Na lodi Adamant drží pohromadě do značné míry silou vůle a za pozornost stojí spíše jako vítěz velkého festivalu než svébytné dílo. Navzdory tomu dokáže být v dílčích momentech vtahující a rozhovory s protagonisty dokumentu sice budí morální pochybnosti o práci filmařů, zároveň však často přinášejí nové perspektivy a osvěžující pohledy na svět i umění.
Na lodi Adamant, jež kotví na Seině v centru Paříže, se denně odehrávají velmi podobné scény definované jejím výjimečným osazenstvem. Adamant totiž slouží jako denní stacionář pro Pařížany trpícími duševním onemocněním. V mimořádném snímku sledujeme psychiatrické pacienty s různou úrovní problémů. Ti svým vystupováním nevědomky tvoří unikátní dokument, který vybízí k úvaze, nakolik je „normální“ svět vzdálený tomu „nemocnému“.
