Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného.
Příšerné vedení herců, které musí být částečně záměrné, ale mě takový záměr nezajímá a nebaví. Navíc je to bez jakékoliv přidané hodnoty - vždycky jsou podobné kompilační filmy, co zkoumají zvyklosti žánrů, na nějaké úrovni zajímavé, ale tady není nic navíc. Oproti dvacet let starému Dressed to Kill velký krok zpět. De Palmovi se podařilo nasimulovat béčko tak dobře, až se to stalo stejným nesmyslem jako kterýkoliv reálný brak.