Marcello Bonini Olas: Nejlepší filmy
a seriály

5.7

Marcello Bonini Olas: Filmy a seriály

  • Amarcord
    Amarcord (1973)
    Film
    Felliniho autobiografický film AMARCORD se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film (v témž roce byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus), o rok později byl nominován na Oscara za režii a původní scénář. Fellini byl navíc oceněn dalšími cenami - mj. Cenou newyorských filmových kritiků, "Stříbrnou stuhou" Italského národního syndikátu novinářů a "Davidem" francouzského syndikátu filmových recenzetů.
    74%
    Felliniho autobiografický film AMARCORD se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film (v témž roce byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus), o rok později byl nominován na Oscara za režii a původní scénář. Fellini byl navíc oceněn dalšími cenami - mj. Cenou newyorských filmových kritiků, "Stříbrnou stuhou" Italského národního syndikátu novinářů a "Davidem" francouzského syndikátu filmových recenzetů.
    1
  • Smrt v Benátkách
    Smrt v Benátkách (1971)
    FilmRole: Nobleman at Hotel Party (uncredited)

    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tazia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta je přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled desinfikovaného města, v jehož sirých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot.
    Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilomavetľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti.

    70%

    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tazia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta je přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled desinfikovaného města, v jehož sirých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot.
    Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilomavetľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti.

    2
  • Satyrikon
    Satyrikon (1969)
    Film

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    65%

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • Bon roi Dagobert, Le
    Bon roi Dagobert, Le (1984)
    Film
    Francúzsky panovník Dagobert I. z rodu Merovejovcov, sa počas obdobia svojej vlády rozhodol odcestovať do Ríma, aby vzdal úctu pápežovi. Kráľa kvária ustavičné črevné i pohlavné problémy a navyše jeho karavánu napadnú útočníci, sotva opustia Paríž. Napokon sa však Dagobertovi podarí dostať sa do Ríma, ale vo Vatikáne ho čaká ďalšie nepríjemné prekvapenie - ocitne sa uprostred boja o investitúru medzi dvoma kandidátmi Honoriom a Celestínom, ktorí si nárokujú na pápežský trón a je konfrontovaný s úkladnými machináciami bezohľadnej byzantskej princeznej Héméré...
    Režie:Dino Risi
    49%
    Francúzsky panovník Dagobert I. z rodu Merovejovcov, sa počas obdobia svojej vlády rozhodol odcestovať do Ríma, aby vzdal úctu pápežovi. Kráľa kvária ustavičné črevné i pohlavné problémy a navyše jeho karavánu napadnú útočníci, sotva opustia Paríž. Napokon sa však Dagobertovi podarí dostať sa do Ríma, ale vo Vatikáne ho čaká ďalšie nepríjemné prekvapenie - ocitne sa uprostred boja o investitúru medzi dvoma kandidátmi Honoriom a Celestínom, ktorí si nárokujú na pápežský trón a je konfrontovaný s úkladnými machináciami bezohľadnej byzantskej princeznej Héméré...
    Režie:Dino Risi
    8
  • 9
  • Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století
    Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století (1973)
    FilmRole: Gerg

    Existují dobré filmy. Existují špatné filmy. A pak jsou tu Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století. Polozapomenutý jebák v kariéře neznaboha Renata Polselliho, kultovního nemravy a šílence, obávaného pokušitele cenzorských kleští, který moc dobře věděl, proč v Itálii používal pseudonymy (Ralph Brown, Preston Leonide či dokonce Leonide Preston). Jeho barokní chlívárny přitom przní – krom švarných aktérů – i veškeré natáčecí, vyprávěcí a žánrové normy. Možná právě proto byl tento „autore maledetto“ vzat v poslední dekádě na milost a jeho nesouměřitelné fantasmagorie, pulzující sadeánskou energií, se těší nebývalému zájmu kritiky a akademické sféry.

    To je i případ jeho měňavého skvostu Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století, těžko popsatelné báchorky o obřadech, černé magii a orgiích nejen 14. století. Ve srovnání s touto halucinační jízdou jsou Vejdi do prázdna, Ďáblové či Eliška má ráda divočinu jen fádními škraloupy v barvách šedi. Polselliho majstrštyk brutálně znásilní vaše vnímání a reinkarnuje vás do netušených sfér diváctví, aniž byste museli svá těla sprostě intoxikovat čímkoliv jiným. Jeho filmový dryák to totiž udělá za vás. Zvuková, obrazová a střihová onanie oblaží i ty vaše smysly, o nichž jste ani neměli potuchy, že je máte. Tomuto kolotočářskému erotickému hororu, jakési úchylné LSD parafrázi V zámku a v podzámčí nelze nepodlehnout, neboť vám to zkrátka nedovolí. Veškerý odpor je marný. Věřte nevěřte. (Festival otrlého diváka)

    Žánry:HororGotický
    44%

    Existují dobré filmy. Existují špatné filmy. A pak jsou tu Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století. Polozapomenutý jebák v kariéře neznaboha Renata Polselliho, kultovního nemravy a šílence, obávaného pokušitele cenzorských kleští, který moc dobře věděl, proč v Itálii používal pseudonymy (Ralph Brown, Preston Leonide či dokonce Leonide Preston). Jeho barokní chlívárny přitom przní – krom švarných aktérů – i veškeré natáčecí, vyprávěcí a žánrové normy. Možná právě proto byl tento „autore maledetto“ vzat v poslední dekádě na milost a jeho nesouměřitelné fantasmagorie, pulzující sadeánskou energií, se těší nebývalému zájmu kritiky a akademické sféry.

    To je i případ jeho měňavého skvostu Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století, těžko popsatelné báchorky o obřadech, černé magii a orgiích nejen 14. století. Ve srovnání s touto halucinační jízdou jsou Vejdi do prázdna, Ďáblové či Eliška má ráda divočinu jen fádními škraloupy v barvách šedi. Polselliho majstrštyk brutálně znásilní vaše vnímání a reinkarnuje vás do netušených sfér diváctví, aniž byste museli svá těla sprostě intoxikovat čímkoliv jiným. Jeho filmový dryák to totiž udělá za vás. Zvuková, obrazová a střihová onanie oblaží i ty vaše smysly, o nichž jste ani neměli potuchy, že je máte. Tomuto kolotočářskému erotickému hororu, jakési úchylné LSD parafrázi V zámku a v podzámčí nelze nepodlehnout, neboť vám to zkrátka nedovolí. Veškerý odpor je marný. Věřte nevěřte. (Festival otrlého diváka)

    Žánry:HororGotický
    10