Recenze filmu Rozsviť světlo, ať je vidět

Rozsviť světlo, ať je vidět je pro publikum, které Waneka a Velíška zná. Náhodný divák bude lehce tápat, ten zaujatější ocení řadu archivních záběrů, záznam Velíškova tvůrčího procesu nebo cestu Už jsme doma na Špicberky.

Dokument, ve kterém zní docela dost syrově autentické punkové hudby není v našich kinech úplně běžný. Snímek Rozsviť světlo, ať je vidět je jedním z nich. Hudba ale nakonec není to nejdůležitější. Přátelství frontmana kapely Už jsme doma a výtvarníka Martina Velíška je totiž mnohovrstevné a už jen ohlédnutí se za ním dodává dokumentárnímu filmu zajímavost a poutavou dynamiku. Režisér Václav Kučera, který na filmu začal pracovat a napsal k němu scénář, vsadil na jednoduché, civilní pojetí. Nebýt tématu, mohla z toho být absolutní nuda ve stylu nejlepších tradic české dokumentární školy. Naštěstí není a vhled do alternativní scény skutečně za návštěvu kina stojí!

Dokument ve výsledku poněkud kolísá mezi svými dvěma polohami – rozkošatělou kronikou legendární kapely a silným lidským příběhem. Jenomže osud vše tak propojil, že snad jiná možnost ztvárnění ani doopravdy nebyla.