Zatímco matku čeká amputace, otci syn sdělí, že mu nepůjde na pohřeb, neboť tam by viděl sestru; prostředníkem se stává rodinný přítel psychiatr, jenž dodá antidepresiva, a když se přidá hereččina hladová fanynka z Rumunska, nálož tíhy uvalená na diváka je až chorobná, ba neslušná.
Borkman (Francis Leplay) zazvoní na dvere bytu, v ktorom rodina jeho švagra Louisa Vuillarda (Melvil Poupaud) smúti za stratou malého syna, chce im vyjadriť úprimnú sústrasť, okamžite sa na neho zosype sprcha nadávok a výčitiek a keď Louis zbadá vo dverách aj svoju sestru Alice (Marion Cotillard) zabuchne pred nimi dvere. Nie sú to vítaní hostia. Súrodenci sa totiž už dvadsať rokov nerozprávajú, nevideli sa, a keď sa náhodou stretli tvárili sa, že s nepoznajú. Touto dramatickou expozíciou sa začína film známeho francúzskeho režisér Arnauda Desplechina Brat a sestra. Príbeh pokračuje o päť rokov neskôr.
Film Bratr a sestra je skoro dvouhodinové utrpení, které nemá nic společného s realitou. Dvě nesympatické a hysterické postavy se nenávidí jen proto, že mají nabubřelá ega a nehnou s nimi ani umírající rodiče. Na konci filmu pro ně ovšem máme pochopení, tedy alespoň v tom, že s nimi už nechceme mít nic společného.
Bratr a sestra je stejně rozháraný a ambivalentní film jako jeho protagonisté, což je konceptuálně zajímavé, ale divácky poněkud neuspokojující.
