Po matčině odchodu se její vily ujme dcera Isabela s rodinou. Dříve opečovávaný dům již dávno zapomněl na svá blyštivá léta a platí za zanedbanou a chátrající haldu cihel bez života. Ve stejné fázi se nachází i vztah Isabely s manželem, což stále více pociťují i jejich děti. Zároveň se po příjezdu setkávají s dlouholetou hospodyní Marií, jejíž dcera náhle zmizela. Tato skutečnost znamená pro Isabelu životní impuls a nehledíc na rodinu a závazky se vydává po stopách zmizelé, přičemž začne objevovat především sama sebe, v nezmapovaném prostředí chudé vrstvy.