40%
Kdo má o Janu Kollerovi minimum znalostí, ten 113 minut dlouhý dokumentární film ocení. Co naopak zamrzí, je použití monotónní hudby, která většinu snímku jen podkresluje a kvůli níž de facto nemá vrcholy a výraznější pasáže. Jako by chyběla dramaturgie a cílem bylo nastříhat za sebe nepřeberné množství archivních záběrů, na kterých Koller střílí góly. Pocit pomyslné třešínky na dortu se nedostavuje a jede se dál, na další zastávku, stadión, k dalšímu pamětníkovi, kolegovi a fanouškům.