The Velvet Underground

Dodatečné informace

• Po odchodu Lou Reeda a Sterlinga Morrisona kapela nějakou dobu pokračovala a jejím frontmanem (zpěv a kytara) se stal Doug Yule. Moe Tuckerová zůstala ve skupině i po svém návratu z rodičovské dovolené a připojili se k nim nový baskytarista a klávesista. V této sestavě absolvovali v roce 1971 turné k albu Loaded po některých částech Severní Ameriky a Evropy. Páté studiové album vyšlo u britské nahrávací společnosti pod názvem Velvet Underground: Squeeze z roku 1973. Všichni členové kromě Douga Yuleho byli v roce 1972 posláni zpět do Spojených států a Yule nahrál všechny party kromě bicích Iana Paice z Deep Purple, saxofonu jakéhosi Malcolma a neidentifikovaných ženských doprovodných vokálů. Nahrávání alba jako v podstatě sólového počinu Douga Yuleho bylo na pokyn manažera Steva Seswicka, který Yuleho do kapely přivedl již dříve a dlouho prosazoval, aby Velvets přijali komerčnější styl s Yuleem v čele. Sám Yule byl nespokojen s tím, jak Seswick kontroloval tento proces. Zatímco na slavném albu Loaded byl Yule významnou tvůrčí silou, i když sekundoval Lou Reedovi, Squeeze jsou hodně zneuznaní. Dostalo se mu příšerných recenzí, i když si v průběhu let získalo několik příznivců. Obvykle je považováno za desku Velvetů pouze podle názvu. Přibližně ve stejné době, kdy se oficiální Velvet Underground redukovali na Seswickův projekt Douga Yulea, byli Lou Reed, John Cale a Nico také v Evropě na reunionovém vystoupení v Paříži v roce 1972, které bylo bootlegováno a nakonec vydáno pod názvem Le Bataclan '72. V roce 1972 se na něm objevilo i několik dalších skladeb, které se objevily na internetu. Záběry z tohoto reunionového vystoupení jsou součástí tohoto filmu.
  0