?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Antonio Appicella: Filmy a seriály

  • Smrt v Benátkách
    Smrt v Benátkách (1971)
    Film

    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tazia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta je přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled desinfikovaného města, v jehož sirých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot.
    Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilomavetľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti.

    70%

    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tazia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta je přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled desinfikovaného města, v jehož sirých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot.
    Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilomavetľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti.

    1