“Československo, 1948. Celý svět se chystá na třetí světovou. Důležitou hranicí mezi východem a západem je Šumava. K trvalému rozdělení rodin neprodyšnou železnou oponou zbývají tři roky.” Hlavním hrdinou třídílné minisérie Davida Ondříčka natočené podle románového bestselleru Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy je Josef Hasil, kterého potkáváme coby čtyřiadvacetilého kuchtíka Sboru národní bezpečnosti. Na Šumavě vyrostl, zná tu každý kámen a od malička je zvyklý přebíhat hranici sem a tam. S tím, že přejít za kopečky je teď trestné, nesouhlasí. U esenbáků chce ale dostávat i důležitější rozkazy, než je škrábání brambor. Josefova cesta k tomu stát se legendou právě začíná. (Serial Killer)
Rád bych dal novému Králi Šumavy vyšší hodnocení a třeba to ještě dodatečně udělám, přesvědčí-li mě dosud nenatočené další díly. Nicméně dosavadní tři jsou v mnoha ohledech suboptimální. Jediné, co si zaslouží jedničku s hvězdičkou, je excelentní Oskar Hes, který po sérii vzájemně si podobných pasivních obětí z kategorie "kluk co dlouho smutně kouká a na konci umře" konečně dostal roli, která je aktivní, komplexní a má vývoj. Zvládl ji perfektně. O to víc mě mrzí řídký děj, jednorozměrné a velice průhledné vedlejší postavy (jakkoli vesměs dobře zahrané), inkoherentní dialogy, kde se nepatřičně současné slovní obraty potkávají se snaživě přehrávaným "co díííláááš?", ladovsky malebná Šumava bez mlhy (k čemu pak ti převaděči vlastně jsou?), naivní jednání postav (probírání supertajných věcí v hospodě plné lidí, ležérní zacházení s puškami jako se špacírkami, zmatky kolem mostu, okamžité utracení peněz "na výlohy" za motorku a nepříjemně mnoho jiných), o konci á la Piráti z Karibiku 2 nemluvě. Některé z těch nedostatků by se mohlo podařit zalátat a dovysvětlit v dalších dílech. Jiné, obávám se, padají na vrub imperativu "radši rychle a levně než dobře", který je obecně cítit z produkce Voya v kontrastu k většinou výborným minisériím ČT.
Ne. Jakkoliv mám Hese rád už od Pustiny, tady to neutáhne. Jde proti němu spousta špatných vedlejších rolí a hlavně sám pan scénárista. Když jde o takovéto téma, musí si autor na začátku rozmyslet, jakou cestou půjde. Jestli to bude historické drama, nebo historická fabulace. Nemůže to být ale takový paskvil, jakto v tomto případě. Nezachrání to ani případné pokračování. Teď se nadechuji a se vší vážností říkám, že nejlepším filmem o tomto období bohužel stále zůstává Kachyňův KŠ - což je propagandistický western par excellence. Přikládám to Ondříčkovi s Vávrou k tíži.