Václav Reischl se narodil ve Větřní v roce 1947. V roce 1972 dokončil studium FAMU, o rok později emigroval do Německa. V roce 1978 založil spolu s Jurákem Liptákem filmovou a fotografickou produkční společnost R&L. Díky úspěšné komerční fotografické tvorbě vyprodukovali nejrůznější nezávislé hrané i dokumentární filmy a uspořádali mnoho výstav fotografie. Debutoval středometrážním filmem “Brouk” (1981), následovaly hrané filmy “Polopravda” (1984) a “Peníze a Chandra” (1988). Žije ve Stuttgartu, po revoluci se věnuje hlavně dokumentární tvorbě – “Není Hietler jako Hitler” (2006), “Návrat do vlasti” (2008), “Šubrtovo rodinné album” (2016), “Pekařův hrobář” (2016). “Když jsem roku 1973 jel vlakem k německé hranici, věděl jsem, že se sem možná už více nebudu moci vrátit, nikdy již možná neuvidím rodiče, kamarády, rybník. Tak to byl dost špatný pocit, avšak vše mi říkalo, že odejít musím, měl jsem tu potřebu, na rozdíl od ostatních mých spoluobčanů, být svobodný a zbavit se strachu, že jiní, jejichž názory a hodnoty jsem nesdílel, budou rozhodovat o mém životě. Mé filmy jsou vlastně mojí psychoterapií ve smyslu potvrzení, že mé tehdejší rozhodnutí má i dnes pro mě platnost. Svou filmovou práci jsem ale nikdy nechápal jako ´exulantskou tvorbu´; spíš jako hledání nějakého všeobecného ´pohledu a chápání´stále se měnící ´reality´. A toto hledání vychází z nespokojenosti s danou realitou nebo jejím ustáleným výkladem,” říká o sobě a své tvorbě sám Václav Reischl, významný tvůrce českého filmu v exilu. (3Kino)