jean-Paul Belmonso oženil v roce 2002 po více jak deseti letech vztahu s tanečnicí Natty Tardivel. Ze vztahu vzešla dcera Stella Eva Angelina. I toto manželství ale skončilo v roce 2008 rozlukou. V roce 2001 prodělal Jean-Paul Belmondo mrtvici a již nikdy ze z ní úplně nezotavil. Jeho zdraví se postupně zhoršovalo a 6. září 2021 Jean-Paul Belmondo zemřel. Byl mu vystrojen státní pohřeb a místem jeho posledního odpočinku je rodinná hrobka na hřbitově Montparnasse. V roce 2016 vyšla i autobiografie Jeana-Paula Belmonda s názvem Mých tisíc životů.

Ocenění 3

BAFTA

Nejlepší cizí herec

Nejlepší cizí herec

Benátský filmový festival

Lifetime Achievement

VOD žebříčky