Betula Pendula

Ještě jako chlapec přišel Thomas o zrak. Zrakovou paměť si ale zachoval. Po mnoha letech se osobně i ve vzpomínkách vrací do míst svého dětství, jejichž tvary a barvy si stále živě vybavuje. Od popisu jednotlivých pokojů a nábytku postupuje hlouběji, k pocitům, touhám, nadějím a frustracím. V zároveň vizuální i taktilní eseji o schopnosti vnímat neviditelné detaily si při ohlížení za svým životem spolu s režisérkou Linou Zacher klade otázku, nakolik je identita člověka utvářena obrazy. Lze porozumět sobě a svému okolí a najít svou pozici ve společnosti, aniž bychom viděli, kde se nacházíme? (Ji.hlava)