martin-mickey-stusak
36 624 bodů •
6.5
„Ztracený svět“ od Arthura Conana Doyla, „Cesta do středu země“ od Julese Verna a „Sannikova země“ od Vladimira Obruceva mají jedno společné. Dobrodružnou výpravu do neznámých kout světa, o kterých se jen myslelo, že existují. Tento sovětský snímek si vzal na paškál Obruceva, a jak je možno vidět, od těch dvou se skutečně liší pouze místem onoho neznámého světa. Tentokrát je to hluboko za polárním kruhem. V době uvedení, kdy byla politicky zabráněna distribuce takovýchto filmů ze západu, byl snímek bezkonkurenčně úžasný a i v československých kinech hojně navštěvovaný. V dnešní době už je ten pohled přece jen krapet jiný. Příběh je značně zkrácený a i přes výhled přijatelné výpravy atmosféricky málo dobrodružně napínavý a vůbec nějak konfliktní. Pravěká zvířata, jako třeba mamuti, jsou vynechána úplně. Těžko říct, jestli úmyslně právě kvůli podobnosti výše zmíněných příběhů a nebo kvůli rozpočtu. Nejvíce paradoxní je napodobení západoněmeckých mayovek či východoněmeckých indiánek z Gojko Mitičem. Lidé v Sannikonově zemi skutečně více připomínají indiány než domorodce a onu zmíněnou německou tvorbu připomenou scenérie s výhledem na jezero. Pro děti a mládež je ale snímek vhodný, a to i bez znalosti literární předlohy. Jen už v dnešní rychlé době přece jen poněkud nudný. Dramatizace, napětí, akce, a další věci hodné dobrodružství tady aby divák pohledal. „Člověče, člověče, proč nesedíš doma.“ Pro filmové fanoušky snímek tedy už jen spíše z historického filmového hlediska. Doyle a Verne naopak budou i nadále vyhledávaní. P. S. Lezení po venkovní zdi kostela bez jištění od země až k věži se zavázanýma očima se ale zase jen tak nevidí.