Pavel Kraus

Pavel Kraus se narodil v Praze v rodině s židovskými kořeny, která byla během války téměř celá vyvražděna. Díky vlastní oběti jejich matky přežil jen on a jeho mladší sestra Edita, která se později stala klavíristkou a profesionální akordeonistkou. Během války pracoval jako loutkoherec v divadle Josefa Skupy až do Skupova zatčení a uvěznění v roce 1944. Kraus se sestrou byli internováni na nucené práce v Německu, odkud se jim podařilo po čase uprchnout zpět do Prahy. V Praze však byli na sklonku války přistiženi bez našitých Davidových hvězd na kabátech a byli znovu uvězněni. V Pražské věznici se dožili konce války. Po válce Pavel Kraus začal pracovat jako elév vysílání Československého rozhlasu, kde setrval do roku 1953. V témže roce přešel, se svým kolegou z rozhlasu Jindřichem Fairaizlem, do již pravidelně vysílající Československé televize do Hlavní redakce vysílání pro děti a mládež a publicistiky, jíž se stal Fairaizl posléze šéfredaktorem. Společně zde založili mj. populární dětský pořad Vlaštovka. Poprvé byl Pavel Kraus (26) pověřen režií při televizním vysílání na výstavě MEVRO (Mezinárodní Výstava Rozhlasu) v roce 1949 v Praze. Byla to veliká atrakce a složitě komponovaná vystoupení – uváděná mj. Pavlem Kohoutem, Karlem Kynclem a Jiřím Šrámkem. V 60. letech patřil k spolutvůrcům „Zvědavé kamery" - oblíbeného publicistického pořadu pro mládež, který měl být oním moderním pořadem, jehož zakladatelem a hlavním redaktorem byl Vladimír Branislav. Autory tohoto mládežnického magazínu byl Miloš Volf a režisér Miroslav Lang. První díl Zvědavé kamery byl vysílán v květnu 1958 a na obrazovkách se následně objevoval na půl hodiny dvakrát do měsíce. V roce 1962 nastoupila do Zvědavé kamery nová redakce, v níž byl Ota Nutz, Otta Bednářová, režiséři Milan Tomsa, Pavel Kraus a externě scénárista Jaromír Kincl. Od této doby se tento dvouhodinový pořad stal pro diváky pojmem. Většina reportáží cenzurou procházela, ale problém nastal, když se zvedla vlna podrážděných diváckých ohlasů. Díky tomu se reportáží začaly zabývat vyšší orgány a označily je za protistranický útok a začalo docházet k personálním sankcím a změnám. Zvědavá kamera ale nadále pokračovat a točily se další reportáže. "120 hodin bez spánku" informovalo o experimentu krčské nemocnice a reportáž "Osamělý strom" pátrala po příčinách sebevražd mladých lidí. V roce 1968 byla natočena reportáž "Výchova je, když...", která pojednávala o deformaci myšlení dětí ve škole v důsledku přikázaných osnov. Byl reprízován "Spor", což byl fiktivní proces s představitelem poválečného mládí Pavlem Kohoutem (bylo zde kritizováno poválečné nadšení, které vedlo k devastaci morálních hodnot) a jeho pokračování "Porota". Branislav s Kinclem a režisérem Tomsou natočili ve věznici na Mírově, "Kontrolu", reportáž o vězeňství, kterou postavili na konfrontaci politického vězně a dozorce. „Svědectví pro výstrahu“ rekonstruovalo politický proces z roku 1954 se členy tzv. Velké rady a „Doplňovací lekce“ byla diskuzí studentů s Eduardem Goldstückerem, které byly přítomni i Josef Smrkovský a Jiří Pelikán. Po srpnové intervenci jsme se autoři ještě o leccos pokoušeli, ale mohli dělat jen pořady apolitické nebo skrytě politické. Poslední reportáží Oty Bednářové byl "Člověk a židle", která pojednávala o tom, jak lidi utváří jejich společenské postavení. Do vysílání se reportáž již nedostala. Po nástupu Jana Zelenky na post ústředního ředitele ČST, byla 30. dubna 1970 redakce Zvědavé kamery zrušena. Pavel Kraus byl propuštěn z ČST, ale po několika letech poznamenaných osobními a pro-fesními perzekucemi byl, na základě intervence tehdejšího vedoucího hlavní redakce vysí-lání pro děti a mládež a publicistiky Ludvíka Ráži na vedení ČST, přijat zpět a pokračoval v práci v redakci vysílání pro děti a mládež na zábavných a vzdělávacích pořadech a přeno-sech. Později zrežíroval, se svou celoživotní spolupracovnicí kameramankou Věrou Štinglovou, desítky TV inscenací, televizních filmů, televizních přenosů a zábavných pořa-dů pro děti. Výrazný tvůrčí, scénáristický a režijní přínos zanechal i v pořadech TKM, které byly velmi sledovaným pořadem ČST. Úspěšný tým po nepříliš dlouhé době byl ale roz-puštěn. Uváděným důvodem byla zejména nízká angažovanost některých členů týmu a jejich přílišná snaha o získání popularity. V devadesátých letech zpracoval pro videoarchiv nadace Survivors of the Shoah Visual History Foundation Stevena Spielberga desítky filmových portrétů přeživších českých osobností holocaustu, včetně svého. Cílem nadace, financované z výtěžku filmu Schindlerův seznam, je provést a veřejně zpřístupnit co možná nejvíce interview s vysoce nadanými přeživšími pamětníky holocaustu. V závěru své profesní činnosti pracoval jako scénárista pořadu "Úsměvy". Pavel Kraus, se svými profesními vrstevníky, je v pravém smyslu slova zakladatelem režijních a scénáristických principů dokumentární a hrané československé televizní tvorby s kořeny v živě přenášených televizních inscenacích. Použitý zdroj: Bakalářská práce Terezie Koláčkové - Univerzita Karlova v Praze - Filozofická fakulta Ústavu hospodářských a sociálních dějin.